Podle encyklopedií z té doby je violoncello basová verze violy da braccio, kam také patří housle a viola. Nástroje se drží na rameni, kdežto viola da spalla na hrudníku. V 17. století se držela pomocí motouzu kolem krku horizontálně. Existuje několik málo vyobrazení, ale skutečně jen velmi málo, protože viola da spalla se používala jen výjimečně. Bach ji musel znát, existovala již před ním a kromě toho se říká, že znal houslaře Hoffmanna, který ji stavěl.
Dovedl bych si představit, že tak tlustý (vysoký) instrument, který se nedá držet pod bradou jako housle, se držel mezi nohama jako tenorová viola da gamba… Nikoliv, kdybys držel takový malý nástroj mezi nohy, tak nebude skoro slyšet. Lýtky bys znemožnil rezonanci bočních stěn a částečně zadní desky. Umístěním volně na hrudníku je zvuk zhruba dvakrát silnější.
Podařilo se ti najít pouze dva nástroje? Bylo mi známo, že v Lipsku se nalézají dvě violy da spalla. Jedna z nich byla během 2. světové války bohužel zničena, ta druhá přežila. Po zničeném nástroji zůstaly naštěstí stavební plány. Další violu da spalla jsem našel v bruselském muzeu, oba nástroje jsou připisovány houslaři Hoffmannovi. Společně s mým přítelem Dimitrijem Badjarovem, Rusem, který žije v Belgii a v La Petite Bande hrál na housle, jsme se na ně šli podívat. Podle těchto vzorů byl Dimitrij ochoten postavit novou violu da spalla a v únoru 2004, zrovna v době mých 60. narozenin, mně ukázal nový nástroj. Dovedeš si představit, že to byl ideální dárek, lepší jsem si opravdu nemohl přát.
Na první pohled je zřejmé, že nástroj je mnohem menší než normální violoncello, struny jsou mnohem kratší a bude tedy obtížné dosáhnout nízkých tónů. Jak se to vyřešilo? Samozřejmě bylo obtížné zjistit, jaké struny máme používat. Struny obou dochovaných nástrojů se ztratily. Bylo třeba získat nízké violoncellové „C“ na nástroji, který má poloviční velikost! Na konci 17. století se v Itálii vyráběly střevové struny, které byly dvakrát omotané stříbrným drátkem. To byla naše záchrana. A i když zhruba po roce práce není vše vyřešeno, tak nás výsledek opravdu pozitivně překvapil. I Gustav Leonhardt byl zvukem tohoto nástroje nadšen.
Uveď prosím trochu čísel, aby si čtenář mohl udělat vlastní představu, jak asi viola da spalla zní. Celý instrument odpovídá ve všech parametrech popisům z časů Bacha. Znějící délka strun je 42 cm, boční stěny jsou asi 9 cm vysoké, korpus je 46 cm dlouhý. Nástroj má, jak bylo tehdy zvykem, pět strun, to znamená čtyři jako u obyčejného cella a ještě vysoké „e“. Struny i smyčec jsou vyrobeny speciálně pro tento instrument podle dobových vyobrazení. Já na něj hraju tak, jak je uvedeno ve starých pramenech.
Co se dá na ní vůbec hrát? V kantátách předepisuje Bach violoncello nebo violoncello piccolo, tedy malé violoncello jen sporadicky. To je otázka terminologie. Kromě toho byli i jiní skladatelé, myslím na Corelliho nebo Vivaldiho, kteří violu da spalla používali. Konečně i Bachovy solové cellové suity se dají mnohem jednodušeji hrát na violu da spalla.
Vraťme se ke kantátám. Kde předepisuje Bach tento nástroj konkrétně? Jde o určitý počet, něco přes dvanáct. Když studuji dobové informace, nemám příčinu tomuto počtu nevěřit. To je možná trochu skandální tvrzení, které se nebude líbit violoncellistům. Já mám zvuk violoncella velmi rád, a i když to historicky bylo možná jinak, nechci tím říct, že se má vše hrát na violu da spalla. To by byla velká chyba. Faktem ale je, že spalla se používala jak v šesti Suites pour le violoncello, tak i v Braniborských koncertech a některých kantátách.
Bude Sigiswald Kuijken jediný, kdo na violu da spalla bude hrát, nebo se hlásí další zájemci? Dimitrij Badjarov pracuje na dalších dvou nástrojích. Náš koncertní mistr Ryo Torakado již jeden objednal. V Paříži mám bývalého žáka, který si také jeden objednal. Vím, že v Hamburku je houslař, který chce nástroj z Lipska kopírovat. Je tedy zřetelně něco ve vzduchu.
Příští léta budou mít zájemci dostatek příležitostí poslechnout si violu da spalla. La Petite Bande a Sigiswald Kuijken chtějí do roku 2010 představit všechny Bachovy kantáty liturgického roku, které později vyjdou na kompaktních deskách u firmy Accent.