úterý, 28. duben 2009

Vyznamenání in memoriam

Napsal(a) 

Yara Yara

Prvního května loňského roku by se byl dožil sta let Ivo Váňa Psota. Narodil se v Kyjevě roku 1908 a zemřel v Brně roku 1952. Tisková zpráva z prosince minulého roku oznamuje:

Cena Ministerstva kultury pro I. V. Psotu in memoriam . Ocenění Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury dostal in memoriam tanečník, choreograf, pedagog a umělecký šéf brněnského baletu Ivo Váňa Psota, od jehož narození uplynulo letos rovných sto let. Ivo Váňa Psota celým svým životem a dílem významně ovlivnil vývoj českého baletu. Zanechal za sebou jako dědictví soubor, který svou profesionální vyspělostí a technickou připraveností neměl ve své době ve střední Evropě konkurenci. Cenu na návrh Tanečního sdružení ČR předal 1. náměstek ministra kultury PhDr. František Mikeš.“

Ivo Váňa Psota působil nejen v Brně, ale i v zahraničí – již před druhou světovou válkou jako sólista v Ballets Russes de Monte Carlo a za války na cestách po Latinské Americe s Original Ballet Russe Colonela W. de Basila ve funkci baletního mistra, choreografa a zástupce ředitele (1941 – 1947). Ve spolupráci s předními umělci si osvojil návyky profesionálního baletního umělce a ovládl nejlepší díla světového baletního repertoáru. Z doby jeho latinsko-amerického působení v Original Ballet Russe, kde působil současně s kubánským tanečníkem Albertem Alonsem, jsou písemné dokumenty v havanském Muzeu tance. Shromáždil je ředitel Muzea tance Pedro Simón, současně šéfredaktor kubánského časopisu Cuba en el Ballet a manžel Alicie Alonso. Ivo Váňa Psota se výrazně zapsal do historie brazilského baletu, kde vytvořil několik úspěšných inscenací s národní tematikou. Za balet Yara byl vyznamenán pamětní deskou na průčelí divadla Teatro Municipal v São Paulo. Ze zahraničí se Psota vracel domů se záměrem povznést český balet na mezinárodní úroveň. Jako šéf brněnského souboru dbal na zvýšení taneční techniky a inscenoval mimo jiné velké klasické balety P. I. Čajkovského Labutí jezero a Spící krasavici i současnou choreografickou tvorbu na hudbu českých i světových hudebních skladatelů.

V roce 1938, již v předválečné atmosféře, uvedl Psota v Brně světovou premiéru Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Brněnský balet tak vstoupil do historie světového baletu, neboť tento údaj uvádějí všechny zahraniční taneční encyklopedie.

Inspiraci pro svou novou tvorbu hledal Psota v českém a moravském tanečním folklóru, který uplatnil ve stylizované formě při scénickém ztvárnění folklorních témat a Dvořákových Slovanských tanců. Již v roce 1929 založil soukromou baletní školu, která se po válce stala baletní přípravkou a od roku 1964 Baletní školou Státního divadla. Vyšla z ní řada osobností (Věra Avratová, Mira Figarová, Olga Skálová, Věra Vágnerová, Miroslav Kůra a další). Ivo Váňa Psota své dílo nedokončil, zemřel předčasně roku 1952.

O půl roku dříve zemřel Saša Machov, jehož význam pro balet Národního divadla v Praze je obdobný. I jejich osudy si jsou podobné. Saša Machov dokonce spáchal v roce 1951 sebevraždu a jeho vynikající sólista Miroslav Kůra musel odejít z Národního divadla. Poněkud mi trne, když čtu zdůvodnění pro udělení ceny I. V. Psotovi: „Zanechal za sebou jako dědictví soubor, který svou profesionální vyspělostí a technickou připraveností neměl ve své době ve střední Evropě konkurenci.“ Psota byl mimořádná umělecká osobnost a není třeba zdůvodňovat jeho umělecký přínos českému baletu snižováním významu ostatních. Historii nelze stavět na nepravdách.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.