Byl jednou z hlavních hvězd operního festivalu Smetanova Litomyšl. Po koncertě, kterým 1. července přehlídku na zámeckém nádvoří společně se svou ženou, mezzosopranistkou Elenou Batoukovou, uzavřel, byl německý tenorista Torsten Kerl už v pohodě, odpovídal novinářům na otázky a na následné recepci se sklenicí piva v ruce a s manželkou a dcerkou po boku vypadal vyrovnaně. Ještě odpoledne však nebylo jasné, jestli odzpívá úplně celý slíbený program. Přijel v indispozici, a tak byl pro jistotu připraven v zákulisí slovenský tenorista Michal Lehotský… Nakonec ho nebylo zapotřebí, Kerl zazpíval – na indisponovaného velmi dobře.
Jak se cítíte?
Unaven. Nebylo jisté, jak to dnes bude se mnou vypadat. Ještě včera jsem neměl šanci zpívat celý program. Nechtěl jsem ale zklamat lidi – je to poslední večer festivalu. Jinak bych asi řekl sorry, jsem nemocen, hledejte někoho jiného, ale na to bylo příliš pozdě. Pro můj repertoár – německý, italský, francouzský a ruský – by bylo těžké najít jednoho jediného náhradního pěvce. Ukázalo se, že bylo dobré počkat až těsně před koncert – jsem rád, že to nakonec šlo bez problémů. Snad lidé něco z mého hlasu přece jen slyšeli.
Věděl jste o Litomyšli?
O festivalu ne, ale četl jsem ve Smetanově životopise, že se tu narodil. Zpívával jsem před lety Jeníka…
Nyní už ne?
Většinou ho dávají lyričtějším hlasům. V operním byznysu se plánuje hodně dlouho dopředu, žádají už spíše Strausse, Wagnera.
Máte rád „open air“ představení a koncerty?
Záleží na místě. Obecně – rád zpívám a rád pro publikum. A když je to venku… proč ne? Nechtěl bych ale absolvovat operu s mikroportem.
Co je teď vaším základním repertoárem? Wagner?
Je jasné, že nezpívám Rossiniho a Donizettiho. Nemám ale rád dělení podle hlasových oborů. Vezměte si slavné „tři tenory“. Jsou to tři kompletně různé hlasy, ale všichni zpívají Rigoletta. Na druhou stranu to ještě nemusí znamenat, že každý, kdo zpívá dobře Vévodu nebo Alfréda, bude žádán o Othella…! Říká se však, že pokud zpíváte Wagnera, jste automaticky hrdinný tenor. Ale i Wagner má přece ve své hudbě různé hlasy – Lohengrin je úplně jiný styl a způsob zpívání než Tristan… Jde o to, kterou roli vám váš hlas dovolí zpívat. Jen on je rozhodující.
Ale Wagnera zpíváte čím dál víc?
Ano, do roku 2010 budu zpívat všechny Wagnerovy role, vyjma prvních dvou oper, tedy od Rienziho k Parsifalovi, Siegfrieda, Tristana…. Většinu jsem už dělal, dvě budou v budoucnu nové. Také zpívám Othella. Na něj můžete vzít hlas, jako je můj, ale také hlasy jako Atlantova nebo Dominga, i když jsou jiné. Nutné je, aby role šla zevnitř, z vašich pocitů, z vašeho hlasu.
Posloucháte nahrávky jiných tenoristů?
Ano, známých i neznámých. Znám hlasy většiny kolegů, ale pokud chci zpívat novou roli, tak neposlouchám nic, já se prostě nechci učit podle Deutsche Grammophon!
Začínal jste jako orchestrální hráč – hobojista. Pomáhá to?
Pro studium zpěvu, pro to, být zpěvákem, nejde o zkušenost nutnou. Ale obecně každá zkušenost v hudbě je pro dělání hudby důležitá. Když víte, jak pracuje orchestr, je to dobré pro zpěv. A naopak. Řekl bych, že máme teď příliš mnoho specialistů – wagnerovských, rossiniovských, operních, koncertních… houslistů jen na Mozarta a jiných na něco jiného… Proč? Potřebujeme spíše víc lidí s obyčejnýma dobrýma ušima.
Vaše manželka je Ruska. Rozumíte rusky?
Čím dál víc. Zpíval jsem také Lenského, mnoho a moc rád, ale už je to také pryč. Většinou berou lyrické hlasy, takže nemám šanci. Pokud jsem dobrý na Tannhäusera, vezmou mě na něj, Lenských mají víc. Tak to prostě je. To je byznys. Nyní kdyžtak spíše zpívám v Borisi Godunovovi, v Knížeti Igorovi a Heřmana v Pikové dámě.
Na které dirigenty vzpomínáte nejraději?
Z dob, kdy jsem byl v orchestru, na Wanda, na Celibidacheho, na Bernsteina. Jako zpěvákovi se mi líbí ti, kteří jsou perfektní v mnoha stylech, jako třeba Simon Rattle. Když je dobrý dirigent, je nutné se otevřít a neříkat, že já to dělám tak a tak. Opera – a hudba vůbec – je týmová práce.
Vystupujete často s manželkou?
Tohle byl náš první společný operní recitál, společně jsme měli zatím jen písňové koncerty a také tři opery. Byl by nesmysl říkat, že zpívám jen se svou ženou. Kdybych o tom mohl rozhodovat, tak na ní budu trvat, protože je skvělá, ale zpěvák není ten, kdo takové věci určuje. Když mám nápad, jdu za nimi: co si o tom myslíte…? Ale normálně pracujeme separátně. Tak to dělají všechna pěvecká manželství.
Zpíval jste také Števu v Její pastorkyni. Máte nějaké další janáčkovské plány?
Moc se mi to tehdy ve Vídni líbilo. Taky jsem dělal Jenůfu v Itálii česky. Měl jsem mít v repertoáru i Káťu, učil jsem se roli, ale přišlo něco jiného a neuskutečnila se. Nyní se chystám na Lacu. Rád dělám ne zcela běžné věci. Už jsem se zaobíral Daliborem a nabízel jsem ho, ale zvítězila opera Nížina. Zase se příště zeptám. Je to ovšem český příběh. Takže by byl potřeba velmi dobrý režisér a také velmi dobrý překladatel, aby ho publiku přiblížili.
