pátek, 1. únor 2008

Soudobá hudba si pomáhá sama

Napsal(a) 

Soudobá hudba si pomáhá sama  - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989 Soudobá hudba si pomáhá sama - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989

Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989

Dnešní hudební svět je nesmírně pluralitní a mnohovrstevnatý. Představme si jen, co všechno dnes znamená slovo hudba. Jak známo, hudební život masově ovlivňuje hudba populární, kterou kdybychom rozškatulkovali do všech možných žánrů, nestačil by nám ani zdaleka tento článek. Vedle této hudby určené v první řadě k zábavě a naplnění volného času většiny lidí, je tu ještě hudba, které říkáme vážná, klasická nebo také koncertní. Ve své historické podobě je s železnou pravidelností prezentována v programech symfonických orchestrů, operních domů a komorních ansámblů a v této formě také žije v povědomí společnosti. O soudobé vážné hudbě, která stojí mimo oficiální koncertní sály, se prakticky neví. Zkuste se jen zeptat někoho na ulici, jaké zná současné hudební skladatele. Výsledek bude s největší pravděpodobností velmi tristní. Rozhodně není přehnané, když prohlásíme, že soudobá hudba představuje v oblasti tak zvané vážné hudby další pomezí. Skladatelé v dnešní době komponují z vlastních vnitřních potřeb spíše pro sebe a pro budoucnost než pro své bezprostřední okolí. Velké symfonické, oratorní či operní partitury nemají v dnešní koncertní praxi příliš šancí na provedení, pokud se nejedná o konkrétní objednávku určitého tělesa. Nově vznikající skladby, pokud se je podaří provést, nacházejí navíc pouze omezený okruh posluchačů. Není proto divu, že si skladatelé začali pomáhat vlastními silami. Po roce 1989 začali zakládat vlastní komorní soubory, kde svou tvorbu prezentují a konfrontují s díly ostatních, domácích i zahraničních skladatelů. Vznik těchto komorních souborů má dvě hlavní pozitiva: uvnitř souborů se vytvářelo tvůrčí prostředí mezi skladately a interprety a začala se tvořit interpretační základna, která si postupně budovala vlastní repertoár, a tím přispívala k seznamování s nejnovějšími hudebními trendy.

Podmínky pro provozování hudby po roce 1989

Soubory si na sebe mohly těžko sami vydělat, jejich činnost by nebyla možná bez finanční podpory. Připomeňme si nyní několika fakty, jaké změny proběhly po roce 1989 v oblasti financování hudební kultury.

Rok 1989 ukončil etapu všemocné vlády Svazu československých skladatelů a koncertních umělců, který mimo jiné určoval, která hudba se hrát bude a která ne. Následovníkem tohoto svazu byla Asociace

hudebních umělců a vědců, která vznikla v roce 1990, a která již neměla takové monopolní postavení. Začaly vznikat nové umělecké spolky a soukromé nadace a došlo k širokému rozvrstvení hudebního života.

V roce 1993 byl dále ustanoven Státní fond kultury, který však fungoval jen krátce a místo něj byl postupně vytvořen systém státní podpory profesionálního umění v podobě grantových projektů Ministerstva kultury. Od roku 1993 také začala fungovat Nadace Český hudební fond, jejíž funkcí bylo podporovat projekty směřující k rozvoji hudební kultury. Od poloviny 90. let nejvýrazněji do soudobé hudby zasáhla činnost hudební nadace OSA, která podpořila několik významných projektů.

Tyto proměny ekonomického zázemí a podpory ovlivňovaly pochopitelně také vznik nových profesionálních hudebních těles. Soubory soudobé hudby měly a dodnes mají z právního hlediska statut občanského sdružení.

V období po roce 1989 také začaly vznikat skladatelská sdružení organizující festivaly soudobé hudby. Členy Asociace hudebních umělců a vědců se staly Společnost pro elektroakustickou hudbu a Společnost skladatelů, která od května 1998 nese název Společnost českých skladatelů. Posledně jmenovaná Společnost pravidelně dodnes pořádá festival Dny soudobé hudby, který v podstatě navazuje na Týdny nové tvorby z doby normalizace. Obnovena byla po roce 1989 také činnost skladatelského sdružení Přítomnost, které bylo založeno již za první republiky. V průběhu 90. let začaly postupně vznikat specializované festivaly - Třídení plus, Maratón soudobé hudby nebo Expozice nové hudby v Brně. Uskutečňovaly se také samostatné koncerty nových sdružení (Ateliér 90), či sdružení obnovených (Přítomnost, Umělecká beseda).

K úzkému propojení souborů soudobé hudby s nově vznikajícími skladatelskými sdruženími došlo v případě sdružení Ateliér 90. Toto sdružení vzniklo v roce 1990 z podnětu Marka Kopelenta, který také od počátku stojí v jeho čele. Vymezilo se jako sdružení skladatelů, interpretů a muzikologů orientovaných k netradiční soudobé hudební tvorbě a "stálo v rozhodném rozporu proti praktikám totalitního Svazu skladatelů a snahám organizovat hudební život v jeho duchu. Svoboda tvorby a podpora nekonvenčně aktuálních slohových trendů v ní je hlavním smyslem jeho činnosti."

Sdružení Ateliér 90 pořádalo od roku 1993 festival nazvaný Dvoudení, později Třídení. Tyto festivaly uváděly skladby členů Ateliéru a vybraná díla avantgardistů 20. století. Na těchto festivalech probíhala úzká spolupráce s interpretačními komorními soubory, na festivalu hrály ansámbly Agon, Mondschein a Resonance a také soubor ArtN.

Soudobá hudba si pomáhá sama  - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989 Soudobá hudba si pomáhá sama - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989

Jednotlivé soubory

Nyní si v přehledu ukažme, jak se soubory samy profilovaly, jak definovaly svou činnost, svůj repertoár a názory na soudobou hudbu.

AGON

Vznik: 1983, zakladatelé: Petr Kofroň, Miroslav Pudlák, Martin Smolka

Idea: Specifická dramaturgie Agonu vychází především z tvorby současných skladatelů mladší generace, jež spojuje poetika "postmodernismu" (neoromantismus, nová jednoduchost, nová expresivní diatonika, postminimalismus). Do ní se však promítá zprostředkovaná zkušenost Nové hudby 60.let, a tak další významnou součást repertoáru tvoří skladby české avantgardy (Kabeláč, Komorous, Klusák, Kopelent, Vostřák). V českém prostředí navíc soubor Agon uvádí vybraná díla světové soudobé hudby.

MONDSCHEIN ENSEMBLE (MoEns)

Vznik: 1995, zakladatelé: Miroslav Pudlák, Kamil Doležal

Idea: "Soubor Mondschein byl založen s cílem spojit interprety a skladatele, kteří se věnují nové hudbě. [...] Hlavním úkolem souboru je provádět díla české nové hudby, díla mladých skladatelů, renomovaných i neprávem zapomenutých autorů, jakož i světovou novou hudbu. Soubor se nebude zaměřovat na úzké stylové zaměření, nýbrž se orientuje na široké spektrum tvorby."

ARTN

Vznik: 1997, zakladatel: Roman Z. Novák

Idea: "ARTN je občanské sdružení mladých profesionálních tvůrců, absolventů vysokých uměleckých škol. Tito umělci zastupují oblast soudobé hudby, herectví, recitace, moderního tance i vizuálního umění. Jejich cílem je propojovat jednotlivé umělecké směry a zkoumat hranice vzájemné komunikace. Sdružení zapojuje do svých projektů i neslyšící umělce, spolupracuje s profesionální skupinou VDN, která vzešla z absolventů oboru výchovná dramatika neslyšících na JAMU v Brně. Jednotlivá představení tak získávají na originalitě a působivosti."

RESONANCE

Vznik: 1998, zakladatelé: Michal Macourek, Petr Pokorný, Monika Knoblochová

Idea: "[...] chce zbavit provádění současné hudby běžně přetrvávajícího tradičního klišé, které nerespektuje požadavky nových stylů. Dbá na výrazovou zřetelnost hudebního projevu, usiluje o nové zvukové kvality, které adekvátně vystihují skladatelský záměr, a tónovou čistotu [...]"

ENSEMBLE 108 Hz

Vznik: 2001, zakladatelé: Martin Cikánek, Petr Bakla, Vlastislav Matoušek

Idea: Cílem občanského sdružení 108 Hz je všestranně podporovat provozování a prezentaci skladeb artificiální hudby, která je z nejrůznějších důvodů považována za příliš nekonvenční, experimentální či nestandardní, vymykající se běžné praxi koncertního provozu, a hraje se proto zřídka, nebo vůbec ne.

TUNING METRONOMES

Vznik: 2001, zakladatel: Michal Trnka

Idea: Tuning Metronomes založila počátkem roku 2001 hrstka mladých hudebníků, kteří se už nemohli smířit s tím, že pod pojmem současná hudba, kterou veřejně provozují, se skrývají výplody jejich mnohdy přesluhujících kantorů hudebních forem, dějin nebo jiných nadřízených a že skladby čerstvých autorů jsou uklízeny na periferní časy s věnováním minima finančních prostředků.

WHY NOT PATTERNS

Vznik: 2002, zakladatelé: Miroslav Pudlák, Kamil Doležal, Michal Nejtek

Idea: "[...] soubor hraje skladby založené na různých způsobech realizace, kdy obvykle jeden z nástrojů vede a dává signály, na které ostatní reagují podle daných pravidel [...], spíše než improvizace je to něco jako ,kompozice v reálném čase0˜ [...], znovu oživený minimalismus, různé konstrukce, ale i celkem prostinké polymelodie [...], hraje se zásadně z not, některé skladby jsou zapsané na jednom listu papíru a přitom trvají velmi dlouho, jiné naopak [...], myslíme si, že je to v podstatě vážná hudba, jen s poněkud brutálním rockovým soundem [...]"

KONVERGENCE

Vznik: 2002, zakladatelé: Tomáš Pálka, Ondřej Štochl, Martin Pallas

Idea: "Náplní činnosti je veřejné uvádění děl skladatelů mladé generace, ať už jde přímo o díla členů anebo zajímavé kompozice mladých autorů žijících v zahraničí. Rovněž si klademe za cíl uvádění těch skladeb autorů generace starší, která je u nás hrána méně, případně nebyla hrána vůbec."

EARLY REFLECTIONS

Vznik: 2003, zakladatelé: Michal Trnka, Sylva Stejskalová

Idea: "Early reflections je terminus technicus z oblasti akustiky a znamená to ,brzké odrazy0˜ (když se při nahrávání snímá zvukový signál, jsou to ty první odrazy zvuku, které vedou k mikrofonu), a ty by měly být základní ideou našeho souboru. Hledáme první odrazy, první nebo co nejrychlejší odezvy na novou hudbu."

Soudobá hudba si pomáhá sama  - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989 Soudobá hudba si pomáhá sama - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989

Historický kontext

Pokud pozorně čteme výše uvedený přehled postojů zakladatelů a členů souborů, napadne nás jistá korespondence se situací v české hudbě 60. let. V důsledku politického uvolnění byla v této době v oblasti umělecké tvorby možná větší svoboda a došlo ke kontaktům s aktuálními evropskými směry a trendy, do té doby u nás prakticky neznámými. V oblasti hudby to znamenalo první kontakty s evropskou avantgardou - takzvanou Novou hudbou a jejími kompozičními technikami.

Na tuto novou hudbu se zaměřovalo sdružení Pražská skupina Nové hudby a pod tuto skupinu spadající interpretační soubor Musica Viva Pragensis. V 90. letech nalezneme paralelu s činností jmenovaného sdružení Ateliér 90, které je dodnes s Pražskou skupinou Nové hudby spjato personálně v osobě skladatele Marka Kopelenta. Také ideově měly obě skupiny k sobě velmi blízko. Pražská skupina Nové hudby měla snahu "seznámit českou hudební veřejnost s klasiky i současnými zahraničními skladateli evropské hudební avantgardy a vyprovokovat původní tvorbu pro obsazení souboru ". Pokud Ateliér 90 proklamuje, že "svoboda tvorby a podpora nekonvenčně aktuálních slohových trendů v ní je hlavním smyslem jeho činnosti", pak je zde vzájemná ideová spřízněnost více než zřejmá.

Vedle Pražské skupiny Nové hudby a souboru Musica Viva Pragensis se v 60. letech vyprofilovaly podobně orientované soubory Komorní harmonie, Novákovo kvarteto, Sonatori di Praga. Pro soudobou hudbu významné bylo také uskupení Due Boemi di Praga.

Již tyto ansámbly vycházely z tvorby skladatelů mladé generace a docházelo u nich k prolnutí osoby skladatele a interpreta. Dokládá to například citace o orientaci souboru Komorní harmonie: "[...] chceme hrát díla zvláště soudobá a věnovat se uvádění děl mladých českých autorů dosud málo známých."

Soubory Musica viva Pragensia a Komorní harmonie fungovaly na bázi osobností, které zajišťovaly činnost ansámblů organizačně, interpretačně i skladatelsky. Tedy totožně jako u souborů vzniklých o necelých třicet let později.

Musica viva Pragensis byla spjata se skladateli Markem Kopelentem, Zbyňkem Vostřákem a Rudolfem Komorousem, pro Komorní harmonii byla klíčová osobnost Jana Klusáka.

Po událostech ze srpna 1968 soubory postupně zanikly. V období takzvané normalizace, v 70. a 80. letech, měl monopolní postavení zmiňovaný Svaz českolovenských skladatelů a koncertních umělců, který organizoval festival Týdny nové tvorby a takzvané hudební středy. Na těchto přehlídkách však byla hrána pouze díla oficiálních skladatelů a provedení děl mnoha dalších autorů nebylo možné. Hegemonii Svazu narušil v 80. letech jen Agon Orchestra, který se vymezoval proti oficiální hudební kultuře a zabýval se hudbou, se kterou se u nás nebylo možné jinde setkat. V 90. letech se potom repertoárově k tradici 60. let hlásil právě Agon.

Jak uvidíme v další podkapitole, paralely mezi soubory 60. a 90. let jsou zřejmé v mnoha dalších ohledech.

Společné znaky souborů

Které znaky jsou sledovaným souborům společné? Projděme postupně šest hlavních:

* Všechny soubory se utvářely kolem úzkého okruhu skladatelů a interpretů, některé soubory vznikaly dokonce z podnětu stejných osobností.

V tomto kontextu je třeba jmenovat Miroslava Pudláka, který stál u vzniku Agonu, Moens a WNP. Vedle Pudláka stojí jako klíčová postava skladatel Michal Nejtek, který s Pudlákem založil Why Not Patterns a jako interpret a skladatel působil i v Agonu a Tuning Metronomes. Dva soubory vznikly z iniciativy Michala Trnky. Nejdříve Tuning Metronomes, na jehož činnost navázalo Early Reflections. Úzce spjatá je s oběma soubory také Sylva Smejkalová, provdaná Stejskalová. Vlastislav Matoušek stál na počátku 108 Hz, kde uplatnil řadu svých kompozic. Skladatelsky byl však činný i v Mondscheinu. Podobným případem je také Petr Pokorný, který profiloval Resonanci, skladby mu však hrál i Agon a Mondschein. Coby autor s Mondscheinem a také s Resonancí spolupracoval zakladatel ArtN Roman Z.

Novák.

* Soubory kladou důraz na provádění děl svých členů-skladatelů. Tyto skladby jsou prováděny většinou ve světové premiéře.

* U souborů dochází k prolnutí vztahu skladatel-interpret, kdy se sami skladatelé stávají interprety svých skladeb nebo komponují přímo pro soubor.

* Soubory se snaží vůči ostatním vymezovat svým repertoárem a písemnými články uváděnými většinou v programových brožurách koncertů. Společným znakem je zaměření na novou tvorbu skladatelů mladé generace.

* Všechny soubory se také profilují jako komorní ansámbly s variabilním nástrojovým obsazením určovaným podle obsazení interpretovaných skladeb.

* Soubory interpretují převážně hudbu 2. poloviny 20. století, kterou samy definují jako avantgardní, případně postmoderní, hudbu hranou málo nebo nehranou vůbec.

Soudobá hudba si pomáhá sama  - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989 Soudobá hudba si pomáhá sama - Pohled na činnost souborů soudobé hudby v Praze po roce 1989

Pražské soubory a soudobá evropská hudba

Nejvíce zastoupený je u pražských ansámblů soudobé hudby minimalismus. Hudbu autorů Philippa Glasse, Steva Reicha, Terryho Rileyho a Johna Adamse hrál v největší míře Agon. Ten se také věnoval takzvanému postminimalismu, směru, který je ztotožňován s okruhem autorů takzvané downtownmusic a souboru Bang on a Can. Sem patří John Zorn, Eliott Sharp, Norman Yamada, Annie Gosfield, Anthony Coleman a Michael Gordon, David Lang, Evan Ziporyn.

V menší míře se minimalismu věnoval také Moens, který interpretoval hlavně tvorbu Steva Reicha. Souboru 108 Hz se podařilo provést po jedné Reichově a Rileyho skladbě. Skladatel David Lang má zastoupení také u Tuning Metronomes, skladbu In C Terry Rileyho má na repertoáru Why Not Patterns.

Ve velké míře je zastoupena tvorba skladatele Johna Cage, vůdčího představitele konceptualismu. Jeho skladby provedl Agon a 108 Hz, jednu Cageovu kompozici nalezneme i v repertoáru souborů Mondschein a Konvergence.

Podobně silné zastoupení mají avantgardisté Giacinto Scelsi (hrál Agon, MoEns a Tuning Metronomes), Iannis Xenakis (hrál Agon, MoEns, Tuning Metronomes a Konvergence), Morton Feldman (Agon, Konvergence, Tuning Metronomes, Moens, Early Reflections), György Ligeti (Tuning Meronomes, Konvergence, Early Reflections) a György Kurtág (MoEns, Tuning Mertonomes).

Další skladatelé se v repertoáru souborů objevují pouze sporadicky s jednou nebo dvěma kompozicemi. To je případ skladatelů Karlheinze Stockhausena, Krzystofa Pendereckého, Witolda Lutosławského, Luciana Beria, Arvo Pärta, Anestise Logothetise nebo Heinryho Goebbelse. Několik skladeb z tvorby Alfreda Schnittkeho realizoval Tuning Metronomes a Early Reflections, díla argentinsko-německého skladatele Mauricia Kagela zahrnul do svého repertoáru MoEns, Early Reflections představila Kagela skladbou Ludwig van.

Do další kategorie můžeme zařadit autory, kteří místo v repertoáru našli pouze u jediného souboru. Soubor Konvergence zase interpretoval skladby svých generačních souputníků ze sdružení Gegenklang, Geralda Resche a Ališera Sijariče. Podobně na tvorbu svých evropských kolegů nezapomíná Early Reflections. Uvádí navíc skladby, jejichž autoři nejsou zatím příliš známí ani v úzkém okruhu příznivců evropské soudobé hudby. Připomeňme jejich jména: Michael de Roo, Pierre-André Bovey, Harrison Birtwistle, Andrea Sodomka, Maral Yakshieva, Nenad Firšt a další. U Why Not Patterns nalezneme jméno skladatele Daniela Chaima Lahava. Značně originální se jeví zahraniční repertoár u souboru ArtN. Jako jediný provedl díla skladatelů Ernsta Tocha, Vinko Globokara, Helmuta Oehringa a Samuela Barbera.

Unikátní repertoár realizoval také MoEns, který jako jediný reflektoval tvorbu autorů takzvané nové složitosti. Na koncertě 7.

října 1999 s příznačným názvem New

Complexity-New Simplicity provedl skladby těchto autorů společně s kompozicemi skladatelů takzvané nové jednoduchosti. Jednalo se však, společně s brněnským koncertem MoEnsu v listopadu 1999, o ojedinělou záležitost. Stejně tak patří Moensu prvenství v případě koncertů japonské, maďarské nebo finské soudobé hudby.

Z tohoto výčtu vychází najevo, že mimo zájem interpretačních souborů zůstaly některé významné a vlivné osobnosti hudby 2. poloviny 20. století. Jedná se především o tvorbu Oliviera Messiaena (jedinou jeho skladbu Abime des oiseaux provedl Tuning Metronomes) a Pierra Bouleze (teprve po roce 2000 skladbu Dérive interpretovala Konvergence, Douze Notations uvedl Early Reflections). V posledních letech doplňuje Konvergence své koncerty o tvorbu spektralistů, která byla v 90. letech zcela opomíjena. Jako jediný soubor nenechává Konvergence stranou také díla Toru Takemitsu a Kaiji Saariaho.

Ve středu zájmu byl tedy především minimalismus, nová jednoduchost a skladatelé výrazně vstřebávající podněty tak zvané Nové hudby.

Je možná překvapující, že značnou měrou je hned u čtyř souborů zastoupena hudba 1. poloviny 20. století, především takzvaných klasiků. Tuto tvorbu nejvíce mapoval Tuning Metronomes (provedl díla Igora Stravinského, Paula Hindemitha, Anton Weberna, Dmitrije Šostakoviče, Erwina Schulhoffa, Clauda Debussyho, Albana Berga, Jacqua Iberta) a ArtN, u kterého najdeme díla Arnolda Schönberga, Bély Bartóka, Paula Hindemitha, Aarona Coplanda, Ernsta Křenka, Charlese Ivese a Gideona Kleina. Agon vedle díla Stravinského zaměřil v 90. letech svůj zájem také na kompozice Josepha Matthiase Hauera. V programech Early Reflections nalezneme díla autorů 2. vídeňské školy, Hindemitha či Debussyho. Návaznost na dramaturgii Tuning Metronomes je v tomto ohledu zřejmá.

Český repertoár

Při srovnání repertoáru všech souborů je zřejmé, že spíše jako autorské a převážně na českou tvorbu zaměřené byly soubory Resonance, 108 Hz a Why Not Patterns. U ostatních ansámblů je poměr české

a zahraniční tvorby víceméně vyvážený, přičemž platí, že z českých skladatelů má vždy převahu tvorba členů či zakladatelů souboru.

Vedle skladatelů mladé generace představují velkou skupinu autoři české Nové hudby 60. let. Nejpilnější v jejich uvádění byl Agon, který na interpretační tradici tohoto období vědomě navazoval. U dalších souborů je z tohoto okruhu hojně zastoupen Marek Kopelent (ArtN, MoEns, Tuning Metronomes, Early Reflections) a Zbyněk Vostřák, ovšem v případě tohoto skladatele se stala populární jediná skladba, konceptuální partitura Kniha principů, kterou hrál Agon, 108 Hz a MoEns.

V uvádění děl dalších českých skladatelů byl nejaktivnější Agon a Resonance. Oba soubory si však vybíraly tvorbu jiných skladatelů. Nejprovozovanějšími skladateli, vedle tvorby samotných zakladatelů souborů, byli Peter Graham (Agon, MoEns, Resonance, Early Reflections), Michal Nejtek (Agon, MoEns, Tuning Metronomes, Why Not Patterns), Martin Marek (Resonance, MoEns) a Josef Adamík (Agon, MoEns, Resonance). Mimo okruh svých vlastních souborů se dočkali provedení svých skladeb Miroslav Pudlák (Resonance), Vlastislav Matoušek (Agon, MoEns) a také Hanuš Bartoň (Tuning Metronomes).

Výčet repertoáru odhaluje skutečnost, že u některých souborů vládla v uvádění skladeb široká otevřenost, u některých naopak úzká vyhraněnost jedním směrem. Soubory Agon, MoEns, Tuning Metronomes a Early Reflections lze v otevřenosti označit jako nejaktivnější. Naopak úzká profilace se týká na konceptuální tvorbu zaměřených ansámblů 108 Hz a Why Not Patterns, na multimediální tvorbu orientovaný ArtN a do jisté míry také Resonance, zabývající se v podstatě pouze českou tvorbou. U souboru Konvergence převažuje orientace na oblast meditativní a témbrové hudby.

Závěr

A poslední otázka na závěr? Jaký hlavní cíl mají soubory hrající hudbu, která zajímá půl procenta populace? Smysl jejich činnosti je především ve funkci autorských sdružení - skladatelé napíší skladbu a pak si ji i sami provedou. Tato funkce je doplňována o činnost osvětovou, tedy snahou seznámit hudební veřejnost s novou zahraniční tvorbou. V rámci celkového koncertního provozu je však téměř nemožné, aby měla jejich koncertní činnost širší společenský dopad. Osvěta je konána pro velmi úzký okruh posluchačů. Aktivity souborů sledují vlastní potřeby, koncerty jsou pořádány pro kolegy, kritiky, interprety a zapálené jedince.

Hledejme však pozitiva: období po roce 1989 znamenalo největší rozkvět v oblasti interpretační základny soudobé hudby u nás. Poprvé se v české hudbě 20. století zabývalo soudobou hudbou tolik souborů. Byla tak založena tradice, na kterou bude možné v dalších letech navazovat a nově ji přetvářet v oblasti repertoáru i interpretace.

Autor je doktorandem na Ústavu hudební vědy FF UK

Nejnovější od Robert Škarda

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.