pátek, 17. duben 2009

Talent, který si našel svou cestu

Napsal(a) 

Talent, který si našel svou cestu Talent, který si našel svou cestu

Koji Kawamoto je prvním japonským dirigentem, který v České republice získal dlouhodobé angažmá. V listopadu 2007 podepsal smlouvu na pozici šéfdirigenta Plzeňské filharmonie, kterou povede během tří koncertních sezon. Svůj první koncert v roli šéfdirigenta bude v Plzni dirigovat již 18. září.

České hudební veřejnosti se tento talentovaný japonský dirigent představil v roce 2007 během MHS Pražské jaro, kde ve finále získal 3. cenu. Koji Kawamoto pochází z malého severojaponského městečka Shimane. Na gymnáziu projevoval mimořádný talent v matematice a přírodních vědách a původně se chtěl stát lékařem. Ale osudný okamžik v jeho životě nastal, když v 18 letech na školním výchovném koncertě poprvé slyšel velký symfonický orchestr. Hudební múza ho tehdy povolala. Koji se rozhodl stát se dirigentem a připravit se na vysokou hudební školu v Tokiu. Městečko Shimane leží daleko od velkých japonských měst. Nezbývalo mu nic jiného, než se na zkoušky připravit ze zdrojů, které měl k dispozici. Noty a základy hry na klavír ho naučila učitelka hudební výchovy na gymnáziu. Dirigování se naučil z televize. Jednou týdně si na video natáčel pravidelné vysílání záznamů koncertů Symfonického orchestru NHK. Pokaždé dirigovali vynikající světoví dirigenti. Sledoval jejich gesta a s partiturou studoval, jak skladbu pojali po hudební stránce. Během týdne si videozáznam pouštěl asi 30krát za sebou, než si nahrál další koncert. Z knih a různých učebnic se sám naučil hudební teorii a rozbor skladeb. Jedna z nejlepších japonských vysokých hudebních škol, Národní univerzita hudby a umění v Tokiu (Tokyo Geidai), přijímá ročně ke studiu oboru dirigování pouze dva studenty. V roce 1991 byl Koji Kawamoto jedním z nich. Krátce po zahájení studia ve svých 21 letech získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži dirigování Min-On v Tokiu. Ve svých studiích pokračoval u Gustava Meiera v USA a Yuji Yuasy ve Vídni a učil se také od takových dirigentských osobností, jako jsou Sergiu Celibidache a Valery Gergiev.

Úspěch v mezinárodní dirigentské soutěži v Japonsku v roce 1994 vám přinesl nabídky ke koncertům s nejlepšími japonskými orchestry v Tokiu, Ósace, Sapporu, Sendai a mnoho dalších. V Japonsku se vám jako dirigentovi otevírala velmi slibná kariéra. Proč jste se nakonec rozhodl odjet do Evropy, kde jste začínal vlastně opět úplně od začátku? Velmi mne přitahovala opera. V Japonsku máme sice mnoho vynikajících orchestrů, ale jediná opera v Tokiu zve výhradně zahraniční dirigenty a zpěváky. Tady jsem jako japonský dirigent neměl naději. Rozhodl jsem se spolu s manželkou odjet doslova s jedním kufrem do Německa, kde je poměrně mnoho divadel. Musel jsem se narychlo naučit německy a přes své známé jsem sháněl informace a příležitosti. Takto jsem pobýval v Německu celkem půl roku. Jednoho dne mi zavolal kamarád, že se v divadle Vorpommern sídlícím ve městech Greifswald a Stralsund koná již za dva dny konkurs na místo šéfdirigenta opery a tím i šéfdirigenta Severovýchodní německé filharmonie (Nordostdeutsche Philharmonie), která je složena z orchestrálních hráčů opery. Musel jsem se narychlo připravit. Dostal jsem se do užšího výběru a získal příležitost v divadle dirigovat Verdiho vzpomínkový galakoncert. Měl jsem úspěch a místo šéfdirigenta získal.

Kvůli opeře jste odešel z Japonska. Proč se nyní k symfonické hudbě vracíte? Nebude vám opera chybět? Nyní prožívám svou druhou životní křižovatku a důležitý životní zlom. Za šest let operní praxe mám v repertoáru přes 40 světových oper. Jiní dirigenti v mém věku 35 let mají nastudováno většinou pouze několik oper. Přitom z hlediska vědomostí a zkušenosti dirigenta se jedná o velmi zásadní hudební oblast. Mám poměrně velký symfonický repertoár, který jsem ale nastudoval před svým působením v Německu. Posledních 6 let jsem v podstatě pro rozvoj symfonické literatury neměl prostor. Pro mne je nyní ten správný čas se na chvíli zastavit a intenzívně se věnovat práci v symfonickém orchestru. Rád bych se po třech až čtyřech letech zase navrátil k opeře a dirigoval zároveň více symfonických koncertů.

Kdy přišla příležitost stát se šéfdirigentem Plzeňské filharmonie? První pozvání ke koncertu s Plzeňskou filharmonií jsem získal díky vystoupení ve finále soutěže Pražského jara, kde mě přímo na koncertě slyšeli zástupci orchestru. První koncert jsem v Plzni dirigoval v září 2007. V té době se v Plzni řešila otázka nového šéfdirigenta.  Koncert měl velký úspěch a krátce poté jsem dostal od orchestru e-mail s dotazem, jestli bych měl zájem o místo šéfdirigenta. Tehdy se k celé záležitosti velmi zásadně vyjádřili orchestrální hráči. Téměř 100% členů orchestru podepsalo prohlášení, že si přejí, abych se stal příštím šéfdirigentem. Tento dopis poslali tehdejšímu řediteli Plzeňské filharmonie, Vladimíru Bakovi, a předsedovi správní rady, panu Vladislavu Vilímcovi. To se stalo již v říjnu. Přijel jsem tehdy o týden dříve z koncertního turné v Japonsku, abych ještě v listopadu podepsal svou smlouvu, která končí v červenci 2011.

Mohl byste prosím nastínit vaše umělecké plány s Plzeňskou filharmonií? Studoval jsem všechny koncertní programy Plzeňské filharmonie z posledních let. Měli samozřejmě hezkou dramaturgii, ale jsou například skladatelé, kteří se v Plzni během posledních let hráli minimálně. Hrálo se například málo hudby francouzských a severských skladatelů. Připravil jsem každý z 16 koncertů této sezony jako tématický večer. Věřím, že to bude pro publikum velmi zajímavé. Dramaturgie se oživí a přitáhne nové posluchače. Takže například máme večer „Francouzská barva a její vliv na Martinů“, „Hudba vod a lesů“, „Kompozice roku 1945 – konec války“, „Severské tóny“ a tak dále. Každý koncert má svou náladu a své téma. Těch námětů je mnoho i do dalších let.

Určitě byste ale rád s Plzeňskou filharmonií nastudoval také český repertoár... Velmi, velmi rád! Příští rok mám například v plánu dirigovat

Talent, který si našel svou cestu Talent, který si našel svou cestu
Smetanovu Mou vlast, kterou jsem již nastudoval. Velmi se na to těším. V současnosti mám také příležitosti dirigovat Dvořákovy symfonie na koncertech s jinými tělesy. Těším se, že si v tomto ohledu rozšířím repertoár. Díky svému pobytu v České republice mám ideální možnost českou hudbu nejen nastudovat, ale také plně pochopit a procítit. Poznat osobně místo vzniku samotného díla a prostředí, které skladatele ke kompozici díla inspirovalo. Snažím se po České republice hodně cestovat. Chci poznat mnoho českých měst, jet na Moravu. Rád bych také navštívil folklorní festivaly a poznal tradiční českou hudbu a tance, lidové tradice a české kroje. Pokud chci dobře nastudovat český repertoár, nemohu vycházet pouze z notových zápisů a z nahrávek významných českých umělců, jakkoliv je toto součástí celé přípravy.

Za co jako šéfdirigent zodpovídáte? Mám zodpovědnost za dramaturgii všech koncertů a vybírám hostující dirigenty a sólisty, kteří budou s orchestrem vystupovat. Takže ze své pozice šéfdirigenta vlastně zároveň zastávám roli uměleckého ředitele.

Zodpovědnost ale máte také za personální otázky orchestru. Rozhodnutí o případných konkursech či výměně některých hráčů. Řekla bych, že váš příchod je právě z tohoto hlediska očekáván s určitým napětím. Pro mne je nyní ze všeho nejdůležitější orchestr dostat na zahraniční podia. A teď nemyslím pouze koncerty po Evropě, ale rovněž v zámoří. Pokud Plzeňskou filharmonii chci připravit na důležité zahraniční turné, musím s hráči velmi intenzivně pracovat a systematicky rozvíjet jejich kvality. S tím souvisí také vytváření vřelých přátelských vztahů. Výměna orchestrálních hráčů se v první řadě děje přirozenou cestou. Například tím, že někteří členové odchází do důchodu. Nechci nikoho z hráčů vyměňovat. Alespoň upřímně doufám, že to nebude nutné. Rovněž nemám v plánu individuální přehrávky. Slyším, na jaké úrovni jsou jednotliví hráči během samotných zkoušek a koncertů. To stačí.

Nastoupil jste v obtížném období pro orchestr. Bývalý ředitel Vladimír Bako, který vás angažoval, byl z nejasných důvodů Magistrátem města Plzně náhle odvolán. Nový konkurs na ředitele Plzeňské filharmonie je očekáván. Abyste mohl vaše umělecké plány uskutečnit, musíte mít jako šéfdirigent samozřejmě také plnou podporu ze strany managementu orchestru. S jakými pocity do Plzně z tohoto hlediska přicházíte? Ředitel orchestru má především ve své zodpovědnosti řízení instituce jako takové. A to i z určitého politického hlediska. Zajištění stability orchestru vychází především z jeho finančního zabezpečení. Role ředitele je velmi důležitá, ale jedná se o práci jiného charakteru, než zastává šéfdirigent. Je samozřejmě nutné, abych s příštím ředitelem mohl velmi dobře spolupracovat a nalezl vhodný způsob komunikace. Já potřebuji mít volnou ruku ke své umělecké práci. To je možné pouze, pokud je orchestr zabezpečen z hlediska své pozice a financí.

Obávám se, že to je právě ten problém. Vaše smělé umělecké plány se samozřejmě dají velmi zabrzdit například právě nedostatkem financí. To je samozřejmě pravda. V této situaci jsem se pro orchestr snažil určité finanční zdroje předem zajistit. Naštěstí mám obrovskou podporu ze strany japonských společností působících v České republice. Jsem prvním japonským dirigentem, který je v České republice dlouhodobě angažován. Zkusil jsem se obrátit na generálního ředitele jedné přední japonské firmy, abych ji získal jako hlavního sponzora. Byl jsem mile překvapen. Okamžitě souhlasili. Navíc sami kontaktovali dalších pět významných japonských firem a vyzvali je k finanční podpoře orchestru.

Markéta Vejvodová

Působí od roku 2004 jako redaktorka Českého rozhlasu, v letech 2005 – 2009 působila jako redaktorka hudební redakce stanice Vltava. Připravovala hudebně publicistické pořady Telefonotéka, Euphonia, Slovo o hudbě, Studio M a další. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři ve třídě Ilji Hurníka a HAMU v Praze pod vedením Jana Panenky a Petera Toperczera. V roce 1991 získala stipendium k ročnímu studijnímu pobytu v Paříži u předního francouzského klavíristy a pedagoga Dominiqua Merleta. Vedle sólových klavírních recitálů spolupracovala s L. Svárovským, J. Sukem, G. Demeterovou, I. Ženatým, P. Fischerem, aj. Nahrávala nebo koncertně vystoupila rovněž se SOČRem, Sukovým komorním orchestrem, aj. Doma se představila na festivalu Pražské jaro (1989), na Velikonočním festivalu Josefa Suka (1993), na Mladém pódiu (1994) a na festivalu Mladá Praha (1996). Působí zároveň v oblasti pořadatelství a organizace hudebních projektů. V letech 2008 - 2013 byla za Český rozhlas porotkyní rozhlasové hudební soutěže EBU New Talent. V České filharmonii v letech 2009 – 2013 vedla edukativní programy, v letech 2015 – 2017 byla ředitelkou Česko-francouzské akademie Telč, v současnosti působí jako redaktorka na stanici Český rozhlas Region a hudebním projektům se věnuje příležitostně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.