úterý, 19. červen 2018

Úspěšný kaleidoskop Michaely Koudelkové

Napsal(a) 

 , foto Julian Veverica foto: Julian Veverica

Michaela Koudelková vystudovala hru na zobcovou flétnu na Akademii Muzycznej w Krakowie ve třídě Petera Holtslaga a Erika Bosgraafa. Pravidelně vystupuje na koncertech v České republice i v zahraničí. Působí v několika významných ansámblech, učí na brněnské konzervatoři a v rámci doktorandského studia také na JAMU v Brně. Devátého června se účastnila soutěže Kaleidoscope Instrumental and Vocal Competition v americkém městě Santa Monica, kam byla vybrána mezi šest finalistů ze dvou tisíc uchazečů z 88 zemí. O soutěži, jejím studiu a jiných hudebních aktivitách jsme si popovídali v příjemném prostředí brněnské galerijní kavárny Morgal.

Jak začala vaše hudební dráha a kdy jste se dostala k flétně? Na flétnu jsem začala hrát v pěti letech. Chodila jsem s tatínkem a maminkou do kroužku, kde se děti učily hrát na zobcovou flétnu společně se svými rodiči. Od první třídy jsem navštěvovala ZUŠ v Boskovicích, kde jsem se učila hrát na zobcovou flétnu u paní učitelky Leontiny Koryčánkové. Několik let jsem hrála i na klavír a příčnou flétnu.

Svým způsobem tedy pocházíte z hudebnické rodiny? No, svým způsobem. (smích) Mamka hrála na housle, můj brácha na housle, violu a kytaru. Profesionálně se ale hudbě nikdo v naší rodině nevěnuje kromě mě.

Kdy jste se začala zajímat o starou hudbu? Bylo to v roce 2007. Končila jsem tehdy první cyklus na ZUŠce a začala jsem jezdit na kurzy na brněnskou konzervatoř, kde působila Eva Harmuthová. A tam začala má cesta k historicky poučené interpretaci. V té době jsem také navštěvovala soukromé hodiny u holandského lektora Thijse van Baarsela, který učil na Akademii staré hudby. V roce 2008 jsem poprvé odjela na Letní školu barokní hudby do Kelče, kde mě interpretace staré hudby naprosto uchvátila.

Zmiňujete kurzy, jaké všechny jste navštívila a máte naplánovány nějaké i na tento rok? Objevíte se na některých také jako lektorka? Mnohokrát jsem navštívila právě zmiňovanou Letní školu barokní hudby v Kelči a později v Holešově, Letní školu staré hudby v Prachaticích. Za studia na konzervatoři jsem měla možnost jet na krátký studijní pobyt do Nizozemí, kde jsem se vzdělávala na Hogeschool voor de Kunsten v Utrechtu u Heika ter Shegetta. Na Akademii Muzycznej w Krakowie jsem pak využívala mnoha kurzů, které byly organizovány katedrou staré hudby. V rámci projektu Monodia jsem tak měla možnost spolupracovat například s přední barokní houslistkou Leilou Schayegh. Zúčastnila jsem se také výběrového kurzu Akademia Händlovska, Arte Dei Suonatore Masterclasses (Polsko), The Ringve International Summer Course in Sund (Norsko), a dalších. Jako lektorka jsem učila loni v Tarnowie, to bylo určeno menším dětem. Letos jsem pozvána do Polska jako lektorka na Mezinárodní školu staré hudby Schloss Scharfeneck a měla bych učit také na Letní škole barokní hudby v Holešově.

 , foto Boguslaw Beszlej foto: Boguslaw Beszlej

Takže se vracíte tam, kde jste začínala, jen v jiné roli. V podstatě ano. A nejen na kurzy, ale i na školy. Vystudovala jsem brněnskou konzervatoř a teď je to druhý rok, co tam učím.

Ještě mi objasněte ten Krakov, na mne to působí jako zásadní milník. Zcela zásadní. Jak z hlediska hudebního, tak osobního rozvoje. Ve třetím ročníku na konzervatoři jsem začala jezdit na individuální konzultace k Peteru Holtslagovi. Už od první hodiny jsem věděla, že chci studovat právě tam. A tak jsem k němu nastoupila na bakalářské studium. Takže zatímco jsem byla v prvním ročníku v Krakově, na brněnské konzervatoři jsem byla v šesťáku. Hodně cestování... Svoje studia jsem v Krakově zakončila magisterským koncertem v roce 2016. Od října loňského roku pokračuji v doktorandském studiu na JAMU v Brně pod vedením paní profesorky Barbary Marie Willi.

Kde všude se teď hudebně angažujete? Hraji v Czech Ensemble Baroque, v listopadu mě čeká s tímto souborem mimo jiné i sólový recitál v Brně. Dále hodně spolupracuji s polskými barokními orchestry jako La Tempesta, Capella Cracoviensis, Quartetto Nero, Cornu Copiae, Wroclawska Orkiestra Barokowa a další. Díky kontaktům ze studií jsme také založili několik hudebních těles o různých obsazeních.

Jak jste se vlastně dozvěděla o soutěži Kaleidoscope? No, bude to znít strašně, ale přes Facebook. (smích) Viděla jsem odkaz na soutěž. Všechno kolem soutěží nebo konkurzů si zařizuji sama a nemám nikoho, kdo by mi řekl „udělej tohle“, „tohle nedělej“. I organizování koncertů nebo přehrávek si musím řešit sama.

 , foto Julian Veverica foto: Julian Veverica

Takže by to chtělo nějakého manažera? Ano, je to skutečně časově náročné, člověk se nemůže věnovat jen tomu, o co jde především, hudbě. Od organizace jsou na světě lepší a určitě schopnější lidé, pro které by to byla pracovní náplň. Manažera bych skutečně uvítala. Každopádně ta soutěž mě zaujala, podmínkou k přihlášení byla zaslání nahrávky skladby, která by se na koncertě obešla bez dirigenta. Také se muselo jednat o nahrávku celé skladby, nemohla to být jen jedna věta nebo krácená verze. Někdy v březnu nebo dubnu jsem odeslala přihlášku a kromě dalších organizačních pokynů mi přišla informace o tom, že se přihlásilo na dva tisíce lidí a že nás budou dále kontaktovat. Brala jsem to přirozeně s velkou rezervou, s ničím jsem nepočítala a úplně jsem na to zapomněla. Dokonce jsem si na týden, kdy soutěž probíhala plánovala koncerty! Druhý týden v květnu mi přišla zpráva, že jsem byla vybrána mezi prvních šest, které zvou do Los Angeles, do Santa Moniky. To byl pro mne obrovský šok.

A jak to následně probíhalo? Bylo moc hezké, že nám nabídli, abychom zůstali několik dní. Strávila jsem v Los Angeles osm dní, jednak abych se aklimatizovala a pak abych ze Států i něco viděla, měla jsem tam čtyři dny volna. Vtipné bylo, že v polovině pobytu mě zastihly horečky, říkala jsem si ale, že přece nemůžu ležet v posteli. A tak jsem i s horečkou docházela na zkoušky s klavíristkou a snažila se užít si celý pobyt v Americe. Zkoušeli jsme skladby, postupně se navzájem seznamovali i s ostatními soutěžícími, kteří byli naprosto skvělí a přátelští kolegové. Doufám, že spolu budeme udržovat kontakt. I samotná soutěž pak byla nečekaně příjemná, probíhala ve formě veřejného koncertu a porotci byli rozesazeni kdekoliv v publiku. Takže jsem vůbec netušila, kdo je porotce a kdo posluchač, který si nás přišel jen poslechnout. Organizátor soutěže navíc všechny moc podporoval, v den soutěže nám napsal, že nám všem přeje hodně úspěchu, ale také ať se nebojíme riskovat a že nejde o to, abychom měli každý tón perfektní, ale aby se nám podařilo sdělit to, co sdělit chceme.

S jakými nástroji soutěžili ostatní? Byli tam dva klavíristé, jeden houslista, zpěvačka, hráčka na domru (východoslovanský lidový strunný hudební nástroj, pozn. red.) a já.

A jak to nakonec dopadlo? Porota celou věc probírala něco přes hodinu a nakonec vybrali houslistu, klavíristu a domristku. Nebyla ani rozdělena místa na první, druhé a třetí. Moc fajn bylo, že v hledišti seděli také kritici a hudby znalí lidé, se kterými jsme se pak sešli po samotném koncertu, povídali si a navzájem si sdělovali postřehy. Moc mě potěšilo, že za mnou po koncertě přicházeli lidé se slovy „na Tvůj výkon nikdy nezapomenu“.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.