sobota, 10. červenec 2010

Sto let Eduarda Hakena

Napsal(a) 

Sto let Eduarda Hakena, foto Jaromír Svoboda Sto let Eduarda Hakenafoto: Jaromír Svoboda

22. března letošního roku jsme si připomněli 100 let od narození operního pěvce Eduarda Hakena (1910 – 1996). Patřil mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti své doby. Jeho pěvecké umění bylo po neuvěřitelných padesát let spjato s pražským Národním divadlem, kde vytvořil desítky nezapomenutelných rolí. Generace diváků obdivovaly jeho technicky dokonale školený bas velkého rozsahu i laskavé herectví, které propůjčoval svým jevištním postavám. Dodnes nepřekonaný Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě a Vodník z Dvořákovy Rusalky . Tyto role patřily k jeho nejoblíbenějším a oběma vtiskl neopakovatelné kouzlo svého interpretačního mistrovství. Jeho cesta ke zpěvu ale nebyla snadná, nebýt náhody, stal se lékařem. Narodil se ve Šklíně na Ukrajině. V roce 1928 odmaturoval na gymnáziu v Lucku a o rok později začal na přání svého otce studovat medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Již na střední škole ale zpíval na různých školních večírcích, v Praze účinkoval ve sborech a přivydělával si také jako zpěvák při filmových představeních. Přestože hudbu a zpěv miloval, bylo pro něj stále těžší skloubit lásku k umění s náročným studiem. Nakonec se rozhodl lékařskou fakultu přece jen dokončit. Zasáhla náhoda. Jeho profesor zpěvu jej v roce 1936 přihlásil ke konkurzu do pěveckého sboru Národního divadla. Sám Haken tam tehdy jít nechtěl, svým hlasem ale zaujal, a bylo mu šéfem opery Václavem Talichem nabídnuto místo sustentanta. V Národním divadle se však za následující dva roky prakticky nedostal k větším sólovým příležitostem, přijal proto nabídku angažmá v olomoucké opeře. Po třech letech uměleckého zrání a řadě krásných rolí se v roce 1941 vrátil do Národního divadla jako host v milované roli Kecala ve Smetanově Prodané nevěstě . Po několika dalších pohostinských představeních přijal v Národním divadle angažmá a následujících padesát let patřil k jeho nejvýraznějším a umělecky nejrespektovanějším členům. Potkal zde také herečku Marii Glázrovou, se kterou se v roce 1947 oženil a prožil s ní krásné manželství, z něhož se narodila dcera Marie. Vytvořil desítky různorodých rolí, které obdařoval nejen dech beroucí silou svého mohutného barevného hlasu, ale také smyslem pro střídmé a logicky vypointované herectví. Z českého a slovanského repertoáru byl vynikajícím Benešem v Daliborovi , Otcem Palouckým v Hubičce , Mumlalem ve Dvou vdovách , Bonifácem v Tajemství , Rarachem v Čertově stěně , Filipem i Hrabětem Vilémem z Harasova v Jakobínovi , Knížetem Greminem v Evženu Oněginovi , titulním Svätoplukem nebo Ivanem Susaninem. V repertoáru světovém zpíval například Sarastra v Kouzelné flétně , Rocca ve Fideliovi , Kašpara v Čarostřelci , Dalanda v Bludném Holanďanovi , Víta Pognera v Mistrech pěvcích norimberských , Hundinga ve Valkýře , Mefistofela ve Faustovi a Markétce , Filipa II. v Donu Carlosovi nebo Dona Quichotta. Z několika vzácných televizních záznamů i řady studiových nahrávek můžeme dodnes obdivovat jeho výjimečné umění, které připomnělo také vzpomínkové setkání s jeho dcerou Marií Hakenovou-Ulrichovou 9. března v Divadle 90 – U Valšů, nebo slavnostní matiné s názvem Mistr Haken na scénu! 28. března v Národním divadle.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.