sobota, 31. říjen 2009

V Bruselu triumfovali asijští houslisté

Napsal(a) 

Velkou mezinárodní soutěž královny Alžběty v Bruselu vyhrál Australan taiwanského původu Ray Chen . Asijští houslisté dominovali již v druhém kole soutěže a do finále jich postoupilo sedm z dvanácti, z toho byli tři ze Soulu. Korejské dívky se opravdu činily, obsadily čtvrté a šesté místo, a aby byl jejich úspěch úplný, vyhrála Korejka Eun-Hwa Cho také skladatelskou soutěž pro povinnou finálovou skladbu. Pro Evropany zůstalo zásluhou domácího belgického kandidáta Lorenze Gatta druhé místo, třetí se umístil Ilian Gârnet z Moldávie. Bruselská soutěž je považovaná za jednu z nejdelších a nejtěžších, je tříkolová a trvá celý měsíc. 12 laureátů musí nastudovat dvě povinné skladby (pro semifinále a finále) a interpretovat kromě komorních skladeb některý z koncertů Mozarta v semifinále a finálové vystoupení se skládá ze sonáty a zvoleného koncertu. Vineta Sareika z Litvy si vybrala Janáčkovu hoslovou sonátu. Známý koncert Čajkovského se hrál ve finále čtyřikrát, Brahms a Šostakovič dvakrát. Soutěžící doprovázel v semifinále Valonský komorní orchestr pod vedením Paula Goodwina a ve finále Státní belgický orchestr, který řídil Tibor Varga. Každý finalista stojí na podiu zhruba půldruhé hodiny, je otázkou zda-li je skutečně třeba, aby se hrála i povinná skladba. Některým účinkujícím viditelně ubývaly fyzické síly.

S verdiktem početné poroty, ve které byli Augustin Dumay, Igor Oistrach, vítěz soutěže z roku 1989 Vadim Repin a další, se dá souhlasit. Skvělý Gârnet si zasloužil určitě druhé místo a lepší umístění patřilo také muzikálnímu Američanovi Noahu Bendix-Balgleymu. Kde jsou ty časy, kdy o vítězství soupeřili Rusové a Američané. Jediný Rus ve finále, Nikita Borisoglebskij, skončil patý a Američan mezi nezařazenými laureáty (místa 7 až 12). 20 letý Ray Chen, nejmladší finalista, zvítězil po zásluze. Domů si odvezl první cenu (20 000 €), cenu rozhlasových posluchačů (2 500 €), kontrakty na CD nahrávky a řadu koncertů ve více než 13 zemích tří kontinentů. Navíc mu byl od Nippon Music Foundation na tři roky propůjčen vzácný nástroj – Stradivari ‚Huggins‘. Pro mladé umělce jsou ale nejcennější četná vystoupení, impresariáty jsou v Bruselu vždy dobře zastoupené.

O významu hudebních soutěží se dá diskutovat, faktem ale je, že všichni účinkující jsou neobyčejnými talenty, koneckonců rozdíly mezi nimi byly minimální. Někdy je slyšet názor, že tito mladí houslisté sice hrají virtuózně, ale málo osobně. Je třeba si uvědomit, že se jedná o interprety od zhruba 18 do 27 let, tedy věku, kdy se personifikace interpretačního pojetí teprve formuje. Příští rok je Soutěž královny Alžběty vyhrazena pro mladé klavíristy. Přihlášky je nutno poslat do 15 ledna 2010, informace najdete na www.qeimc.be.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.