Vánoční koncert cyklu Collegia 1704 Hvězdy barokní opery měl 18. 12. v Rudolfinu na programu jediné číslo – Bachovu Mši h moll, BWV 232. Dílo notoricky známé – snad i proto byl koncert zcela vyprodán. Uvedení každé podobně populární skladby představuje pro umělce i pořadatele určitý risk – dá se předpokládat, že publikum bude provedení porovnávat s tím, co už samo zná z koncertů, nebo nahrávek: z posledních let zcela určitě s uvedením téhož díla na Pražském jaru 2010 soubory The English Baroque Soloists a Monteverdi Choir, pod taktovkou Johna Elliota Gardinera. Srovnání to bylo vskutku zajímavé. Zdá se, že čeští specialisté na provozování starší hudby za poslední dvě desetiletí opsali jakýsi pomyslný kruh – od originálních interpretačních představ, jaké charakterizovaly dodnes mimořádně pozoruhodné výkony takových souborů, jako byly Musica Antiqua Praha, vedená Pavlem Klikarem, nebo Gioia della Musica, jejímž uměleckým vedoucím byl Jan Krejčí (jejich koncerty a nahrávky vzbuzovaly už tehdy velkou pozornost zájemců o starší hudbu nejen doma ale i v cizině), přes začátky druhé generace, která se snažila vyrovnat se s trendy, jež poznala během svých zahraničních studií a jejího úspěšného vstupu na mezinárodní kolbiště (mj. Musica Florea, Collegium 1704, Collegium Marianum), k období jejího dozrávání a první zralosti (i první zralosti dalších vynikajících souborů, které tu postupně vznikaly – jmenujme alespoň Ensemble Inégal), až po návrat zpět ke zcela originálním zvukovým a interpretačním představám, které charakterizují jejich současné produkce. Bach Václava Lukse, dirigenta Collegia 1704, se Gardinerovu interpretačně brilantnímu, ale svým způsobem zároveň i poněkud chladnému Bachovi podobá asi tolik, jako barokní perla perle dokonalého tvaru, nebo barokní monstrance z matového zlata do vysokého lesku vyleštěné zlaté míse, vyrobené v téže době – skutečné kráse přílišná dokonalost nesvědčí. Vedení vokálních i instrumentálních hlasů je v obou případech téměř vizuálně transparentní, Luksovo pojetí je ale zvukově zajímavější (zvláštní zmínku si tu zaslouží jak koncertní mistr Helena Zemanová, tak zejména hráč na přirozený lesní roh Erwin Wiering). Zásadní rozdíl lze pozorovat ve vyznění celku – Gardinerův Bach stojí pevně na zemi, Luksův se vznáší ve vzduchu a zahaluje posluchače oblakem nezemské milosti; podobné pocity vzbuzují i některá středoevropská barokní výtvarná díla a chrámové stavby (v našich podmínkách kupříkladu Santini; anglikánské barokní chrámové architektuře naopak vesměs – s výjimkou londýnské katedrály sv. Pavla – schází lehkost, kterou lze nalézt v Rakousku i Německu). O pocit beztíže se tu kromě dirigenta a orchestru významně zasloužili jak členové Collegia Vocale 1704, tak sólistický vokální ansámbl (Barbora Sojková, Jan Mikušek, Václav Čížek a Tomáš Král) a sólisté (Hana Blažíková, Sophie Harmsen, Markus Brutscher a Tobias Berndt; v souladu s dobovými zvyklostmi všichni z nich zpívali i ansámblová čísla a většinou i sborové části). Tento velkolepý umělecký počin má být zaznamenán na CD – mělo by jít o vůbec první českou nahrávku Bachovy Mše h moll. Bezpochyby se jí dostane zasloužené pozornosti – prozatím je její osud ovšem poněkud nejistý, vzhledem k tomu, že nahrávání musí soubor zčásti financovat sám.
Nakonec ještě půvabný dovětek – poslední letošní koncert cyklu Barokní podvečery, který už dvanáctou sezonu pořádá Collegium Marianum: „Klanění tří králů“, s podtitulem „Vánoce na svatovítském kůru“, v refektáři staroměstského dominikánského kláštera. Na programu byly pastorely, ofertoria, moteta a instrumentální skladby Johanna Josepha Fuxe, Josefa Antonína Sehlinga, Francesca Bartolomea Contiho a Jana Dismase Zelenky – tedy skladatelů, jejichž vokální i instrumentální díla patřila v první polovině 18. století k sumě v Praze pravidelně provozovaných skladeb. Sehlingova tvorba večeru dominovala – její autor se tu jevil jako vynikající skladatel, co do kvality své kompoziční práce velmi dobře srovnatelný se svými středoevropskými i italskými současníky, Jana Dismase Zelenku nevyjímaje. Collegium Marianum, vedené Janou Semerádovou, připravilo se svými sólisty (Hana Blažíková, Markéta Cukrová, Václav Čížek, Tomáš Král a Jaromír Nosek) početnému obecenstvu znamenitý zážitek, který na pozadí běžné, komerčně laděné vánoční hudební nabídky zazářil jako drahocenný šperk. Na své si přišlo i publikum, které mělo na závěr koncertu možnost si s Collegiem Marianem zazpívat Božanovu koledu Děťátko se narodilo.
