sobota, 9. březen 2002

Šťastná třináctka

Napsal(a) 

Dagmar Pecková je známá nejen svým pěveckým uměním, ale i tím, jak umí zvládat různé náročné životní situace. Přece jen mě však udivilo, když jsem se dozvěděl, že její hostování s Pražskými symfoniky 19. prosince bylo od narození dcery Dorothey 25. 9. už jejím třináctým koncertem. Navíc nezpívala žádný oddechový repertoár. Pět písní na verše Mathildy Wesendonk Richarda Wagnera je sice velmi náročným cyklem, ale Pecková ho má alespoň v repertoáru. Tři kusy z opery Vojcek Albana Berga však zpívala veřejně poprvé, nastudovala je kvůli tomuto hostování (zaskočila za Evu Urbanovou) a dlužno dodat, že způsobem, proti kterému nelze mít námitek. Její prolnutí zpěvu a mluveného slova, vypjatého dramatismu a záblesků lyriky bylo dokonalé. Určitě se zde rýsuje další operní titul, se kterým může ve světě vítězit. Všimnul jsem si, že pro řadu lidí bylo těžko překonatelným problémem absence českého překladu. Co je platno, že zpěvačka má vzornou německou výslovnost, když divák neví, o čem zpívá. V případě vokálních koncertů je lepší včlenit do programu překlad na úkor často příliš rozbředlých životopisných seznamů. Kratší první polovinu koncertu zaplnila Mozartova Symfonie g moll K. 550 . Orchestr byl bohužel slyšitelně nesoustředěný, v detailech nesehraný, v Menuetu sekali hráči noty "jako řezníci" a v poslední větě jsem měl místy neodbytný dojem sypajících se brambor. Škoda, že dirigent Libor Pešek nevnutil orchestru podobnou energii a nasazení jako ve Wagnerovi a Bergovi.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.