úterý, 14. říjen 2003

Úsporné opatření

Napsal(a) 

Úsporné opatření Úsporné opatření
Šetřit na kultuře - to je rozkoš. Tedy z hlediska státního rozpočtu. Nehrozí sociální bouře ani stávky a ten malý krůček směrem k Balkánu vždycky nějak přežijeme... Nedávno jsem se dozvěděl, jaký je průměrný plat lidí pracujících ve státních a městských kulturních zařízeních, tedy orchestrálních hráčů, zaměstnanců divadel, muzeí atd. Ta suma byla tak tristní, že ji raději nezveřejním, abych celé věci ještě neuškodil...

Nedávno vznikla mezi umělci všech oborů iniciativa, aby zákonodárci vtělili do legislativy ustanovení, že stát bude vynakládat na kulturu jedno procento hrubého národního produktu. No ovšem: čirá utopie, touha po pohodlí státního paternalismu, odsouzená k okamžitému smetení se stolu... Jenomže v Maďarsku poslanci odhlasovali pro kulturu rovnou dvě procenta HDP! V zemích Evropské unie je taková dotace považována za samozřejmost, kterou musí respektovat každá dobře vychovaná vláda. Třeba ta německá má skutečnou kulturní Kinderstube. Vezmeme-li deset nejlepších světových dirigentů, zjistíme, že šest z nich má stálé angažmá právě v Německu. Mehta, Barenboim, Thielemann, Rattle... Proč? Inu, jsou tam - zejména díky státním dotacím - nejlepší finanční podmínky na světě. Jistě, Německo je bohatý stát. Ale kromě toho má pořádek v prioritách. Kultura patří mezi ty nejvyšší, včetně kultury životního stylu. Při přejezdu z až přehnaně vypulírovaného Německa do Čech nás zejména v okolí Chebu napadne, že do unie vstupujeme nikoli jako konzervatoř, nýbrž jako nevěstinec Evropy.

Na fotografii Bohumila Beníčka nás jistě zaujme bicista obsluhující jeden jediný zvon zavěšený v mohutném stojanu. Jakoby byl zbytek zařízení někým odcizen a výhodně prodán ve sběrných surovinách. Dobrého hospodáře též napadne, zda se vyplatí zaměstnávat tak nevyužitého hudebníka. Ale historky z totalitních dob, kdy museli ředitelé orchestrů zdůvodňovat, proč má hráč za jediný úder na buben vyšší plat než houslista s tisíci notami, už snad jen voní půvabem zašlých časů. K úspornému opatření v tomto případě došlo jednoznačně už ve skladatelově pracovně. Skladatel je totiž také ekonom: musí dobře zvažovat, jak naloží s hudebním materiálem, který má k dispozici. Zda nápad, který dostal, vystačí na písničku nebo na symfonii. A zda má smysl rozehrát dvanáct zvonů, když stačí jeden. Také pro skladatele je rozkoš šetřit s prostředky a vyzkoušet svoji invenci, zda obstojí i v dobrovolně zúženém prostoru. I jeho činy jsou pod dohledem "nejvyššího kontrolního úřadu" hudební historie, v níž se ukáže, zda se svým talentem dobře hospodařil. Pokud na to nemá, měl by podat skladatelskou demisi a jít dělat něco jiného - třeba ministra.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.