středa, 29. březen 2006

Vždy s úsměWem - Nahrávky s Janem Werichem

Napsal(a) 

Jiří Voskovec a Jan Werich Jiří Voskovec a Jan Werich

V první polovině 90. let vzniklo v porevoluční euforii několik malých vydatelství, která doplňovala mezery vznikající edičním přetlakem velkých firem. Většina z nich nevydržela soustavný tlak trhu a už zanikla, jednou z těch, kdo prokázal od svého vzniku v roce 1992 pevné zakořenění a úspěšnou vydavatelskou taktiku je firma Lotos. Dvě dámy, Marie Nosková a Alena Štěpánková, se zpočátku orientovaly na vážnou hudbu a oporou jejich katalogu se stal houslista Josef Suk, který zde našel prostor, který jinde neměl. S jeho jménem je spjat i jejich festival Hradčany hudební. Později rozšířily dramaturgický rozlet i na etnickou hudbu, jazz, fúze (Jiří Pavlica, Emil Viklický, Ida Kelarová, Zuzana Lapčíková, Milan Svoboda) a mluvené slovo, které je momentálně pro Lotos dominantní. Díky letošní skvěle připravené výstavě Vždy s úsměvem o Janu Werichovi, Jiřím Voskovcovi a Osvobozeném divadle a vydání už šesti desek s nahrávkami, které tak či onak připomínají přínos obou hlavních hvězd Osvobozeného divadla pro českou kulturu, se Lotos dostal do povědomí tisíců lidí a najednou hlavní není linie Lotos. Mimochodem slavný jubilující rok, jež zahájilo 6. února 100 let od narození Wericha, pokračoval 19. června 100 lety od narození Voskovce a byl završen 31. října 25 lety od Werichova úmrtí.

Jan Werich byl vždycky vaše srdeční záležitost?

Ano. Proto jsme také začaly vydávat jeho nahrávky. Nejdřív to bylo pokračování Werichových rozhlasových rozhovorů s panem Melíškem v USA. Potom přišel pan Borovička z ČTK, že má v archivu svého tatínka úžasné poklady. Byly to unikáty a my jsme se rozhodly to risknout a nahrávky vydat. Byly to vlastně záznamy setkání s lidmi v různých místech republiky, kde Werich odpovídal na nejrůznější otázky. Protože jsme měly pouze jeho odpovědi, tak jsme musely otázky ex post doplnit a role tazatele se ujala Stella Zázvorková. Takhle jsme zrekonstruovaly Forbíny vzpomínek 1 a 2. Potom se naskytla možnost vydat hry, které Jan Werich dělal s Miroslavem Horníčkem v ABC. Postupně tak vyšla Balada z hadrů, Caesar a Husaři. Bohužel některé části her chyběly a už se nedají dohledat. Nicméně i přesto jsme se rozhodly hry vydat, protože se jedná o úžasný dokument dobové atmosféry. Sběratel Jaromír Farník nás pak přesvědčil, což nebyl problém, abychom se pokusily zorganizovat k letošnímu roku, na který připadlo stoleté výročí narození Wericha i Voskovce, důstojnou výstavu. Díky jeho sbírkovému fondu k Osvobozenému divadlu a řadě exponátů dalších sběratelů se nakonec výstava v únoru a v březnu uskutečnila v sálech Staroměstské radnice v Praze. Příprava výstavy nám trvala tři čtvrtě roku. Musely jsme překonat řadu problémů, ale nakonec se to podařilo.

S tím souhlasím. Výstava byla dle ohlasů mimořádně úspěšná, kromě běžných návštěvníků tam přicházely školní výpravy a bylo na nich vidět zaujetí, překvapení, probuzení ze současné klipovité letargie. Jenom je škoda, že výstava trvala jen dva měsíce... Vydaly jste nádherný katalog, nicméně jste neusnuly na vavřínech a váš werichovský projekt neskončil. Nedávno vyšly další nahrávky.

Jiří Voskovec a Jan Werich Jiří Voskovec a Jan Werich
Ano. Jsme docela pyšné na vydání unikátní nahrávky z roku 1960 hry Wericha a Voskovce Těžká Barbora, na které hrají kromě Wericha a Horníčka Jiřina Bohdalová, Lubomír Kostelka, Otto Lackovič a další. Záznam představení se dochoval v archivu České televize. K našemu překvapení jsme zjistily, že Těžkou Barboru ještě nikdo nevydal. Z televizního archivu pochází i záznam rozhovoru Václava Vosky s Janem Werichem, Voskovo vyznání Osvobozenému divadlu a Werichovo dvacetiminutové zamyšlení, a to vše jsme na podzim vydaly na CD pod názvem Vyznání. Tohoto titulu si obzvlášť vážíme.

Co myslíte, nepřispěly jste unikátní výstavou a nahrávkami svým dílem k tomu, že se Jan Werich dostal do desítky "největších Čechů"?

Snad ano. Ale myslím, že prostě byla pro to díky stoletému výročí příznivá doba, která vyvolala werichovskou kampaň, na které se podílely i televizní kanály. Jsme ale rády, že se neztratil ve werichovských oslavách Jiří Voskovec, který tu vlivem emigrace není tak známý jako Werich, a že jsme mohly díky Jiřímu Plannerovi, který žije v Los Angeles a byl Voskovcův přítel, vydat cédéčko Relativně vzato.

Není to trochu luxus vydávat v dnešní době, která nepřeje vydávání desek, takovéto tituly, u kterých nemáte jistotu, že se vám vrátí vložené investice?

Přepych to sice je, ale když máte něco rád a dáváte do toho své srdce, tak má takové riziko smysl. Nakonec nás těší nejen nadšené reakce posluchačů, ale i uznání nám blízkých odborníků, jako jsou Jiří Suchý nebo Vladimír Just... Prodeje vážné hudby a jazzu nejsou teď velké, ale byly jsme překvapeny, že prodej titulů s mluveným slovem nakonec kupodivu relativně není vůbec špatný. Snažíme se tedy vydávat desky s co nejnižšími náklady a s nejvyšší dosažitelnou kvalitou. A těší nás, že si desky s humorem Jana Wericha a Miroslava Horníčka svoje posluchače našly.

S Osvobozeným divadlem souvisí hudba Jaroslava Ježka. Uvažujete o vydání hudby spjaté s tímto divadlem?

Uvidíme. Jednáme s Českou televizí, ale hodně to závisí na tom, jestli se do takového projektu zapojí sponzoři a jestli najdeme dost sil přesvědčit sponzory.

Na firmě Lotos je zajímavé široké žánrové spektrum. Vedle Wericha vydáváte jazz, například naposledy s Milanem Svobodou, zajímavé fúze z oblasti world music (viz Jiří Pavlica). Největší díl firemního katalogu však zabírá klasická hudba. Co je nového v této oblasti?

Víte, když jsme Lotos zakládaly, tak jsme vědomě chtěly nabízet lidem více žánrů, neuzavírat se do škatulky pouze vážné hudby. Proto folklor, jazz, různé fúze, mluvené slovo, dětské projekty. Na pomezí jazzu a klasiky je nový projekt Znamení střelce Milana Svobody s Jiřím Bártou. Oba jsou pro nás zárukou nejvyšší kvality. V listopadu vyšel poslední desátý díl souborné nahrávky celého kvartetního díla Ludwiga van Beethovena s Wihanovým kvartetem. V plánu je vydání i celého setu, což by snad mohlo být zajímavé i pro zahraničí.

Jak se vůbec žije Lotosu v této složité době, kdy je situace nejsložitější za více než sto let vydávání hudby?

Je to skutečně velmi obtížné. Čekáme, kam se vývoj bude ubírat, přičemž hlavní slovo budou mít nejspíše počítače. Pro nás jako vydavatele je důležité, jak se ochrání autorská a vydavatelská práva. Samozřejmě nemůže- me spoléhat pouze na vydavatelskou činnost. Proto doplňujeme zvukové projekty produkčními aktivitami, kdy organizujeme veřejné i neveřejné koncerty.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.