neděle, 20. červen 2004

Ševčíkovo dědictví

Napsal(a) 

Ševčíkovo dědictví Ševčíkovo dědictví
Letošní jubilant Otakar Ševčík (1852 - 1934) byl a je jednou z několika nejvýznamnějších osobností, které vytvářely moderní pedagogiku houslové hry. Nebyl soliterním zjevem, jeho dílo je svými kořeny organicky spjato s celou plejádou kdysi ve světě proslulé a žádané české houslové školy, uznávané nejméně od časů Bendů a Stamiců. Jeho činnost a dílo má stejnou závažnost jako práce jeho současníků Auera a Flesche.

Na rozdíl od Auera a Flesche nevychovával vědomě pokračovatele své práce, houslové pedagogy, ale pouze interprety. Vytvořil úctyhodné, encyklopedicky všeobsáhlé dílo progresivní houslové techniky nemající v té době srovnání (včetně například Fleschova Systému stupnic a arpeggií ), jehož obsah je systematickým způsobem seřazen do přehledných útvarů. Zřejmě však spoléhal, že metodický výklad a způsob používání díla je již zažitý a že bude osvětlován i dále jeho žáky. Tím se bohužel ve svůj neprospěch lišil od Auera a především Flesche, kteří na toto nespoléhali, a sepsali obsáhlé metodické komentáře a analytické studie i ke svým menším instruktivním opusům. Ševčíkovo dílo je přesto fantasticky dokonalý materiál, z něhož znalý, zkušený a talentovaný pedagog může tvůrčím způsobem vybírat a progresivně řadit studijní cvičení ke kterémukoliv problému houslové hry dle individuálních dispozic, pokročilosti a problémů toho kterého žáka na jakémkoliv stupni jeho vývoje. Například jeho op. 3 , je-li použit s patřičnou znalostí a nezbytným výkladem pedagoga, je jedinečná a univerzální škola smyčcové techniky - což uměla předvést svým žákům ve zcela geniální, bohužel opět nezaznamenané interpretaci prof. AMU Marie Hlouňová. Během dvou generací, přibližně od 40. let, bylo u nás dílo Ševčíkovy školy poměrně rychle a téměř masově zjednodušeno a zkresleno do schematicky mechanického přehrávání jednotlivých čísel jednotlivých opusů, Ševčík se stával pedagogickou protézou pohodlných učitelů a noční můrou nešťastně biflujících žáků. V rukou inteligentních a vzdělaných pedagogů však byl a může dosud stále být, spolu s ostatními skvosty světové houslové pedagogické literatury, jedinečným nástrojem výuky.

Kontinuita a kontakt se světem byly u nás několikrát i v oblasti houslové pedagogiky dosti brutálně přerušeny, vývoj moderní české houslové školy se po světovém úspěchu v polovině 20. století přerušil, zastavil a postupně zakrněl. Praha již přestala být jednou z hlavních houslových líhní světa, a to i přes snahy několika výjimečných osobností, jež se osamoceně a obětavě snažili tomuto trendu čelit (Micka, Hlouňová, Grumlíková, učitelé jako Krůček, Novák a další). V současné době v naší zemi dozrálo, působí a objevuje se dostatečně velké množství vynikajících pedagogických individualit, jež za stávajících podmínek, věřím, obnovují úspěšně původní význam a věhlas české houslové školy jako pojmu, patřícího mezi špičkové a určující světové školy houslového umění. Významnou práci v této oblasti vykonali soudobí housloví pedagogové světové úrovně jako například Štraus, Snítil, Foltýn (zpracoval dosud chybějící podrobný přehled moderní metodiky), moderní tvůrčí elementaristé jako Krůček, Kotmel, Novák a další vynikající housloví učitelé. Ti všichni již představují významné společenství, které může být obnovitelem a nástupcem Ševčíkova odkazu ve všech souvislostech.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.