Stalo se… Mácha mezi námi!

Dvousté výročí narození Karla Hynka Máchy se neslavilo výhradně jen na literární scéně. Do oslav kupodivu zasáhla i Česká filharmonie, která počátkem listopadu nabídla svým posluchačům komponovaný večer, během něhož zazněla dvě již klasická díla inspirovaná Máchou a jedna skladba složená u příležitosti letošního jubilea.

Hudební variace na Máchovo dílo nejsou příliš hojné, ale jistě by se z nich dalo sestavit několik různých (i když víceméně raritních) programů. Máchovy verše zhudebnili například Iša Krejčí, Jaroslav Ježek, Štěpán Rak, Jaroslav Křička či Jiří Srnka. Existuje dokonce i máchovská opera – Lesův pán, kterou kolem roku 1900 na libreto Josefa Václava Friče složil kladenský rodák Váša Suk, žák Zdeňka Fibicha, od osmdesátých let 19. století až do své smrti (1933) působící v Kyjevě, Charkově, Vilniusu a Moskvě. Lesův pán byl poprvé uveden právě na Ukrajině, roku 1903 jej představila i opera Národního divadla.

Česká filharmonie ovšem sáhla zejména po dvou větších kusech pro orchestr a sbor. Pod taktovkou Ondřeje Lenárda (a za spolupráce Pražského filharmonického sboru) uvedla v Rudolfinu kantátu Máj, kterou Josef Bohuslav Foerster zkomponoval v roce 1936, ke 100. výročí Máchova úmrtí, a Májovou symfonii Vítězslava Nováka, poslední velké dílo autora, které vzniklo ve válečných letech. Vedle Máchových veršů se inspirovala i básnickými texty Vítězslava Hálka a Františka Branislava.

Novinkou, napsanou na objednávku České filharmonie, byla patnáctiminutová symfonická věta Vladimíra Franze Radobÿl. Franz si za základní východisko skladby zvolil téma M-Á-C-H-A. „Celá skladba, s výjimkou introdukce, je vlastně permanentním provedením, kde veškerý tématický materiál je odvozen a konfrontován se základním motivem M-Á-C-H-A,“ uvedl skladatel. „Zní hudba hvězd a prostoru – tuto část jsem zamýšlel jako pozdrav Gustavu Mahlerovi – jubilantovi, který, stejně jako Mácha, přírodu miloval a bytostně potřeboval k životu i tvorbě.“

Název odkazuje k hoře, která je spjata se vznikem Máje, a také s básníkovou smrtí: z jejího vrchu prý spatřil požár v Litoměřicích, který spěchal pomáhat hasit. Vladimír Franz k němu dodal: „Skladba je nazvaná podle vrchu v českém Středohořím. V útrobách vrchu Radobyl měli Němci továrnu. Je to taková křižovatka určitého rozhodnutí. Chtěl jsem se vyhnout Máchovu Máji, který je, kromě úvodu, nezhudebnitelný. Máj je absolutní věc, které hudba nepomůže. Tím jsem si rozvázal ruce, aby vznikla věc, do které proniká příroda a bláznovství. Je to pronikání, o které usiluji i v obrazech. Člověk, příroda, vše je jedna věc. Prostupování pozemského a nebeského, které vytváří energetický uzel. Přehlasované y ve slově Radobyl vyjadřuje archetypálnost a fundamentálnost, i jakousi tajemnost místa, které je tak trošku divné.“ Podle Franze trvala práce tři týdny, nápad v sobě ovšem nosil delší dobu. Skladbu dokončil 29. května, rovných sedmdesát pět let od úmrtí skladatele Josefa Suka.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější