pondělí, 9. únor 2009

V Bruselu zvítězil maďarský tenor

Napsal(a) 

V Bruselu zvítězil maďarský tenor V Bruselu zvítězil maďarský tenor

Na konci třítýdenního klání vyhlásila porota 27-letého maďarského tenoristu Szabolce Bricknera (viz foto) zaslouženým vítězem Soutěže královny Alžběty (www.imkeb.be). Nabitý sál Paláce umění v Bruselu v čele s královnou Fabiolou vybuchl v nadšení, Brickner byl od začátku tříkolového konkursu velmi oblíben.

Bruselská soutěž je bezpochyby jednou z nejprestižnějších, nejobtížnějších a zároveň nejdelších hudebních soutěží na světě. Střídá kategorie pro mladé houslisty, klavíristy a od roku 1988 také pěvce. Tento rok odevzdalo 165 kandidátů z 32 zemí DVD nahrávky, z kterých porota vybrala 83 pěvců pro veřejnou soutěž. Po absolvování 1. kola, semifinále a finále je vždy vyhlášeno 6 laureátů podle pořadí a dalších 6 bez pořadí. Nejvíce kandidátů bylo z Jižní Koeje (15), Slovensko bylo zastoupeno jednou pěvkyní (dosáhla 1. kola), Česká republika nebyla zastoupena vůbec. To je bohužel každoroční konstatování, poslední úspěch klavíristy Ardaševa je starý už 17 let. Celkem dominantní postavení Asiatů bylo proti instrumentálním ročníkům mnohem menší. Většina z nich vypadla už v 1. kole, pětice se dostala do semifinále a z 12ti finalistů zůstali jen dva. Vyspělými ženskými hlasy se představily hlavně Francouzky a Kanaďanky. Věková hranice pěvecké soutěže je 30 let a úroveň, zejména technická, byla velmi vysoká.

Brusel si zakládá na své porotě. Letošní byla sestavena z 18ti(!) většinou starších legend pěveckého umění. Některým mladým adeptům se z poroty doslova roztřepala kolena – Joan Sutherland, Martina Arroyo, Brigitte Fassbaender, Anna Tomowa-Sintow, Lella Cuberli, Ann Murray, Tom Krause a José Van Dam. Vzhledem k průměrnému věku porotců lze chápat, že volba árií je silně tradiční s akcentem na líbivé melodie s co největším fortissimem typu Violetty z Verdiho La Traviaty nebo Gounodovy Julietty z Romea a Julie. Možná ještě důležitější pro mladé pěvce v tomto stádiu nejsou ani tak slovutní pedagogové jako impresáriové a operní ředitelé, kteří si kandidáty mohou rovnou vybrat do svých produkcí. V porotě byli čtyři, z oper v Bruselu, Antverpách, Lyonu a Innsbrucku.

I v Bruselu se potýkají s nadmírou sopránů a nedostatkem ostatních hlasů. Sopránů bylo celkem 46, 13 barytonistů a 14 mezzosopránů. José Van Dam to vysvětluje tím, že nejvíce „přírodní“ hlasy v normálním životě jsou právě soprány a barytoni. Zajímavé je, že úzkoprofiloví tenoři byli ve finále hned dva. Vítěz si odvezl domů 20 000 Euro a dále řadu kontraktů na koncerty a CD nahrávky. Brusel má smlouvy o spolupráci s velkými soutěžemi ve Varšavě (Chopin), Moskvě (Čajkovskij) a Texasu (Van Cliburn), kde se vítězové těchto soutěží představí v recitalech.

Szabolcs Brickner z Budapešti vyhrál celkem zaslouženě, jako tenor s jasnými výškami se ve světě neztratí. Dále lze souhlasit s 3. místem polské mezzosopranistky Bernadetty Grabiasové . Trochu nadhodnocena byla Francouzska Isabella Druet (2. cena) a určitě běloruský tenor Jurij Haradzetskij (5). Lepší umístění si naopak zasloužily dva skvělé soprány, Anna Kasijanová z Gruzie (4) a Francouzska Gabriella Philiponet (6). Jejich finálová vystoupení se Symfonickým orchestrem bruselské královské opery pod vedením Kazushi Ona byla uměleckou pochoutkou. Umístění kandidátů je závislé na způsobu bodování poroty, ta odevzdává body ihned po vystoupení každého účastníka a dále se již neradí. Tento systém nahrává průměrným kandidátům, body se jednoduše sečtou a nejvyšší průměr vyhrává.

Potřebují adepti pěveckého umění soutěže, jako je ta bruselská? Ano i ne, víme, že řada velkých umělců nikdy žádný konkurs nevyhrála. Na druhé straně je to určitě podpora v další kariéře a jisté zviditelnění. Vždyť v Bruselu kdysi vyhráli umělci jako Leonid Kogan, Vladimir Ashkenazy, Malcolm Frager, Jekaterina Novitskaja nebo z mladších Vadim Repin.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.