Kdo se vydal 20. nebo 21. 6. na žižkovský Vítkov, zažil něco neobvyklého. Pražský vítkovský památník je v povědomí mnohých stále spojen s dobou minulého režimu a je pravda, že svou monumentalitou prostor i nyní vzbuzuje jakýsi zvláštní pocit, téměř až strach a bázeň. Dva mladí skladatelé, Michal Rataj a Miroslav Srnka , sdružení do umělecké skupiny SHOCK, se rozhodli připravit projekt, který by počítal jak se specifičností prostoru, tak i s mýtem, který je s tímto prostorem spojen a zkomponovali skladby přímo pro uvedení na tomto místě. S narušováním dávných představ o prostoru Vítkova jako bývalého mauzolea korespondovala i hudba obou autorů. Každý z nich si vzal na mušku některý z pandánů české historie a ve svém díle ho dekonstruoval (sloveso odvozuji z názvu celého koncertu Dekonstrukce ).
Celý koncert započala Schola gregoriana pragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem českým chorálním repertoárem. Ve skladbě Podvrhy Miroslava Srnky museli však za řízení Marko Ivanoviče opustit svůj typický repertoár a způsob interpretace a pustit se do velice náročné a pro takový soubor jistě neobvyklé kreace. Srnkova skladba zhudebňuje tři písně a dva incipity z textů lyrických básní Rukopisu královédvorského, který se v minulosti stal mnohokrát podnětem a předlohou zhudebnění či jiné umělecké reflexe. Srnka je uchopil s vědomím tohoto zatížení a nemilosrdně segmentoval a zařadil do nových souvislostí. Skladba je psaná téměř „nevokálně“, melodickou linii bychom stěží mohli sledovat, zato je na prvním místě zvukovost a pohrávání si s jednotlivými slovy. V jednom čísle se přidala sopranistka Irena Houkalová , umístěná na balkóně, nad hlavami zpěváků Scholy. Zařazení sopránu do jediného čísla skladby se mi však nezdálo úplně opodstatněné a poněkud narušilo jinak celistvý a kompaktní zážitek z této skladby.
Po přestávce jsme se vrátili do „sálu“, který byl však přestaven do tvaru dvou pódií. Před očima diváků seděl soubor Tuning Metronomes s dirigentem Marko Ivanovičem a za zády jsme měli varhany a zpěvačku (Lukáš Vendl a Irena Houkalová). Během skladby se navíc přemisťovala Schola gregoriana a byla zapojena elektronika. Všechny tyto složky se tedy podílely na velkolepě koncipované skladbě Michala Rataje Vítkovské oratorium . Instrumentální komorní soubor s bohatou bicí složkou tvoří jakousi jednu rovinu, která je doplněna a vysvětlena druhou, vokální, s textem duchovní písně Hospodine, pomiluj ny . Text je různě deformován v podání interpretů i elektronicky, což je zvlášť umně zpracováno, hudební dění vpředu sálu je přerušováno mohutnými výpady varhan zezadu. V tomto smyslu se jedná skutečně o „Raumkomposition“, do které je významně zapojen samotný prostor. Bohužel se hudebně v celém celku poněkud vytrácela architektonická souvislost jednotlivých zmíněných složek.
Celkově považuji celý koncert za ojedinělý zážitek hudební i vizuální. Myslím, že Vítkov i mýty byli úspěšně dekonstruovány a těším se, čím nás bude SHOCK šokovat příště.
