Rozhovor s Henkem van der Meulenem

Holandský producent a dramaturg Henk van der Meulen, vedoucí oddělení hudebních a tanečních pořadů televize NPS a prezident vídeňského Mezinárodního hudebního centra, převzal na loňském Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha cenu Český křišťál za pořad Car-Men v kategorii Hudba na televizní obrazovce (hudební a taneční pořady, včetně záznamu koncertů). Na Zlatou Prahu se rád vrací, aby zde načerpal nové inspirace od zahraničních kolegů. Rozhovor s ním uveřejňujeme v předvečer dalšího ročníku unikátního festivalu.

Zlatá Praha má za sebou úctyhodnou tradici. Od kdy festival pravidelně navštěvujete a kde vidíte jeho kontinuitu? Festival znám asi jedenáct let. Kontinuitu lze vidět v jeho zaměření na východní Evropu konfrontovanou s ostatními evropskými zeměmi. Festival neopomíjí nahlížet na kultury současně, vidět je jako jeden celek. Je skvělé, že se letošní ročník rozrostl také o večery a pořady z velkých asijských zemí. Líbilo se mi, že festival navštívilo tentokrát mnoho mladých lidí, které přilákala populární hudba a world music. Také naše panelová diskuse se zahraničními producenty a dramaturgy byla letos vedena na otázky prezentace tance a hudby pro mladé lidi.

V jaké sféře vašich profesních aktivit obohacuje festival vás? Z pohledu producenta je pro mou profesi velmi inspirativní, když se mohu na Zlaté Praze seznamovat s novými televizními pořady a filmy ze zahraničí. Získávám zde cenné poznatky, rád si vyměňuji se zahraničními kolegy nové informace. Toužím po objevování nových metod a zdokonalování se v profesní strategii. Výměna názorů je nesmírně důležitá, zvláště když televize začíná být vytlačována i jinými médii. V popředí dramaturgie jsou čím dál více satelitní a digitální kanály.

Jak vnímáte pozici klasické hudby v dnešním mediálním světě? Dnes už je klasická hudba v digitální podobě a šířena po světě přes internet, její prezentace se otevírá stále častěji novým technologickým možnostem. Především producenti, dramaturgové, režiséři a interpreti by měli usilovat o udržení reálné a živé existence provozování tradičních uměleckých forem, právě klasické hudby, opery a baletu. V centru zájmu by měla být nejen kvalita uměleckých pořadů. Stále bychom si měli být vědomi vlastní kulturní historie, tradice a identity.

Váš koprodukční pořad Car-Men získal cenu Českého křišťálu. Mohl byste přiblížit jeho vznik a vaše realizační záměry? Příběh Carmen je v Čechách velmi známý, proto jsme se také v koprodukci rozhodli pro jeho volbu. Chtěli jsme natočit novou televizní Car-Men jako automobilovou závodnici. Mladý holandský režisér Boris Paval Conen skloubil film s prvky moderního tance inspirovaného choreografií slavného českého umělce Jiřího Kyliána. Příběh uchopil režisér tragikomicky. Před natočením se zrodil nápad, že choreografie bude spojena s českým autem Tatra 87. Nechali jsme se ovlivnit poetikou němých filmů a tvorbou italského filmového režiséra Federica Felliniho. Chtěli jsme navázat na tradici starých němých holandských filmů, inspirovalo nás zejména jejich obrazové zpracování a také atmosféra doby jejich vzniku. Na scénáři jsme pracovali dlouho a pro realizaci jsme využili lokalitu ve středočeské uhelné pánvi. Proslulou hudbu francouzského skladatele Georgese Bizeta jsme užili v citacích. Zněla ve filmu v úpravě holandského filmového skladatele Hana Ottena. V pracovním týmu sehrála důležitou roli Sabine Kupferberg. Ve filmu tančila s tanečníky souboru Nederlands Dans Teater III. Televizní pořad Car-Men jsme natočili nejen ve spolupráci s Nederlandse Programma Stichting, ale i s ARTE FRANCE, Centrem uměleckých pořadů pod vedením dramaturgyně Isabelle Mestre a ve spolupráci s Českou televizí – Televizním studiem Brno s šéfdramaturgyní Marií Kučerovou, která velmi pomohla realizaci koprodukčního pořadu.

V čem vidíte přínos koprodukční spolupráce a na jaké bázi by se měly pořady zlepšit? V Holandsku je promítáno v televizi mnoho filmů z celého světa. Podle mého názoru je koprodukční spolupráce nesmírně důležitá, nejen ve smyslu co nejlépe prodat filmy a pořady v zahraničí. Jistě, ekonomická stránka je zásadní, ale na poli umění je pro nás podstatné, zdokonalovat se ve vzájemné spolupráci a nahlížet na témata koprodukcí z pohledu různých kultur a našich tradic.

Sdílet článek: