Toho, kdo se probírá staršími programy Letních slavností staré hudby, přemůže občas lehká nostalgie (kdyby tak bylo možné to či ono ještě jednou slyšet nebo vidět…). Jakmile ale otevře program nový, na všechno zapomene: hudební oběť a umělecké obžerství odděluje u tohoto festivalu jen velmi tenká hranice. Dramaturgii má na starosti umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum , barokní flétnistka Jana Semerádová : i letos je zřejmé, že zve do Prahy ty umělce, které dobře zná a se kterými dlouhodobě spolupracuje – nic neponechává náhodě, její výběr je vždycky promyšlený a cílený a výsledek jejího snažení úctyhodný.
Letošní, jedenácté, Letní slavnosti staré hudby se budou konat od 23. července do 8. srpna pod heslem „Zrození virtuozity“. Tu si posluchač zpravidla automaticky spojuje s 19. stoletím, s Paganinim a Lisztem; hned první koncert však v Rudolfinu představí osobnost běžnému publiku takřka neznámou: barokního skladatele Františka Jiránka, který je ve festivalových propagačních materiálech prezentován jako Boemo furioso, komponující ve Vivaldiho stylu. Zárukou nezapomenutelného zážitku je to, že Jiránkovy a Vivaldiho skladby provede Collegium Marianum spolu se dvěma špičkovými cizími umělci: ruským houslistou Dmitrijem Sinkovským jako koncertním mistrem a italským fagotistou Sergiem Azzolinim. Sergio Azzolini na sebe upoutal pozornost už v době svých studií v Bolzanu a Hannoveru; získal řadu ocenění v mezinárodních soutěžích (mimo jiné zvítězil v soutěži Pražského jara 1986). Vedle sólové dráhy vede vlastní soubor Il Proteo, je členem Maurice Bourgue Tria a několika ansámblů, které se věnují staré hudbě. Pedagogicky působil ve Stuttgartu, v současné době vyučuje na prestižní Schole Cantorum Basiliensis, která v oboru výuky historicky poučené interpretace starší hudby patří k nejvýznamnějším vysokým školám na světě. Dmitrij Sinkovskij studoval na moskevské konzervatoři; už tehdy se věnoval barokním houslím a barokní ansámblové hře a doplňoval si v tomto oboru vzdělání u proslulých zahraničních pedagogů. Je laureátem několika mezinárodních soutěží, vystupuje s řadou souborů, spolupracuje s předními osobnostmi, specializovanými na starou hudbu. Od roku 2005 vyučuje na moskevské konzervatoři hru na barokní housle – a zároveň pod vedením anglického zpěváka Michaela Chance rozvíjí svůj další talent; už teď pravidelně vystupuje jako kontratenorista.
Dalším virtuosem festivalového programu je proslulý maďarský cembalista Miklós Spanyi . 24. července v břevnovském klášteře uvede tvorbu dvou svých znamenitých kolegů a originálních skladatelů – Jiřího Antonína Bendy a Carla Philippa Emanuela Bacha (za znalce jeho díla je považován), a rovněž kompozice Friedricha Wilhelma Rusta. Podtitul koncertu („Clavis ad cor meum“ – „Klíč k srdci mému“) přesně odpovídá nástroji, na který bude Miklós Spányi hrát – klavichordu. Ještě v první polovině 19. století na něm doma cvičili varhaníci, stával ve školních světnicích a zámečtí hudebníci na něm po nocích hrávali svým nespavostí trpícím pánům. Dnes prožívá renesanci; na koncertních pódiích je však do jisté míry stále kuriozitou – o to pozoruhodnější tento program bude. Miklós Spányi studoval v Budapešti, Antverpách a Mnichově, je laureátem mezinárodních soutěží, jako sólista, hráč continua a umělecký vedoucí maďarského barokního orchestru Concerto Armonico vystupoval po celé Evropě, pořídil řadu nahrávek a notových edic, diriguje, působí pedagogicky v několika zemích, spolupracuje i s orchestry, hrajícími na moderní nástroje. Především však je vysoce oceňovaným hráčem na pět historických klávesových nástrojů: kromě cembala a klavichordu (oblíbeného nástroje Carla Philippa Emanuela Bacha) jsou to varhany, kladívkový klavír a tangentový klavír.
V záhlaví dalšího festivalového večera, situovaného 26. července do Trojského zámku, stojí „Fantasías y Glosas“. Stejně tak by mohl být nadepsán „umění variace“ – na programu má španělskou hudbu s violou da gamba ze 16. a 17. století, doby největšího rozkvětu tohoto nástroje, která hudbu řadila mezi vědecké disciplíny. Souborovou i sólovou hudbou pro violy da gamba se tehdy těšili lidé se zájmem o matematiku a přírodní vědy, se sklonem k přemýšlení i radostí z provozování hudby na nástroji, který se svým zvukem snad nejvíc blížil hudbě nebeských sfér. V Tróji se s tímto repertoárem představí španělský soubor Accademia del Piacere , od svého vzniku v roce 2004 zaměřený na interpretaci španělské, francouzské a italské hudby 17. století. Jeho umělecký vedoucí Fahmi Alqhai studoval hru na violu da gamba nejprve ve Španělsku, později ve Švýcarsku u proslulých gambistů Paola Pandolfa a Vittoria Ghielmiho. Kromě toho vystudoval i stomatologii; volání hudby (včetně flamenca a jazzu) však bylo zřejmě silnější; jako sólista i člen takových ansámblů jako Hesperion XXI nebo Orphenica Lyra procestoval celý svět.
Do světa barokních profesionálních hudebníků zavede festivalové posluchače 28. července program nazvaný „Violino Virtuoso“, který představí tvorbu největších středoevropských houslových virtuosů druhé poloviny 17. století, z nichž všichni měli mnoho společného s českými zeměmi – Heinricha Franze Ignaze von Bibera, který se v Čechách narodil, Johanna Heinricha Schmelzera a který zemřel v Praze, a Georga Muffata, který tu napsal jednu z nejkrásnějších houslových sonát své doby. Ve staroměstském klášteře dominikánů představí jejich skladby soubor Harmonie Universelle , jehož cílem je znovuobjevování komorního repertoáru 17. a 18. století a jenž si zvolil název podle proslulého traktátu, který v Paříži v letech 1636 – 1637 vydal francouzský matematik a filosof Marin Mersenne. Harmonie Universelle založil v roce 2003 spolu s argentinskou houslistkou Mónicou Waisman špičkový německý barokní houslista Florian Deuter, který je koncertním mistrem slavného souboru Musica Antiqua Köln; stejnou funkci zastává i v dalších ansámblech – Gabrieli Consort, La Chapelle Royale, Collegium Vocale Gent, Amsterdam Baroque Orchestra, Les Musiciens du Louvre a Concerto Köln.
Dalším večerem, věnovaným variační tvorbě renesance a raného baroka bude 29. července „Umění diminucí“, ve kterém v Anežském klášteře vystoupí jeden z nejproslulejších cinkenistů dneška Bruce Dickey , s nizozemským souborem La Violetta , který se věnuje souborovému repertoáru renesance a raného baroka a jehož uměleckou vedoucí je hráčka na violu da gamba, lirone a renesanční kytaru Paulina Victorina van Laarhoven ; program koncertu bude sestaven z tvorby Diega Ortize, Orlanda di Lassa a Luigi Rossiho. Bruce Dickey má podstatnou zásluhu na znovuoživení cinku – kdysi nástroje virtuosů (k nimž, ačkoliv se to dnes málo ví, patřil i slavný italský sochař Benvenuto Cellini, který se do služeb papežského dvora dostal primárně jako hudebník). Spolu se svými studenty z významných evropských a amerických škol, mezi nimiž nechybí Schola Cantorum Basiliensis, na které vyučuje přes třicet let, vrátil cinku jeho slávu; jeho práce hudebníka, pedagoga, muzikologa a editora i jeho četné nahrávky mu vynesly několik prestižních ocenění a možnost spolupracovat s legendárními průkopníky historicky poučené interpretace starší hudby – Gustavem Leonhardtem, Fransem Brüggenem, Nikolausem Harnoncourtem, Philippem Herreweghem i Jordi Savallem.
Na prvním festivalovém koncertě, věnovaném sólovému zpěvu se 2. srpna v Martinickém paláci představí s tvorbou Barbary Strozzi, Francesca Cacciniho a Luzzascha Luzzaschiho „La Famosa Cantatrice“ – polská sopranistka Marie Skiba , která studovala kulturní historii v Krakově a zpěv v Haagu; technice zpěvu staré hudby se věnuje i teoreticky. Jako sólistka vystupuje po celé Evropě i v USA s významnými soubory staré hudby (Weser Renaissance Bremen, Cantus Coelln, Le Concert Brise, Musica Fiata Köln, Cappella Sagitariana Dresden, Instrumenta Musica). Zaměřuje se na historicky poučenou interpretaci hudby od středověku po rané 19. století; jejím nejvlastnějším zájmem je však hudba přelomu renesance a baroka a její specifická ornamentika. Na cembalo ji doprovodí někdejší student Scholy Cantorum Basiliensis Gerd Amelung , který jako sólista a hráč continua vystupuje s řadou specializovaných souborů. Spolupracuje i s německými a švýcarskými operními domy a vede kurs historické provozovací praxe pro zpěváky ve Výmaru.
Nástrojovou virtuozitu znovu vnese do festivalového dění v barokním sále břevnovského kláštera 4. srpna „Sólo pro krále“ – rekonstrukce koncertu na zámku Sanssouci Bedřicha II. Velikého, s programem, který zazníval u berlínského dvora (Johann Joachim Quantz, Carl Philipp Emanuel Bach, František Benda). Bedřich II. byl vynikající flétnista – stejně jako Johann Joachim Quantz nebo první ze dvou interpretek tohoto večera, Jana Semerádová. Carla Philippa Emanuela Bacha tu zastoupí cembalistka a hráčka na kladívkový klavír Barbara Maria Willi – docentka JAMU, organizátorka výtečných brněnských koncertních cyklů věnovaných staré hudbě, zakladatelka mezinárodně proslulého souboru Capella Apollinis.
5. srpna přijde řada na druhý pěvecký recitál – v letohrádku Hvězda se pod názvem „Il Canto d’Orfeo“ k provedení raně barokních milostných árií Luigi Rossiho, Daria Castella a Benedetta Ferrariho sejdou belgičtí umělci Jan van Elsacker a soubor Il Trionfo del Tempo . Jan van Elsacker studoval hudbu v Antverpách; už tehdy zpíval s předními soubory, které se věnují staré hudbě – Collegium Vocale Gent, La Chapelle Royale a La Petite Bande. V roce 1996 vyhrál mezinárodní interpretační soutěž Musica Antiqua Bruges; od konce 90. let se datuje jeho spolupráce s dalšími proslulými ansámbly – patří k nim mimo jiné Musica Antiqua Köln, I Fiamminghi, Le Parlement de Musique, Il Gardellino a Le Poème Harmonique. Soubor Il Trionfo del Tempo se pod vedením Jana van Elsackera poprvé představil v roce 2007 na festivalu staré hudby v Brugách. Od té doby koncertoval na předních světových festivalech staré hudby, podnikl několik zahraničních turné a pořídil svou první nahrávku; specializuje se zejména na raně barokní italský repertoár.
Letní slavnosti staré hudby zakončí 8. srpna v muzikálovém divadle Hybernia (kdysi kostele kláštera irských františkánů) velkolepá podívaná – taneční barokní „Putování Evropou“ ve čtyřech obrazech, situovaných do Francie, Anglie, Německa a italských Benátek, za zvuků hudby Andrého Campry, Henryho Purcella, Johanna Rosenmüllera a Antonia Vivaldiho. To vše v provedení tanečního souboru La Compagnie L’Eventail , v choreografii Marie Geneviève Massé a za doprovodu Collegia 1704 , jednoho z nejlepších českých souborů staré hudby, řízeného Václavem Luksem . Marie Geneviève Massé studovala klasický balet, zabývala se moderním tancem a nakonec i tancem barokním; soubor La Compagnie L’Eventail (Vějíř) založila v roce 1985. Její choreografická práce ji přivedla ke spolupráci s mnoha proslulými soubory, včetně Les Arts Florissants; vystupovala na předních scénách ve Francii i v zahraničí, v roce 2000 jí byl udělen titul Chevalier des Arts et des Lettres. Collegium 1704 vzniklo v roce 1991; za dobu své existence připravilo pod vedením svého zakladatele, dirigenta, cembalisty a hráče na invenční lesní roh Václava Lukse řadu projektů, které mu na mezinárodní scéně získaly skvělé renomé.
„Finis coronat opus“ – na letošních Letních slavnostech staré hudby bude na co se těšit: jejich roh hojnosti (symbol tolik oblíbený v renesanci i baroku) přetéká dávno předtím, než festival vůbec začal.
