pátek, 27. únor 2004

Velký Franko

Napsal(a) 

Velký Franko Velký Franko
Světová opera ztratila pěveckou hvězdu první velikosti. Italský hrdinný tenor FRANCO CORELLI (narozen 8. 4. 1921 v Anconě), zemřel ve čtvrtek 30. 10. 2003 na klinice v Miláně, kde byl hospitalizován již od srpna téhož roku. Jeho odchodem se uzavřela jedna

velká, stěží předstižitelná kapitola operního zpěvu, která jeho velkolepými výkony krystalizovala již od počátku 50. let, kdy debutoval, a končila po oslňující dráze hrdinného tenora, vítaného ve všech nejvýznamnějších operních metropolích na sklonku 70.

let. Franco Corelli zanechal po sobě hlubokou stopu zcela mimořádného pěvce a umělce, jež se po Jussi Björlingovi dokázal ve svých zralých letech jako jediný ze světových tenoristů druhé poloviny 20. století přiblížit skutečné Carusově velikosti.

"Byl to fascinují a velkolepý pěvec, nádherně vypadal, měl fenomenální hlas, enormní dechovou techniku, vřelé a vášnivé srdce a talent herce, jehož jevištní výkony byly skutečně úchvatné. Své pohádkové vysoké tóny držel rád velmi dlouho, celou věčnost a

ty pro něho byly, zdá se, nejdůležitější - a jak se zdálo i pro obecenstvo všech velkých divadel, kde vystoupil, a která se ovšem prala o to, aby Corelliho získala, alespoň na hostování. Uměl být i velmi nervózní a nikdy nevěděl, zda zrovna má či

nemá hlas: uměl přijít do divadla teprve deset minut před začátkem, kdy se už všichni třásli, zda vůbec vystoupí. Přišel však vždy zcela připraven a pak neztrácel ani minutu: sám se líčil, oblékl kostým a už stál zcela soustředěn na jevišti, kde

se v ničem nešetřil a vždy se plně rozdával. Publikum jej milovalo a zahrnovalo jej frenetickými projevy přízně. Byl korektní i šlechetný, v soukromí milý a přátelský. Někdy jsme se sice poškorpili, ale vždy si zase všechno hned odpustili, protože zpívat

spolu byl požitek. Nádherou zpěvu i hlasu vždy inspiroval kolegy a byl vždy kolegiální - a to i na jevišti," napsala o něm jeho častá partnerka, slavná švédská pěvkyně Birgit Nilsson. Dostával balíky milostných vyznání žen a operních nadšenců z celého

světa, měl skvělé honoráře, exkluzivní nahrávací smlouvy anglického koncernu EMI i americké RCA Victor, jeho nahrávky patřily k nejlepším (ale i nejdražším v katalogu, svět mu prokazoval úctu, jež mu právem náležela, ale přesto stál oběma nohama na zemi

a zachoval si soudnost i sebekritiku, která jej chránila před uměleckou stagnací, či zblouděním. Byl velmi pilný, stále cizeloval hlas, a to i ve střední poloze, a měl přesné vědomí toho, jaké jsou jeho stávající vokální dispozice. Nevyčerpával, ani se

nerozmělňoval častým vystupováním mimo jeviště: jeho koncertní vystoupení byla vzácná, a proto vždy zajímavá a perfektní. Jeho světem byl především italský klasický, romantický a veristický repertoár, v němž vítězil osobitými rysy svého precizního podání

a vždy si zachoval hlubokou pokoru před záležitostmi umění stejně, jako projevový vkus, který vždy zdobil jeho výkony jevištní i koncertní.

Velký Franko Velký Franko

U nás bohužel k živému vystoupení tohoto hlavního partnera Marie Callas, Renaty Tebaldi, Birgit Nilsson i Leontyne Price nedošlo, poněvadž vrcholná léta jeho pěvecké kariéry se kryla s dobou komunistické totality. Naši zájemci byli proto odkázáni na

poslech jeho nahrávek a pražské Divadlo hudby uvádělo po léta jeho retrospektivní portrétní medailon, pravidelně přitahující zástupy operních fanoušků. Corelli uskutečnil asi dvacet studiových nahrávek kompletních oper, několik operních a

písňových recitálů, které patří k perlám sbírek všech diskofilů i znalců na celém světě. Mimo ně se na gramofonovém trhu objevila řada live záznamů jeho velkých představení, které jsou i po technické stránce nejednou velmi zdařilé. Jaká byla cesta tohoto

pěvce k výšinám pěveckého umění?

Třebaže nás od dob Tamagna, Carusa, Gigliho, Pertileho a Lauri-Volpiho dělí již dosti značný časový odstup, jejich umělecký odkaz žil i po 2. světové válce v pěvcích generací, jež následovaly po nich. U tenorového oboru šlo především o Maria del Monaca i

jeho mladšího druha Franca Corelliho, jemuž připadla úloha obnovitelského rozboru mnoha slavných tenorových rolí, které nám jeho podmaňující umění ukázalo v oslnivém světle zralé psychologicky opodstatněné moderní interpretace. I on však byl vázán silnými

vlivy italské tradice, již v sobě nesl již od dětství: v okolí města Pesaro je kraj nazývaný Le Scale, a tam se podle tvrzení Italů rodí ty nejkrásnější hlasy. A skutečně odtud pochází nejen Beniamino Gigli, Mario del Monaco, Renata Tebaldi, Cesare Siepi,

Anita Cerquetti a Gaetano Bardini, ale i Franco Corelli, který se tu narodil v Anconě na adriatickém pobřeží.

Příroda tohoto pěvce obdařila skutečně královsky: krásným pevným, vytrvalým a sametově lesklým hlasem, který lety vyzrál k formátu dokonalého hrdinného tenoru, nevšední muzikalitou, výborným hereckým nadáním a pak přímo překrásným zjevem, který u tohoto

vysokého a štíhlého tenoristy dokonale vyvracel všechny představy o tradičně malých a obtloustlých tenoristech minulosti. Jeho hlas měl rozsah přes dvě a půl oktávy a jeho kvalita, podepřená suverénní technickou jistotou, umožňovala pěvci naprosto

přesvědčivou interpretaci postav takřka všech tenorových oborů: lyrického, spintového i hrdinného. Herecký přístup Corelliho k jeho úkolům byl prost jakéhokoliv stereotypu.

Velký Franko Velký Franko

Jeho pěvecké školení bylo vlastně nedlouhé: na konzervatoři v Pesaru studoval skutečně jen krátce a posléze pokračoval v soukromém studiu v Miláně, ve Florencii a ve Spolettu. Nejvíce získal při svém studiu u někdejšího proslulého tenoristy Giacoma

Lauri-Volpiho, jemuž se podařilo bezpečně vybudovat Corelliho pověstné, neochvějné výšky a zapustit jejich kořen v dokonale opřené, nuancované a odstiňované střední hlasové poloze. Corelli začal vlastně ihned oborem hrdinného tenora, pro svůj debut v

roce 1951 ve Spolettu zvolil Dona José v Bizetově Carmen a bylo jeho štěstím, že intendant milánské Scaly Antonio Ghiringhelli chápal nutnost pěvcova pozvolného vývoje a přiděloval mu role, jež odpovídaly jednotlivým fázím tohoto vývoje. Po roli knížete v

Giordanově Fedoře zpíval řadu standardních tenorových úloh, zvláště Alfréda, Vévodu, Manrica, dona Carlose, Richarda a Ernaniho, včetně méně známých partií z oper staršího data, kde byl většinou partnerem Marie Callas. Jednou z prvních veristických partií

byl princ Kalaf z Turandot a nejen tehdy ve Scale, ale i později v newyorské Metropolitní opeře patřila tato partie k jeho největším úspěchům. Prvním velikým úspěchem, který mu otevřel brány do světa, byl v roce 1957 jeho debut v londýnské Covent Garden v

úloze Maria Cavaradossiho. Lze říci, že Corelli dal Cavaradossimu tep svého srdce, jas i bolest svého hlasu a nasytil tuto roli výjimečnými znaky svého umění. Z Covent Garden jeho cesta vedla do Metropolitní opery, kde v roce 1961 debutoval jako Manrico

v Trubadúrovi a již před tím byl v Americe známý postavou Cavaradossiho, nezapomenutelně ztělesněnou v barevné filmové verzi Tosky. Od svého debutu v MET se stal prvním hrdinným tenorem operního domu, platícího tehdy za nejvyšší měřítko světovosti. Zde

byl hlavním partnerem všech sopránových hvězd, zejména Renaty Tebaldi, se kterou zpíval v Tosce, Bohémě, Turandot, Dívce ze Zlatého západu, Giocondě, Sedláku kavalírovi, André Cheniérovi i Andrianě Lecouvrer, dále Birgit Nilsson, Leontyny Price, Rosanny

Cartri, Antoinetty Stelly a dalších. Připomněl jsem již, že jeho repertoár sahal od vokálních děl staré hudby a oper staršího data až k vrcholným romantickým a veristickým dílům. Byl doplňován nejen romantickým písňovým a oratorním repertoárem, ale

i proslulými italskými canzonettami, v jejichž podání byl Corelli jedním z největších mistrů pěvecké historie.

Počátkem 90. let šest set voličů v New Yorku, mezi nimiž byla značná řada profesionálních pěvců, zvolila Franca Corelliho 185 hlasy k nominaci na čestný titul TENOR STOLETÍ a tento akt uznání, jehož se proslulému umělci dostalo, potěšil zajisté i miliony

přátel opery na celém světě. Právem lze konstatovat, že ze svých rolí vytěžil dosažitelné maximum, jímž dostoupil k výšinám operně interpretačního umění, jež byly i v minulosti dostupné jen několika největším osobnostem světového operního jeviště.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.