neděle, 3. červenec 2011

Stalo se... ve Varšavě

Napsal(a) 

Efektní tečku za chopinovskými oslavami v Polsku udělal Krzysztof Penderecki se svým novým dílem nazvaným Zalilo mne moře snů. Jeho podtitul zní Písně zadumání a nostalgie. Hodinová kompozice pro velký orchestr, sbor a sólisty vznikla na objednávku Národního institutu Frederyka Chopina. Premiéra se konala ve varšavském sále Národní filharmonie v polovině ledna. Po dlouhých letech tak byla konečně nějaká Pendereckého velká skladba poprvé uváděna v Polsku. „Nikdo mi tu nic nenabídl. A já chodím vlastními cestami,“ okomentoval tento fakt skladatel.

Po více než půl století se skladatel vrátil také k textům v polštině. Vybral si dvaadvacet básní různých autorů, tematicky spojených s Chopinem. „Naposledy jsem psal hudbu na polský text před 54 lety, v časech studií,“ uvedl skladatel v rozhovoru pro varšavský deník Gazeta Wyborcza. V roce 1957 napsal Davidovy žalmy podle renesančních překladů Jana Kochanowského a pak byl s polštinou konec. „Byl jsem víc za hranicemi než v Polsku, dostával jsem nabídky komponovat na latinu či němčinu, můj oblíbený hudební jazyk. Polština je velmi těžká...“

V Pendereckého díle je, podle názorů polských hudebních publicistů, nová kompozice nejvíce spjata s nostalgickou Osmou symfonií z roku 2005. Vystopovat v ní lze ale také ozvuky Debussyho nebo Šostakoviče z časů jeho Čtrnácté. Původně to měla být polonéza pro orchestr, nakonec ovšem vznikl cyklus písní. Prvního uvedení se ujal Valerij Gergijev, který počátkem letošního roku ve varšavském Velkém divadle připravoval představení Berliozových Trojanů. Dirigoval Sbor Národní filharmonie a orchestr Sinfonia Varsovia.

„Sál zaplněný po okraj, napjaté očekávání,“ tak vylíčil atmosféru premiéry Pendereckého skladby Jacek Hawryluk z Polského rozhlasu. „Hudební překvapení se nekonalo – nové dílo je přehledem Pendereckého jazyka.“ Každá z částí hudebního triptychu má podle Hawryluka svůj charakter a napětí. První část je básnivá, druhá nokturnová („emocionálně nejintenzivnější“), třetí („vznešená, patetická“) se stává vlasteneckým requiem, s leitmotivem dvou akordů Chopinova Smutečního pochodu.

Na otázku o oblíbené Chopinově skladbě Penderecki odpovídá: „Zdaleka není jen jedna, určitě to jsou etudy, preludia, sonáty. Miluju balady. Písně jsou banální, nepřišel jsem na chuť mazurkám.“ A dodává: „V době mých studií se stále hrál jen Chopin a lidová hudba. Po jistém čase to už bylo k nevydržení. Teď se ke mně Chopinova hudba vrací. Je jako pozdní láska.“

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.