Když v neděli 25. června 1989 odpoledne zpívali Leo Marian Vodička, Natálie Romanová a Josef Klán v závěru festivalu Smetanova Litomyšl Prodanou nevěstu , těžko si kdokoli uměl představit změny, které nastanou do začátku příštího ročníku, a tím spíše ne ty, které přijdou postupně během 90. let.
Všeobecný polistopadový pokles návštěvnosti tradičních kulturních akcí se nevyhnul pochopitelně ani Litomyšli. Festivalový výbor byl postaven před rozhodnutí, jak dál. Uvažovalo se o pořádání festivalu každý druhý rok či dokonce o jeho zrušení. Nové vedení radnice se starostou Miroslavem Brýdlem, mužem, který znamenal a udělal pro město velmi mnoho, se však rozhodlo festival podpořit a naopak z něj vybudovat podnik, který bude historické sídlo reprezentovat navenek a kvůli němuž budou přijíždět návštěvníci z celé republiky. Současně bylo stanoveno, že cílem není dosáhnout toho laciným a podbízivým způsobem s krátkodobým efektem.
Festival měl po roce 1990 podle vzpomínek současných pořadatelů navázat na dosavadní tradici a zůstat pojmem i pro odbornou veřejnost. A to šlo ruku v ruce s dramaturgií. Bylo potřeba učinit nabídku atraktivnější světovými tituly a špičkovými umělci z tuzemska i ze zahraničí. Bylo nutné zvýšit rozsah propagace daleko mimo region a tak dále. Podmínkou k tomu všemu se ovšem stalo nejen vytvoření technického zázemí, ale hlavně získání dostatku financí, přivedení soukromých zdrojů. První sponzoři se podíleli na financování fes-tivalu v roce 1992, kdy se zvýšil rozpočet z 354 000 na 1,1 milionu korun. Už v roce 1998 se ovšem rozpočet velkoryse koncipované přehlídky vyšplhal na rekordních téměř 18 milionů Kč.
Smetanova Litomyšl v devadesátých letech zcela změnila tvář. Program se z původního jednoho víkendu postupně rozšířil na dva až tři, dramaturgie se zcela otevřela hudbě různých žánrů a nejrůznějších autorů z celého světa. Operní inscenace hostujících divadel nestačily – začaly je doplňovat unikátní hudebně-inscenační projekty vznikající jen pro tuto příležitost. Rozšířily se počty koncertů. Na řadě počinů bylo vidět, že festival chce s invencí přinášet něco, co tu ještě nebylo. A do Litomyšle skutečně začali na koncerty a operní představení přijíždět noví lidé. Rozvoj znamenalo, když Smetanova Litomyšl získala silného generálního sponzora – Českou spořitelnu, která se podílela také na dalším zlepšení technického vybavení. Plodem té doby je mohutný portál výsuvného zastřešení pro případ deště, dávající jevišti charakteristický vzhled od roku 1996.
Od roku 1993 se začal používat název Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl a pořadatelem se stala Nadace festivalu Smetanova Litomyšl, která se nakonec v roce 1999 transformovala na obecně prospěšnou společnost Smetanova Litomyšl; celoroční organizační tým, tvořený ředitelem Janem Piknou, Evou Piknovou věnující se propagaci a PR a muzikologem Vojtěchem Stříteským, se plně profesionalizoval. Obecně prospěšná společnost pak vykonávala během roku další činnosti, jako je provoz zámeckého kongresového centra a expozice sklepení zámku, provozování zámeckého ubytovacího apartmánu a občerstvení v klášterních zahradách i pořádání dalších kulturních a společenských akcí. Pro přípravu festivalu jsou krátkodobě zaměstnáváni další pracovníci a během festivalu se po areálu zámku pohybuje přes sto stálých pomocníků.
Dvaatřicátý ročník byl v roce 1990 zahájen koncertem Pocta Bohuslavu Martinů k 100. výročí narození skladatele, rodáka z nedaleké Poličky. Z oper zazněla Kouzelná flétna a Libuše . O rok později se mělo hrát Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila , zařazené nakonec až o rok později. Okamžik, kdy konání tohoto koncertu překazil déšť, byl velmi důležitý pro další rozvoj festivalu; starosta Brýdl se tehdy rozhodl jít za ideou zastřešení zámeckého nádvoří na dobu festivalů. Opery Dalibor a Hry o Marii ten rok zazněly.
Rok 1992 byl přelomovým. Rozšířil se počet hracích dnů i představení, výrazně se obohatil repertoár, začali jezdit zahraniční umělci. Poprvé byl vydán festivalový katalog. Událostí prvního víkendu byl Nabucco v zahradním amfiteátru, kde se hrály i Příhody lišky Bystroušky . Naposled v historii Smetanovy Litomyšle vystoupil Eduard Haken , když při mši v kostele Povýšení sv. Kříže přednesl Biblické písně . Druhý víkend přinesl Maškarní ples v provedení olomouckého divadla, účinkování studentů JAMU, koncert Wallingerova kvarteta a Smetanovu Mou vlast .
Protagonisty prvního galakoncertu pěveckých hvězd, který se od té doby stal jedním z pilířů festivalu, byli italští pěvci Gaetano Bardini a Anna Baldasserini . V dalších letech se v Litomyšli takto mimo jiné představili Pauletta de Vaughn , Katia Ricciarelli , Sherrill Milnes , Inga Nielsen , Bernd Weikl , Peter Dvorský , Ľubica Vargicová , Kurt Rydl , Sergej Larin , Štefan Margita , Gabriela Beňačková , Eva Urbanová , Neil Shicoff nebo Torsten Kerl .
Rok 1993 nabídl publiku Smetanovo Tajemství , Dona Giovanniho , Traviatu , Lortzingovu Zkoušku na operu , Verdiho Requiem a Orffovu kantátu Carmina burana . Roku 1994, v němž se v Litomyšli konalo setkání sedmi středoevropských prezidentů a 1. ročník Mezinárodního festivalu a soutěže pěveckých sborů Bedřicha Smetany, připravili pořadatelé fragment opery Viola , Biblické písně v podání Bernardy Fink , Janáčkovu Glagolskou mši , Dvořákovo Requiem , Carmen , Aidu a Prodanou nevěstu .
Vrcholem ročníku 1997 byl recitál Dagmar Peckové . Čtyřicátý ročník před deseti lety přinesl Mou vlast v podání České filharmonie a Jiřího Stárka , Ebenovu duchovní operu Jeremias i Libuši v amfiteátru s Evou Urbanovou v titulní roli. Rusalce tehdy počasí nepřálo, poslední dějství se neodehrálo.
V posledních letech publikum v Litomyšli slyšelo vedle řady koncertů mimo jiné Mesiáše , Waltonovu Baltazarovu hostinu se sólem Ivana Kusnjera , Alexandera Něvského , Eliáše , Dvořákovu Stabat mater a Svatou Ludmilu , Ivana Hrozného , Janu z Arku , Gilgameše , Verdiho i Berliozovo Requiem , Requiem Andrewa Lloyda Webbera, Beethovenovu Missu solemnis , Carmina burana Carla Orfa, Janáčkovu Glagolskou mši , oratorium Dítě naší doby od Michaela Tippeta nebo Mahlerovu Symfonii Vzkříšení v nastudování Gilberta Kaplana a oratorium Juda Maccabeus Sylvie Bodorové.
Divadelní tituly obsáhly opery Dido a Aeneas , Čertovu stěnu , Idomenea , Lucii di Lammermoor , Lazebníka sevillského , Rigoletta , tři díla – Dalibora , Tosku a Turandot – s Evou Urbanovou , Sedláka kavalíra , Komedianty , Fausta a Markétku , Dvě vdovy , Periho Euridici , Kouzelnou flétnu , Řecké pašije , Prodanou nevěstu , Figarovu svatbu , Dona Carlose , Její pastorkyni , Branibory v Čechách , Tajemství , Hubičku , Poulenkovy Dialogy karmelitek , Rusalku – a koncertně Tannhäusera . Jinou sféru reprezentovala dílka Zvířátka a loupežníci Otmara Máchy a Císařovy nové šaty Jiřího Temla nebo duchovní opera Víťazoslava Kubičky Kristův dotyk . Uveden byl balet Špalíček od Martinů a taneční ztvárnění jeho Kytice , zhlédnout bylo možné rockovou operu Jesus Christ Superstar i komickou operu Oldřich a Boženka Ilji Hurníka nebo parodii na Prodanou nevěstu z dílny bratří Formanů. Chybět nemohlo Divadlo Járy Cimrmana se svou hrou Cimrman v říši hudby .
Po ustavení Pardubického kraje byl festival označen jako jeho nejvýznamnější kulturní podnik a kraj se od roku 2004 stal spolupořadatelem Smetanovy Litomyšle. S tím souviselo získání nového generálního partnera, firmy Skanska.
Jubilejní padesátý ročník festivalu letos – vedle řady projektů netýkajících se Smetany – hostí pražské Národní divadlo se dvěma inscenacemi Smetanových oper, Českou filharmonii s Mou vlastí a klavíristku Jitku Čechovou a Smetanovo trio . Pro festival napsala novinku skladatelka Sylvie Bodorová – biblické oratorium Mojžíš .
Zhruba dvě desítky programů pro 15 000 až 18 000 posluchačů a diváků – podobný rozvrh si zřejmě zachová mezinárodní operní festival i v příštích letech. „Obsazenost hlediště nad devadesáti, někdy i pětadevadesáti procenty nedává příliš mnoho důvodů koncept měnit,“ soudí Stříteský, který spoluurčuje tvář festivalu od počátku 90. let – nejprve jako dramaturg, později jako umělecký ředitel. Festival by možná mohl být ještě rozsáhlejší, avšak ruku v ruce s tím pak podle něj musí jít rozvoj města. „Plujeme nyní na vysoké vlně, na té nejvyšší, jaké jsme schopni z hlediska organizace a městské infrastruktury,“ řekl loni.
Za rok bude Litomyšl slavit 750 let od povýšení na město a zároveň se bude připomínat šedesát let od chvíle, kdy se v rodišti skladatele Bedřicha Smetany uskutečnil první festival.
