Mezinárodní hudební festival Pražské jaro připravilo nový program zaměřený na mladé publikum z řad studentů středních a vysokých škol. Za cíl si klade bořit mýtus, že klasická hudba je muzeálním artefaktem a nemá současným mladým co říci. Chce představit svět klasické hudby moderním a interaktivním způsobem. Myšlenka projektu vychází z předpokladu, že skutečně plnohodnotného zážitku z klasické hudby lze dosáhnout, když mladý posluchač ví na co se zaměřit, jak se orientovat v jedinečném orchestrálním zvuku nebo hudebních formách delších než tříminutová písnička.
Program Rozkvětu má dva pilíře. Prvním jsou pravidelná měsíční setkávání, která se konají většinou první středu v měsíci v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici. Nikoliv však dopoledne, místo školy, jak bývá obvyklé pro takzvané „výchovné koncerty“ – organizátoři se rozhodli pro večerní čas s tím, že doufají, že mladí lidé budou setkávání vyhledávat a navštěvovat z vlastního zájmu, nikoliv z povinnosti. Tento risk se snad vyplatil. První Rozkvět se konal na začátku prosince a sešlo se zde několik desítek lidí ze škol napříč celou Prahou a studijními obory. S každým dalším setkáním se sál kostelu sv. Vavřince zaplňuje více a více – a k velké radosti pořadatelů se mladé tváře nejenom vracejí, ale přivádějí své přátele.
Každé setkání má určité téma, které se pojí se světem klasické hudby a Pražským jarem. Tím prvním byl „Svět Gustava Mahlera“, který představil Antonín Matzner, hudební publicista a dramaturg festivalu. Lednové setkání Rozkvětu poodhalilo „Svět interpreta“ – jaká je cesta od prvního otevření not až po koncertní vystoupení. O své zkušenosti a zážitky se podělili klavírista Ivo Kahánek a cellista Petr Nouzovský. Na mnoha hudebních ukázkách odkryli, co všechno má interpret ve své moci. Podobně jako herec může klást důrazy na různá slova ve větě, aby tím akcentoval různé významy, hudebník může také velmi lehce chytrým použitím akcentů zcela změnit vyznění věty hudební. Co to je vlastně dynamika, jakou roli sehrává? Že klavírista velmi často hraje v jedné ruce odlišný rytmus než v ruce druhé? Že violoncellista ovlivní charakter melodie tím, kolik tónů spojí pod jeden tah smyčce? Otázek se během večera objevilo skutečně hodně a mladí posluchači dostali možnost alespoň trochu poodhalit tajemství, které většinou zůstává skryto za pomyslnými branami, které oddělují koncertní sál od zákulisí. Pro setkání je příznačná neformální atmosféra, bez obleků a zbytečných konvencí. Nikdo se tedy nemusí obávat, že by nezapadl – třeba jen z důvodu nevhodného oblečení. Hlavní slovo má hudba a zážitek z ní.
Pro únorové setkání bylo vymyšleno téma „jaké to je – zpívat operně“. Autoři programu vyvrátili představu, která se mnohým při zmínění slova „opera“ vybaví. Tedy že operní zpěvačky musí být ohromné „almary“, které během celé árie neudělají ani krok, a o hereckém prožitku nemůže být ani řeč. Jako host byla pozvána mladá sopranistka Lucie Fišer Silkenová, která divákům ukázala, v čem vlastně operní technika spočívá a co všechno díky ní je zpěvák schopen s hlasem „vykouzlit“. Jak velkého rozsahu mohou dosáhnout a jak i v těch nejvyšších polohách jsou schopni zpívat i v nejslabší dynamice.
Březnové setkání diváky seznámí s tím, co znamená „historicky poučená interpretace“. Všichni dobře víme, že dnešní auta mají s těmi ze začátku 20. století společného jen velmi málo. Méně si už ale uvědomujeme, že přece i hudební nástroje musely za posledních dvě stě let projít ohromným vývojem. Jak by se asi Laurin a Klement dívali na dnešní stroje? A co by asi řekl Bach, kdyby svoji hudbu slyšel hrát na dnešní hudební nástroje? Lukáš Vytlačil se souborem Capilla Moderna předvede, jak se barokní hudba pravděpodobně hrála v době svého vzniku a jak – či vůbec – se proměnil vkus publika.
Vyvrcholením letošní řady předfestivalových setkání bude Rozkvět s dirigentem Tomášem Netopilem, který účast přislíbil na středu 6. dubna. Pro mnohé návštěvníky koncertů je jistě zahaleno rouškou tajemství či nejasností, kým to vlastně dirigent je? Jakou roli hraje před koncertem, na co všechno má vliv, o čem rozhoduje? Jak řídí zkoušky a co se na nich vlastně děje? Jak moc je důležitý při samotném koncertu – stalo by se něco, kdyby orchestr hrál bez dirigenta? Má to podivné máchání rukama nějaký řád? Diváci Rozkvětu se mohou těšit na setkání s Tomášem Netopilem, který se navzdory svému nízkému věku stal šéfdirigentem Opery Národního divadla a má za sebou vystoupení s takovými orchestry, jako je Berlínská filharmonie. Jeho vyprávění bude jistě nesmírně zajímavé a začínajícím posluchačům možná přinese nový pohled na hudebníka, který vlastně ačkoliv nehraje na žádný nástroj, je ho možná slyšet nejvíce.
Druhým pilířem programu Rozkvětu, který se stane aktuálním po zahájení festivalu, by měla být setkání s umělci, kteří v rámci 66. ročníku vystoupí. Organizátoři se už nyní snaží oslovit umělce, zda by si v nabitém programu našli čas na setkání s mladým publikem, při kterém by představili program, se kterým vystoupí a přiblížili osobitost svého pojetí. Už nyní je velmi pravděpodobné, že členové Rozkvětu budou mít šanci poznat dirigenta Michaela Tilson Thomase, který v Praze také odhalí další díl z televizního hudebně-popularizačního cyklu „Keeping Score“, tentokrát o skladateli Gustavu Mahlerovi. Tilson Thomas má pověst výtečného řečníka, mnohými je označován za znamenitého pokračovatele slavné série Leonarda Bernsteina, televizních pořadů o klasické hudbě s Newyorskou filharmonií.
Průvodcem celého programu Rozkvětu je Pavel Trojan Jr., který v současnosti studuje skladbu na pražské HAMU a drigování na Pražské konzervatoři.
Na závěr zmiňme, že vstup na všechna setkání Rozkvětu je zdarma. Aktivní členové Rozkvětu navíc získají možnost speciálního zlevněného vstupného na koncerty Pražského jara.
Setkání se konají zpravidla první středu v měsíci, v 18 hodin v kostele sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha 1. Vždy aktuální informace získáte na stránkách www.festival.cz/rozkvet.
