Zoltán Kocsis
Praha je naštěstí matkou měst pouze podle legendy. I regiony dokážou chrlit gejzíry nových nápadů a entuziasmu. Praha má jistě nejvíc hudebních festivalů, mimo jiné i proto, že sídla sponzorů jsou právě zde, zajímavé velké festivaly jsou v Brně, Českém Krumlově nebo v Litomyšli. Ostravský kraj už třicet let krášlí Janáčkův máj. O festivalu se zajímavou identitou jsem si povídal v jednom pražském (!) hotelu s jeho ředitelem Jaromírem Javůrkem.
Jaký máte pocit z letošního jubilejního ročníku? Festival vedu už řadu let, ale s blížícím se zahájením jsem stále více neklidnější, protože si kladu řadu otázek: Jestli je program zajímavý, zda-li umělci, kteří budou hostovat, ostravské publikum osloví a jestli se náš záměr podaří? Jsem tedy vždy plný očekávání a napětí. Velkou satisfakcí je pak po skončení vědomí, že to dobře dopadlo. Kromě jiného jsem rád, že jubilejní ročník měl mimořádně vysokou návštěvnost - 95%. Kromě stálých posluchačů jsme přivedli i jiné publikum, a tím nemyslím jen mladé lidi. Určitě tomu napomohl větší počet lokalit, hrálo se na devíti místech Ostravy, a malý počet změn. Onemocněli pouze Gerd Albrecht a Ivan Klánský. Festival tedy probíhal v neuvěřitelném klidu a s úsměvem.
Zastavil bych se u atypických prostor, které jste poprvé využili. Jaké byly reakce publika? Poprvé v historii se konal koncert Janáčkova máje ve Stodolní ulici, proslulé vinárnami, kavárnami a diskotékami, v hudebním klubu Boomerang, který má svou tradici a své návštěvníky. Na téměř výlučně autorský, experimentální večer Dana Dlouhého se znějícími sochami, v jehož bicím instrumentáři byla asi jediným klasickým nástrojem marimba, přišli v drtivé většině mladí lidé v džínách s baťůžky. Pro mě to byl nezapomenutelný večer. Jiný typ lidí přišel na Melody Makers Ondřeje Havelky. Byl to mix, který přišel na písničky George Gershwina a Jaroslava Ježka. (Pro mě je verze Rapsodie v modrém, v které exceloval Karel Košárek, pro klavír a jazzový orchestr ve svém dopadu na posluchače silnější.) Třetí typ publika přišel na Slezskoostravský hrad, kde byly dva koncerty. Německé vrcholné baroko zahrál orchestr Leopoldinum z Wroclawi a večer završil ohňostroj a "hradní vytrubování" od renesance po jazz a filmovou hudbu obstarali Pražští žesťoví sólisté. Jedním z vrcholů byl Laco Déczi a jeho Jazz Celula. Hráli v narvané kompresorovně bývalého dolu pod Landekem, kde je dnes Hornické muzeum. Lidi ho nechtěli pustit z pódia, a tak se koncert o hodinu prodloužil.
Kdo zastoupil Gerda Albrechta v závěru festivalu? Vědomě jsem chtěli, aby Beethovenovu Devátou dirigoval německý dirigent. Mrzelo mě, že nemohl nakonec přijet, nicméně německá stopa byla dodržena berlínským dirigentem Hansem-Peterem Frankem. Zkouškový týden s Janáčkovou filharmonií a ostatními umělci byl pěkný, ale samotnému provedení pak trochu scházelo napětí a větší jiskra. Provedení bylo moc hezké, ale dovedu si představit ještě větší dynamičnost.
Zaujal mě váš projekt, do kterého jste zapojili nemocné děti. Bylo to něco mimořádného a jsem rád, že jsme to uskutečnili, i když se
Rondellus
Doufám, že to nebyla jednorázová akce? Ne. Chceme v tom pokračovat, určitě ne každoročně, ale spíše formou bienále ve dvouleté periodě. Takže v roce 2007.
Povídáme si nikoliv v Ostravě, ale v Praze. Neodpustím si tedy provokující dotaz. Když už se píše v celostátním tisku o festivalu klasické hudby, tak je to Pražské jaro jako top akce. Jak se žije řediteli mimopražského festivalu? Při vší úctě k přátelům na Pražském jaru, jejichž práce si vážím, tak řediteli mimopražského festivalu se objektivně žije daleko hůř, protože většina firem má svoje ústředí v Praze, ne-li v zahraničí. Na druhé straně mám dnes lepší pocit než před třemi lety. Tehdy mi potenciální sponzoři říkávali: "Vždyť se nic nestane, když festival nebude. Zaniklo přeci už několik souborů, festivalů, divadel." Protože nemám defenzivní povahu, tak jsem to nevzdal a přes velké problémy se podařilo dovést festival do třicátého ročníku. Dnes je pohled na Janáčkův máj jiný a mnozí představitelé města a regionu a vedoucí manažeři velkých firem vědí, že je chloubou Ostravy a že se vyplatí jej podporovat. Pro mimopražský festival je nutné, aby nebyl pouhou přehlídkou toho nejlepšího, aby měl dobrý program, svou tvář, aby posluchači věděli, že odněkud vychází a někam směřuje. Také je to otázka důvěry, že na festivalu nezazní nekvalitní hudba a interpretace. Co se týká koncepce, tak využíváme kooperace s jinými festivaly, například s Pražským jarem, a ještě důležitější je výjimečnost, kdy mnohé programy jsou tvořeny speciálně pro nás a kdy sólisté přilétají pouze kvůli nám. Samozřejmě všechno se dá zlepšovat včetně oné finanční podpory. Každý mezinárodní festival je během na dlouhou trať. Snažíme se tedy, abychom s minimem prostředků dosáhli maximum.
Jaký byl váš letošní rozpočet? Na 19 koncertů, čtyři výstavy a několik filmových projekcí kolem 13 milionů.
Z toho asi vyplývá i koncepční směr do dalších let? Ano, nejsem zastáncem revolučních kroků a kotrmelců. Janáčkův máj je silný ve své tradici, ve své postupně se vyvíjející linii. Festival je spjat s Leošem Janáčkem a Sinfonietta jej pravidelně otevírá. Uvádíme však i díla méně hraná. Mimochodem hudební výročí, jakkoliv významná, jsou jen jedním z inspirujících momentů. Není možná tak obecně známé, že festival zastřešuje i muzikologické konference s názvem Janáčkiana a dává prostor vítězům skladatelské soutěže Generace, jejichž díla uvádíme v konfrontaci s klasickým repertoárem.
Z rozpočtu vyplývá, že Janáčkův máj není festivalem hvězd. To je pravda, nicméně na každém ročníku uvítáme jednu nebo dvě slavné osobnosti. Například letos to byl maďarský dirigent a pianista Zoltán Kocsis nebo soubor Rondellus.
Dovedete si představit, že by Janáčkův máj pořádal nějakou mimořádnou akci i mimo obvyklý termínový rámec? Ano. Dokonce jsme s tím už začali, když jsme uspořádali dva open air koncerty před ostravskou radnicí; ty však neměli s klasickou hudbou nic společného. S jednou vynikající zpěvačkou jsme nenašli termín pro její vystoupení v roce 2006, a tak se koncert uskuteční mimo festival. Myslím, že to bude jedna z pozitivních cest Janáčkova máje. Kromě řádných tří týdnů by se jeden koncert tedy konal s příchodem jara a druhý na podzim nebo před Vánoci. Museli by to však být vždy umělecky výjimečné akce.
Prozraďte, kdo bude tou výjimečnou zpěvačkou a ještě něco z příštího ročníku. Je to Martina Janková a v Ostravě zazpívá v březnu 2006... Co se týká roku 2006, tak ani my nemůžeme pominout Mozartovo výročí. Nechceme však hrát jenom Requiem, které mimochodem není uváděno v Ostravě příliš často, ale uvedeme také projekt o Mozartovi a jeho současnících a pokusíme se najít stopu v dalším hudebním vývoji. Koneckonců Mozarta bude na svém recitálu s Barbarou Marií Willi zpívat i Martina Janková.
