Světová klavírní tvorba

Pražská Dvořákova síň Rudolfina byla při zahajovacím koncertu cyklu FOK Světová klavírní tvorba (23. 10.) zaplněná do posledního místa a nádherná květinová výzdoba jen umocňovala jeho výjimečnou atmosféru. Ivan Moravec věnoval první část svého recitálu Janáčkovi a Sukovi. Do Janáčkovy Sonáty vnesl odvážné dynamické kontrasty, jež dodaly dílu na dramatičnosti. Práce s časem tu doslova fascinovala – hluboké zámlky před závěrem každé věty gradovaly vyznění skladby až na samu mez, kam může hudební sdělení dosáhnout. Nesmírnou vyzrálostí se pak vyznačoval cyklus V mlhách – s hudebními frázemi dotaženými až k nejtiššímu vydechnutí. Ze dvou Sukových lyrických skladeb – Písně lásky a V roztoužení – vytvořil pianista okouzlující, snově křehké hudební básně. Pokud posluchači v první půli recitálu vnímali ve hře Ivana Moravce zajímavý posun od propracovaného detailu k určité velkorysosti, pak Beethovenova Appassionata tento dojem jen posílila. Objevily se v ní nové expresivní tóny, jimiž dílo získalo emocionálně vypjatější podobu. Třemi kouzelnými chopinovskými přídavky Ivan Moravec jen potvrdil, že mu mezi světovými pianisty náleží přední místo.

Hra Petra Jiříkovského, který vystoupil na druhém koncertu cyklu (6. 11.), se vždy vyznačuje působivou poetickou výstavbou melodických frází a jedinečným citem pro jemné výrazové odstíny. Náročnou Beethovenovu Sonátu E dur op. 109 přednesl Jiříkovský s hlubokým porozuměním, jakého jsou schopni jen skutečně vyzrálí umělci. V Chopinově Baladě g moll op. 23 a Scherzu E dur op. 54 vsadil na lyrickou kantilénu. Jeho smysl pro hudební poezii se pak naplno projevil ve druhé části recitálu. Skladbu Petra Ebena Veni Creator prozářil nadzemsky průsvitnými barvami katedrálních oken. V Janáčkově cyklu Po zarostlém chodníčku překvapil sice v některých částech rychlejšími tempy, ale Frýdeckou Pannu Marii, Dobrou noc či Pojďte s námi si lze jen stěží představit v působivějším podání. Závěr recitálu byl pak prosluněn Debussyho Ostrovem radosti. Jiříkovský se řadí k nejvýznamnějším smetanovským interpretům a Smetanova Poetická polka g moll zazněla alespoň jako přídavek. I když se v ní trochu projevila únava z náročného programu, není pochyb o tom, že v Petru Jiříkovském máme pianistu nevšedních kvalit.

Sdílet článek: