Jordi Savall, Wieland Kuijken – viola da gamba. Text: A, N, F, I, kastilsky, katalánsky. Nahráno: Tome I. 1976, Tome II. 1992. Vydáno: 2011. TT: 53:12, 61:22. SACD. 2 CD Alia Vox AVSA 9885 A+B.
Francouzská gambová hudba druhé poloviny 17. a první poloviny 18. století byla fenoménem par excellence: tvořila protiklad ke zvukově plným operám, jak je komponoval především Jean-Battiste Lully, a byla současně jakýmsi pandánem k francouzské tvorbě loutnové. Barokní tvorbu pro violu da gamba reprezentuje především tato klíčová trojice autorů a současně vynikajících hráčů: Sieur (Jean) de Sainte-Colombe, Antoine Forqueray a Marin Marais. Oba posledně jmenovaní byli velkými rivaly a byli ve své době mnohem proslulejší než Saint-Colombe. Dalo by se však říci, že ten je zastínil v devadesátých letech 20. století, neboť právě této poněkud tajemné postavě francouzských hudebních dějin je věnován dnes již kultovní film Všechna jitra světa (Tous les matins du monde, 1991, režie: Alain Corneau). O Sainte-Colombově životě dnes muzikologové vědí přece jen o něco víc než v devadesátých letech 20. století, informací však stále není mnoho: datum narození nelze určit přesněji než mezi lety 1658–1687. Datum jeho smrti pak bývá odvozováno od roku 1701, v němž napsal M. Marais Tombeau pour Monsieur de Sainte-Colombe , tedy skladbu na památku svého učitele. Přestože Sainte-Colombe žil a koncertoval alespoň část svého života v Paříži, nepůsobil u dvora. Podle některých muzikologů je nedostatek informací způsoben skromností tohoto skladatele, která jej držela stranou všech poct. Je nicméně nesporným faktem, že jeho tvorba rozhodujícím způsobem ovlivnila celou následující gambistickou generaci a právě on jako první vnesl do gambové literatury její nezaměnitelná nástrojová a výrazová specifika. Kromě zdokonalení hráčských technik má také organologické zásluhy: přidal sedmou strunu basové viole.
Jeho hudba má většinou závažný charakter, často přímo vyhledával disonance. Dochovalo se 180 jeho skladeb pro sólovou gambu, díla pro gambu s doprovodem bassa continua a 67 koncertů pro dvě gamby. Tyto koncerty se dochovaly v rukopise, nadto v jediném exempláři! I to svědčí o Sainte-Colombově mimořádné skromnosti. Recenzovaná nahrávka obsahuje deset koncertů na dvou discích. Jednotlivé koncerty jsou tvořeny řadou tanečních vět či kusů s poetickými názvy; zřejmě nejznámější z nich je výrazově expresivní skladba Les Pleurs (Pláč), kterou můžeme znát z uvedeného filmu. Interpretace se ujali dva hráči, jež můžeme považovat za vůbec nejlepší gambisty současnosti: Jordi Savall a Wieland Kuijken. Při hodnocení jejich hry a jejich uchopení Sainte-Colombových děl se nabízejí pouze superlativy typu vynikající, úchvatné či neopakovatelné. Ač byl první disk nahrán dokonce už v roce 1976 a druhý pak v roce 1992, interpretační kvalita je v obou případech naprosto dokonalá. Sainte-Colombova hudba komponovaná pro dvě gamby je velice intimní a má až avantgardní charakter. Tvoří jakýsi křehký, ale sugestivní „svět sám pro sebe“, který vás do sebe vtáhne natolik, že ztratíte pojem o čase. Mimořádná hudba ve skvělé interpretaci! Uchvátí vás, ať chcete, či nechcete.
