Barytonista Tomáš Král (1983) na sebe zatím upozornil hlavně jako interpret staré hudby a jak říká, že když začne studovat Bacha, má okamžitě pocit, že ve svém minulém životě musel žít v baroku. I proto je jeho vztah ke zpívání trochu jiný než u mnoha adeptů operního zpěvu. Jeho cesta ke zpívání byla přitom velmi pozvolná – po krátkém působení v pěveckém sboru Kantiléna klasickou hudbu na čas úplně opustil, „na brněnském gymnáziu Matyáše Lercha jsme s kamarády založili kapelu a zpívali folkové písničky. A z oper jsem znal jenom ty dva party z Carmen a Turandot, kde jsme zpívali jako dětský sbor – to se pak naštěstí změnilo.“ Ke staré hudbě se dostal nejprve jako člen sboru Ars Brunensis. „Za svůj vstup do interpretace staré hudby ale nejvíc vděčím Václavu Luksovi, poprvé jsme se setkali během semináře, který měl na JAMU. A pak od něj přišlo pozvání na projekt Bach Praha 2005.“
Mladý zpěvák neodlišuje striktně mezi sólovým zpěvem a účinkováním ve sboru. „Je to i díky zkušenosti ze Sborové akademie s Rolfem Beckem na festivalu Schleswig-Holstein. Jednak se v Německu na sborové zpívání nenahlíží tak přezíravě jako u nás a jednak se tam zajímavě kombinuje zpěv ve sboru, ansámblové i sólové zpívání. I velmi dobré zpěváky pak začne lákat zpěv ve sboru, když s ním pracují nejlepší lektoři a dirigenti jako Enoch zu Gutenberg nebo Sir Neville Marriner.“ Za stejně zajímavé považuje mezinárodní kurzy, které pořádá Týnská škola ve spolupráci s festivalem v Sablé. „Určitě mě láká vyrazit na další kurzy do zahraničí, ale ne proto, že by mi česká scéna připadla malá, ale je snem každého interpreta staré hudby pracovat s Gardinerem, Herreweghem nebo Harnoncourtem.“
Ve výčtu vzorů je na prvním místě trojice Dietrich Fischer-Dieskau, Thomas Hampson a Thomas Quasthoff… „A velmi se mi líbí přístup Magdaleny Kožené a Martiny Jankové – nikdo z nich není vyloženě velký hlas, ale přesto dělají pozoruhodné umění. Rozhodně ze sebe nechci dělat dramatičtější hlas, je to otázka vývoje, který musí jít přirozeně.“
Tomáš Král rád zdůrazňuje, že už první učitelka Natálie Romanová dovedla podpořit přirozenost hlasu a zároveň mu nenápadně vštípit základy pěvecké techniky. Ve studiu pokračuje na JAMU u Adriany Hlavsové. „V květnu mě čeká absolventský koncert, mám radost, že v prvé polovině zazpívám Zelenkův Žalm a jednu z Lamentací a že mě doprovodí právě Collegium 1704 a Vašek Luks. Do druhé poloviny jsme s mojí profesorkou vybrali Ravelův cyklus Don Quijote.“ Krátce po tomto absolventském koncertu uslyšíme Tomáše Krále na Pražském jaru se souborem Doulce Memoire, ale jeden sen si splní už 17. března: „Moc se těším, že u nás provedeme s Václavem Bachovy Matoušovy pašije. Že konečně ukážeme Brnu nějakou pořádnou hudbu,“ dodává s úsměvem.
