pondělí, 11. únor 2002

Soudobá hudba: Radost

Napsal(a) 

Soudobá hudba: Radost Soudobá hudba: Radost
Titulek tohoto příspěvku není překladem názvu dnes už slavné skladby Magnuse Lindberga, ale je to můj celkový subjektivní pocit z letošního podzimu v pražské soudobé hudbě. Nebudu kritizovat formy, instrumentace a interpretace jednotlivých (dohromady již ne desítek, ale stovek!) skladeb žijících a živých autorů zahraných během října až prosince. To nemá smysl, pokud to neudělají naše deníky hned vzápětí po každém koncertě. Napíšu tedy dojmy, které ve mně zůstaly po vnitřním "uležení".

Zaprvé: právě radost. Proč? Protože se objevila jako součást mnoha uvedených skladeb, jako základ jejich emocionálního ustrojení, ať už to byla radost melancholická, rozverná, nebo přecházející v perzifláž. Hned několik takových skladeb přinesl letošní Marathon (15. - 18. 11. 2001). Rozkošná opera Coronide Víta Zouhara ukázala v pražském provedení radost z objevení barokních starých afektů skrze trefné přenesení do světa minimalismu a zároveň pro diváka i radost z jasných, nezkalených, v postfreudovském světě už neexistujících citů (závěrečné ponaučení!). Neodolatelný melodram Petera Grahama Bosé nožky byla zas radostí z naivního textu, který se tu a tam dotkl jakoby mimoděk velké hloubky. Radost jsem měl z celkové, neuvěřitelné konstelace na jevišti: Agon Orchestra s Petrem Kofroňem jako symbol české soudobé hudby na straně jedné a Milena Dvorská na straně druhé jako symbol české princezny a královny, tedy něčeho, co soudobá hudba odmítá, navíc jako herečka, která budí vždy a všude sympatie. I v melodramu Martina Smolky Drahý Šebesto se objevilo zvláštní protipostavení: k ustrnutí pomalý pseudobachovský proud, věčně posluchači asociující něco z "dějin" hudby, a nad ním zas v idyle zastavený čas z "pohádky" o Bachově rodině z časopisu Dalibor roku 1860. Radost z naivity dostoupila vrcholu ve Variazione facile slovenského skladatele Vladimíra Godára . V godárovském bloku a také v Messiaenově Kvartetu byla přítomna též radost ze schopnosti, umění a připravenosti slovenského Opera Aperta Ensemble .

Zadruhé: pohyb. Pražská scéna soudobé hudby se začíná hýbat. Po prozatím "osvětovém" sdružení S.H.O.C.K. vznikají další studentská seskupení, zatím zaměřená převážně na ustavení nových ansámblů specializovaných na soudobou hudbu. Vedle zajímavého a záslužného koncertu ansámblových skladeb v organizaci studentů skladby HAMU (24. 10.) se nejvýrazněji svou kvalitou prosadili Tuning Metronomes s odvážnou koncepcí pravidelně pořádaných koncertů, objevným repertoárem (několik českých premiér) a v první řadě s výbornou, u nás na této úrovni doposud neexistující dechovou sekcí, která si získala i diváctvo Marathonu. Jen tak dál a houšť. Nové ansámbly a nová sdružení jistě dodají další pohyb. Jaké jsou důvody jejich vzniku: mladická revolta? nespokojenost s interpretační úrovní? neschopnost nebo nechuť vstupovat do zažitých, už nepříliš se pohybujících skladatelských organizací? Asi od každého kousek. Ostatně i stálice mezi ansámbly Mondschein Ensemble se rozpohyboval, změnil část obsazení, přejmenoval se na Moens , to vše ku prospěchu vnitřní energie a stoupající úrovně. Jen se teď obávám, aby naše miniscéna udržela tolik subjektů ve stoupající kvalitě, nebo aby - když už bude jasné, že je to opravdu nadstandard - našly jednou společnou řeč a uspořádaly něco pohromadě, bez hádek a půtek, se zachováním individuality každého z nich.

Zatřetí: novinky. Největší českou novinkou, kupodivu opravdu bohatě reflektovanou byly Kotíkovy Ostravské dny nové hudby . Pro mě osobně byly největší pražskou novinkou dvě nové opery, které byly premiérovány jako předvečer Marathonu 15. 11. 2001 v divadle Inspirace na HAMU. Absolventi skladby Michal Nejtek a Marko Ivanovi´c předvedli dotažená, poeticky a dramaticky nápaditá, hudebně přehledná, řemeslně kvalitní díla: Nejtek operu Dementia praecox a Ivanovic´ Dívka a smrt . Rád bych vyjmenoval všechny zúčastněné na tomto projektu, zmíním tedy alespoň vynikající představitele hlavních rolí (Martin Matoušek, Tereza Mátlová, Stáňa Jirků, Josef Moravec ) a zdůrazním, že i všichni ostatní pěvci a instrumentalisté (pod vedením Marka Ivanovic´e a Jakuba Hrůši ) odvedli nadstandardní výkon. Nesmím ale zapomenout na obětavého managera Martina Cikánka a za jednotnou vizualizaci a výbornou režii odpovědného Jiřího Heřmana . Jemu se podařilo dát operám i po jevištní stránce soudobý a přístupný tvar, který z tohoto dvojpředstavení dělá přitažlivý večer pro každého, kdo se zajímá o soudobou kulturu, tedy nejen pro hrstku "soudobohudebních bláznů". Není i to důvod k radosti?

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.