Ve více než stoleté historii České filharmonie se uskutečnilo 31. prosince celkem 17 koncertů. Pět ještě v době Rakousko-Uherské monarchie, jeden mezi oběma světovými válkami. Další pak následoval až po šedesáti letech, 31. 12. 1992, tak trochu i symbolicky v poslední den existence Československa. A potom deset v novodobé éře České republiky. Ten letošní bude jedenáctý.
První záznam o koncertu České filharmonie provedený na Silvestra je z roku 1905. Tenkrát se uzavíral rok, ve kterém měla premiéru například Symfonie e moll č. 5 „Píseň noci“ Gustava Mahlera nebo Orchestrální suita č. 1 Bely Bartóka.
Koncert se konal v Plodinové burze. Do programu byly zařazeny Mozartovy Symfonie C dur KV 551 a Es dur KV 543 a Koncertantní symfonie Es dur . Jako sólisté se představili Karel Hoffmann a Oskar Nedbal , který celý koncert také dirigoval.
Druhý „Silvestrovský koncert ČF“, v programu uvedený jako „Slavnostní matiné“, se uskutečnil po třech letech. Tentokrát už v jedenáct hodin dopoledne v Národním domě na Smíchově. I program odpovídal slavnostnímu charakteru. Předehra k opeře Libuše Bedřicha Smetany, Vesna Zdeňka Fibicha a Dvořákův Můj domov op 62 . Je zajímavé, že ani z tištěného programu, ani z dalších dostupných materiálů uložených v archivu České filharmonie nebo v Národní knihovně se nedozvíme, kdo dirigoval, za to víme, že během „Slavnostního matiné“ promluvilo několik řečníků z různých spolku a tehdejšího politického života. Pak nastala šestiletá pauza.
Rok 1914 nebyl pro kulturu moc šťastný, protože začala první světová válka. Přesto nebo právě proto, aby se dokázalo, že múzy nemlčí, uvedla Česká filharmonie v Měšťanské Besedě na Královských Vinohradech v pořadí třetí setkání na závěr roku. Na hlavičce programu se objevil nadpis „Sylvestrovský koncert“. Koncert byl sestaven ze čtyř oddílů. Tři do půlnoci a po přípitku, v „lehčím“ tempu filharmonici přednesli oddíl závěrečný. Myslím si, že i poznámka na programu pod čarou je aktuální dodnes: „Při přednesu jednotlivých čísel programu zůstanou dveře sálu uzavřeny a není nikomu přístup do sálu dovolen. Při hře budiž v předsálí zachován naprostý klid. Mezi jednotlivými oddíly vždy delší přestávka“.
A jaká byly dramaturgie? Pochod z baletu Pohádka o Honzovi Oskara Nedbala, Smetanova předehra k opeře Prodaná nevěsta , Rossiniho předehra z Viléma Tella , Valčík z opery Růžový kavalír Richarda Strausse, ale také skladba Karla Komzáka Mým přátelům – veselá směs nebo Ludwigova polka pro fagot Vždy níž . Za dirigentským pultem tehdy stál Antonín Rybář .
Nevím, jak by se dnes zamlouvalo filharmonikům silvestrovské hraní v roce 1916. Ten den hráči Česká filharmonie účinkovali hned dvakrát. Nejprve to bylo v 15.30 ve Smetanové síni, a to pod taktovkou šéfdirigenta Viléma Zemánka . Z programu lze vyčíst, že se jednalo o mimořádný koncert pod hlavičkou „Veselí a humor v hudbě moderní“. A skladby tomu tenkrát odpovídaly. Karneval op. 92 Antonína Dvořáka dále Dukasův Učeň čaroděj , Enšpíglova šibalství op. 28 Richard Strauss nebo předehra z Netopýra Johanna Strausse. Druhý koncert se ten den uskutečnil na pražském Žofíně od 20 hodin. Tentokrát Česká filharmonie hrála například Polonézu Fryderyka Chopina, Dumku a Krakowiak z operety Polská krev Oskara Nedbala, Dvořákovu Humoresku a stejně jako odpoledne ve Smetanově síni předehru k opeře Prodané nevěsta . Je pravda, že z žofínského programu se dozvíte mnoho informací, dokonce i to, že se jedná o „Silvestrovský program“, ale dirigent zde uveden není.
Další „Silvestrovský program“ pod hlavičkou České filharmonie se uskutečnil v roce 1932, a to v Městském divadle na Vinohradech. Dirigent Karel Šejna zde uvedl celou Polskou krev Oskara Nedbala. Z programu můžeme vyčíst, že začátek byl v 19. 30, v poznámce o sólistech a sboru bylo jenom uvedeno, že toto vše najdou návštěvníci představení na divadelní ceduli ve vestibulu divadla.
Potom „Silvestrovský hudební rej“ v České filharmonii na dlouhých šedesát let usnul. Bylo to asi dáno i dobou. Protektorát i následně doba totality nebyly právě půdou pro mnoho „veselí“.
Až v roce 1992 nastala tentokrát už pravidelná éra těchto koncertů. Ustálila se až na dvě výjimmky i hodina zahájení – 16.30. Novodobou éru silvestrovských koncertů odstartoval dirigent Václav Neumann , a to ze skladeb Julia Fučíka. Od Vjezdu gladiátorů , Veselých vesnických kovářů , Zimní bouře až po Sepre Avanti , Ideály snů a Florentinský pochod . Koncert měl u posluchačů mimořádný ohlas. I tato skutečnost přesvědčila dramaturgii orchestru o uspořádání dalších koncertů 31. 12.
Další rok hostoval za dirigentským pultem Libor Pešek . Ten se představil s programem z děl Georga Gershwina – Girl crazy , Rhapsody in blue , I Got Rhythm – a Leonarda Bernsteina – Symfonické tance z West Side Story . Sólistou večera byl Kumamato Mari .
V letech 1994 a 1995 následovaly koncerty pod vedením tehdejšího šéfdirigenta Gerda Albrechta . Program byl sestaven opět z tvorby Nedbala, Dvořáka a Fučíka. Zde musím připomenout, že v roce 1994 byl silvestrovský koncert poprvé vysílán v přímém přenosu na Český rozhlas 2 – Praha. A oba koncerty vyšly na CD u firmy Canyon Classic.
V roce 1996 stál (pak ještě v letech 1997, 1998, 2000) za dirigentským pultem hlavní dirigent České filharmonie Vladimír Válek . Mezitím ještě v roce 1999 dirigoval silvestrovské koncerty Václav Mazáček , v roce 2001 František Preisler a v loňském roce Leoš Svárovský . To vše je už historie, kterou mnozí z nás už ale známe. Teď nás čeká ten letošní. Domnívám se, že bude v celé historii „Silvestrovský koncertů“ zcela ojedinělý.
Jak jsem se už zmínil, na počátku byla domluvena spolupráce mezi Českou filharmonii a Hudebním nakladatelstvím Českého rozhlasu vydat v notové podobě tři směsi, které v premiéře zazní právě letos 31. prosince v Dvořákově síni.
Výběr skladeb a následné úpravy do směsí byly svěřeny posluchači AMU v oboru dirigování a skladby Janu Kučerovi , žáku dirigenta Vladimíra Válka, zároveň jeho asistentovi v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Sám Válek o něm říká, že je to „výborný žák, výtečný jazzový pianista a trumpetista“.
První směs je sestavena z písní Jaroslava Ježka (Když jsem kytici vázala , Babička Mary , Svítá , Šaty dělaj člověka a Nebe na zemi ). Písně z českých předválečných a válečných filmů (například Jen pro ten dnešní den , Slunečnice , C. k. polní maršálek , Přednosta stanice ) byly vybrány pro úpravu do druhé směsi a ve třetí jsou písně z českých muzikálů (Starci na chmelu , Limonádový Joe a Kdyby tisíc klarinetů ).
Myslím si, že provedení těchto úprav bude patřit k nevšedním zážitkům a mohlo by být obohacením pražské koncertní sezony. Abych byl úplný, tak na letošním koncertě České filharmonie zazní ještě Dvořákovy Pražské valčíky v úpravě Václava Smetáčka, rukopis této nejvíce hrané úpravy je uložen v archivu Českého rozhlasu, dále Skočná z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, Pohádka Josefa Suka, Tanec kuchtíků z baletu Z pohádky do pohádky a od Julia Fučíka valčík Ideál snů a Vjezd gladiátorů .
Kolik vyteklo šampaňského při těch prozatím sedmnácti „Silvestrovských koncertech“ jsem nikde v archivech nezjistil a není to ani důležité. Co je ale podstatné, aby si posluchači i nadále vždy našli o posledním dnu v roce chvilku na setkání s múzou v pražském Rudolfinu.
(Autor děkuje za pomoc při shromažďování dokumentů Dr. Evě Sedlákové a Karlu Špelinovi; foto: archiv České filharmonie)
