pondělí, 27. únor 2006

Stockholm: Zoroastre

Napsal(a) 

Pro dílo Jeana-Philippa Rameaua je krásné barokní divadlo ve švédském zámku Drottningholm přímo předurčeno. Drottningholm je sídlo královské rodiny a leží v těsné blízkosti hlavního města Stockholmu. Budova starého divadla koncipovaná asi pro 450 diváků je situována samostatně v zámeckém areálu kousek od hlavního paláce. Na rozdíl od barokního divadla v Českém Krumlově byla několikrát přestavována a je o něco mladší. Ovšem slouží na rozdíl od našeho divadla k aktivnímu divadelnímu provozu hlavně během léta. Když sedíte ve spoře osvětleném hledišti na dřevěných lavicích a sledujete na rovněž potemnělém jevišti představení v původních barokních kulisách a kostýmech (samozřejmě se jedná o repliky), posunete se o více než dvěstě let dozadu a jste v úplně jiném světě. Když k tomu přidáte krásnou hudbu a zpěv, je iluze naprosto dokonalá. Legendární postava proroka Zarathustry, původem z Íránu, je určitou fabulí pro postavu našeho Zoroastra . Možná v opeře ne tak svatý a dosti světský nositel dobra bojuje s představitelem zla, hlavním knězem a kouzelníkem Abramanem, který po smrti krále Bactrise baží po královské koruně a snaží se všemožně pro své záměry získat princeznu Érenice, která chtěla získat právě Zoroastra. Ten jí však odmítl, protože miluje Amélite, právoplatnou dědičku trůnu zemřelého krále. Zoroastro je z města vyhnán. Čaroděj Abraman má zájem hodnou Amélite pomocí Érenice zničit. Propůjčuje také Érenice svoji démonickou sílu. V těchto dramatických a komplikovaných vztazích, nejrůznějších zápletkách a zvratech probíhá děj během pěti dějství opery. Nakonec samozřejmě vše dobře dopadne, Amélite je zachráněna a zloduch Abraman a jeho kněží-démoni pomocí nebes, které vzývá Zoroastro, zlikvidováni. Režie Pierra Audiho , scéna Patrika Kinmontha a choreografie Amira Hosseinpoura byly samozřejmě limitovány regulemi staré barokní opery. Na nějaké extravagantní výstřelky nebylo ani pomyšlení. V tomto duchu bylo vedeno stylové a přitom vynikající hudební provedení. Francouzský dirigent Christophe Rousset měl možnost pracovat s velmi kvalitním ansámblem mladých sólistů, nadšenců pro starou hudbu, nejrůznějších národností, vybraných speciálně pro každou roli. Sólisté, sbor, balet a Drottningholmský divadelní orchestr byli dokonale sehráni a podali úžasně komplexní výkon. V titulní roli se blýsknul svým vysokým tenorem ale i vzrůstem Andreas J. Dahlin , černovlasá, krásná Anna Maria Panzarella ze Ženevy předvedla s bravurní technikou vášnivou Érenice, oproti tomu něžná blondýnka z Dánska Sine Bundgaard byla ideální Amélite. Pěkně zabarveným sonorním basbarytonem zpíval a démonicky působil v roli zloducha Abramana bulharský pěvec Jevgenij Alexejev . Mohl bych jmenovat další výborné umělce v menších rolích - neexistoval prostě slabý výkon. Po tom, co se v současné době předvádí někdy u nás, to byl skutečný balsám na duši.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.