pátek, 4. září 2020

Setkání středověké hudby s jazzem v příběhu o silných ženách, křehké poezii a zločinu

Napsal(a) 

 , foto Tara Slye foto: Tara Slye

Tenhle příběh se mohl stát kdykoliv. Žena z vyšší společnosti přežije čtyři manžely, značně tím zbohatne a záhy je příbuznými obviněna z mnohonásobné vraždy. Cestou vlivných kontaktů a peněz uprchne do jiné země, takže je nakonec za možné spáchané zločiny odsouzena její podřízená coby spolupachatelka. Soudu vévodí vzdělaný fanatik s chorobnou touhou po moci. Jsme v Irsku a píše se rok 1324.

Univerzální rysy události, jež vstoupila do evropských dějin jako jeden z prvních případů odsouzení za herezi a čarodějnictví, zaujaly zpěvačku Caitríonu O’Leary, specialistku na středověkou a tradiční irskou hudbu, když se doslova prodírala hromadou hudebních materiálů, aby mezi nimi našla dostatečně nosné téma pro svůj nový projekt. „Na začátku stála touha spolupracovat s hudebníky, se kterými to vzhledem k mému a jejich zaměření nejde tak často,“ vysvětlila v našem dálkovém rozhovoru. „Moje sestra Deirdre je klarinetistka, Nick Roth hraje na saxofon a perkuse, Francesco Turrisi na klávesy. Kupříkladu Nick dokáže hrát na soprán saxofon tak expresivně, že mi to připomíná cink, a proto jsem začala uvažovat o pozdním středověku nebo rané renesanci. Jakmile jsem si udělala zvukovou představu, nastalo hledání v pramenech. Bádání mě přivedlo do Kilkenny, kde jsem narazila na rukopis The Red Book of Ossory ze 14. století, a bylo rozhodnuto. Básně a čarodějnictví? S tím musím něco udělat, řekla jsem si.“

The Red Book of Ossory je významný irský pramen, v němž najdeme 60 latinských duchovních básní Richarda de Ledrede, františkána a biskupa z Ossory. Richard, původem Angličan, přišel do Kilkenny z papežského dvoru v Avignonu a rychle tu začal uplatňovat své představy o křesťanských normách. Napsal soubor básní pro kněze, úředníky a sbor katedrály sv. Kanika, aby je zpívali na vhodně zvolené melodie a „neposkvrňovaly svá hrdla a ústa, zasvěcená Bohu“ světskými písněmi. Zároveň vystupoval jako vášnivý moralista, přičemž smutným vrcholem jeho činnosti se stal roku 1324 čarodějnický proces s Alicí Kyteler a Petronillou de Meath.


„Místo ní byla zatčena její služebná Petronilla de Meath, která se po mučení přiznala i k tomu, že se svou paní uměly létat.“


Alici provázela podezření z vraždy od smrti prvního manžela. Bohatá lichvářka a majitelka hostince všem obviněním zdárně unikala, nikdy se nepodařilo dokázat, že některého ze svých čtyř manželů zabila, dokud se případu neujal biskup Richard de Ledrede. Na základě nařčení Aliciných nevlastních dětí ji obvinil z travičství, kacířství a čarodějnictví, konkrétně z obcování s démonem, popření křesťanské víry, pořádání čarodějnických rituálů v kostele nebo vaření lektvarů ze zvířecích vnitřností a částí lidských mrtvol. Alice, jíž bylo v té době 61 let, se zpočátku pustila do mocenského boje, dosáhla dokonce biskupovat zatčení, ale když po jeho propuštění „zhoustl“ vzduch, chytře využila svých konexí a zmizela - snad do Anglie. Místo ní byla zatčena její služebná Petronilla de Meath, která se po mučení přiznala i k tomu, že se svou paní uměly létat. Biskup nechal poté čtyřiadvacetiletou ženu zbičovat a upálit. Alicin syn, bývalý starosta, vyvázl z procesu s pokutou.

Alice byla na svou dobu velmi nezávislá žena. Nikdy už se nedovíme, jestli skutečně vraždila, protože v těch obviněních bylo dost žárlivosti, závisti a také biskupova touha upevnit moc církve. Mě v tom zaujala především polarita Richardova chování. Na jedné straně nádherně lyrické, něžné, skoro až divoce imaginativní básně, prodchnuté oddanou úctou k Bohu a Marii, na straně druhé fanatismus, obvinění z čarodějnictví a zcela nehumánní čin odsouzení k hrozné smrti upálení,“ říká Caitríona O’Leary.

 , foto Tara Slye foto: Tara Slye

Na otázku, jak se z 60 básní dostalo na album dvanáct a jak je spojovala s melodiemi, zpěvačka odpovídá: „Všechny básně jsem mnohokrát četla, recitovala si je a snažila se je dostat pod kůži. Některé možná začínají incipitem konkrétní dobové písně, jenže nevíme nic o tom, že by se takové písně dochovaly. Proto jsem začala hledat v melodiích, jež byly přibližně v té době v Evropě oblíbené, v pramenech jako například Chansonnier du Roi, Modena Codex, Llibre vermell de Montserrat nebo Codex Squarcialupi. Kilkenny bylo kosmopolitní město, básně mohly klidně cestovat s obchodníky do západní Evropy a žít svým životem třeba celé století. Proč by se tedy nemohl text spojit s hudbou starší, která se tehdy mohla ještě zpívat, s hudbou dané doby nebo i s hudbou mladší? Pokud jsem k básni žádnou hudbu nenašla, odložila jsem ji, ve dvou případech jsem hudbu dokomponovala. Abych řekla pravdu, celý ten proces, který trval asi rok a půl, probíhal spíš intuitivně než systematicky. Nejdůležitější bylo, aby výsledek odpovídal mé představě, aby šlo o můj způsob vyjádření.“

Dostáváme se k interpretaci: zpěv, klarinet, saxofony, perkuse, klávesy, k tomu improvizace. „Ano, může to znít zvláštně,“ říká Caitríona, „proto jsem naše nové seskupení záměrně pojmenovala Anakrónos, aby bylo jasné, oč jde. Měla jsem trochu obavy, co na naši středověko-jazzovou fúzi řekne ‚starohudební policie‘, ale tímhle se to, doufám, vyřešilo a nebude nám snad nikdo nic vyčítat. Prakticky to vypadalo tak, že jakmile jsem spojila text s hudbou, sešli jsme se s ostatními muzikanty a moje nápady jsme dál rozvíjeli, dotahovali. Co se improvizace týče, tam, kde hudba vychází se stylu ars subtilior, není příliš prostoru k volnému uchopení. Je třeba respektovat notový zápis, jinak by vznikl totální chaos. S čím jsme si naopak pohráli, byly monodie. Hledali jsme, zkoušeli, co by se s nimi dalo dělat, a dopřáli jsme si také trochu improvizace. Ostatně právě proto jsem si vybrala tyhle hudebníky. Nejenže spolu dobře vycházíme, ale jsou to také lidé, kteří ve studiu nikdy neodehrají pouze ‚černé kuličky‘,“ vysvětluje zpěvačka.


„Nechtěla jsem vyprávět o honu na čarodějnice, ale to, co se tehdy stalo, je samozřejmě na snímku přítomné“


Na snímku se kromě zhudebněných básní Richarda de Ledrede objeví tři skladby, odkazující k Alici Kyteler a Petronille de Meath: „Album není vystavěno jako příběh, nechtěla jsem vyprávět o honu na čarodějnice. Ovšem to, co se tehdy stalo, je samozřejmě na snímku jistým způsobem přítomné. Když zpívám tyhle písně, představuji tím biskupa coby autora básní, zároveň však i ty dvě ženy nařčené z čarodějnictví,“ uzavírá Caitríona O’Leary své vyprávění a na závěr dodává, že její cesta mapování málo známé krajiny Červené knihy z Ossory, ani činnost souboru Anakrónos tímhle snímkem určitě nekončí. 

 

Debutové album The Red Book of Ossory ansámblu Anakrónos vyšlo v červenci 2020 ve vydavatelství Heresy Records.

Caitríona O’Leary je zakladatelkou souboru Dúlra, který propojuje interpretaci irské tradiční hudby se starou hudbou, world music a současnou klasickou hudbou. Na svém kontě má přes dvacet snímků mj. se soubory Sequentia, The Harp Consort, Joglaresa nebo eX (soubor staré hudby, který založila společně s Ericem Fraadem). Spolupracovala s mnoha představiteli historicky poučené interpretace, např. s Christophem Hogwoodem, Konradem Junghanelem, Hille Perl nebo Andrewem Laurencem Kingem. Věnuje se též zpěvu písní Kate Bush a Joni Mitchell v irštině, vystupovala jako jedna ze sólistek opery Heresy skladatele Rogera Doyla. K jejím nejnovějším počinům patří založení souboru Anakrónos.

Deirdre O’Leary je absolventkou oboru klarinet a komorní hudba na Royal Northern College of Music v Manchesteru. Ještě za studií začala spolupracovat s RTÉ National Symphony Orchestra, Irským komorním orchestrem, s orchestrem operního festivalu ve Wexfordu a festivalem komorní hudby West Cork. Od roku 2003 je členkou Crash Ensemble, který se specializuje na soudobou hudbu, zároveň je členkou souboru Cassiopeia Wind Quintet. V oblibě má funky a experimentální zvuky basového klarinetu. Deirdre je také kvalifikovanou lektorkou jachtingu, v současnosti žije s manželem a dvěma dcerami v jurtě v irském hrabství Tipperary.

Nick Roth je saxofonista, skladatel, producent a pedagog. Ve svých dílech hledá osvobození improvizace od kompozice, poetickou syntax filozofického zkoumání a funkci hudby jakožto translativní epistemologie. Zkoumá neoddělitelnost významu ve formě a zároveň objevuje rezonanci jazyka jakožto zvuku a symbolu. Spolupracuje nejen s umělci různých oborů, ale zapojuje se také do diskusí s vědci, mj. matematickými biology, astrofyziky, hydrology, ekology. Je uměleckým vedoucím souboru Yurodny Ensemble, zakládajícím členem Water Project a partnerem irského nezávislého labelu Diatribe Records.

Francesco Turrisi vystudoval obor jazzový klavír a stará hudba na Královské konzervatoři v Den Haagu. Kromě klavíru hraje na akordeon, varhany, loutny, pětistrunné banjo a perkuse (rámový buben, darbuka). Je členem renomovaného souboru L’Arpeggiata, od roku 2017 vystupuje se zpěvačkou, multi instrumentalistkou a držitelkou Grammy Rhiannon Giddens, s níž vydal úspěšné album There Is No Other. Žije v Irsku, kde spolupracuje mimo jiné se zpěvačkou tradičního irského zpěvu sean-nós Roisin El Safty. Natočil několik autorských snímků, v nichž se inspiruje hudbou barokní, tradiční židovskou, středomořskou nebo jazzem.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.