sobota, 13. březen 2010

Rozhlasový podzim v roce nula

Napsal(a) 

Pavel Kašpar Pavel Kašpar

Pražský podzim je již jen kapitolou v dějinách české hudby a už povstal nový festivalový pegas – podzim Rozhlasový. Pražský podzim přišel v roce 2002 se zajímavou myšlenkou – pravidelně prezentovat evropské orchestry spjaté s rozhlasem. Generální ředitel ČRo Václav Kasík, šéf Zentivy Jiří Michal a ředitel SOČRu Jan Simon se rozhodli tuto myšlenku nejen udržet při životě, ale rozvinout ji do festivalového formátu. Pan Kasík se sice nečekaně stal bývalým generálním ředitelem, nicméně veřme, že dobrá myšlenka neskončí dříve, než mohla dorůst v bohatý květ. Koneckonců festivalů spjatých s rozhlasem existuje v Evropě několik a nemusí to být zrovna olbřímí londýnské Proms. O tom pražském jsem si povídal s Janem Simonem.

Navazuje Rozhlasový podzim na Pražský podzim? Do jisté míry ano. Pražský podzim měl sice rozhlasovou niť, i když ne konsekventní, ale rozhlasové orchestry vystupovaly i na jiných festivalech. Touto myšlenkou jsem se zaobíral už několik let a vždy mně vadilo, že na Pražském podzimu byla ona rozhlasová linie náhodná. Náš festival se opírá spíš o slovo „rozhlasový“ nežli „podzim“. Definitivní rozhodnutí padlo v dubnu, kdy byly potvrzeny finance, které pocházejí od sponzora, nikoliv od koncesionářů, což je velmi důležité, takže na přípravu bylo strašně málo času. Nultý ročník, jak

Melvyn Tan Melvyn Tan
jej nazýváme, má tudíž skromnější rozměr, než bychom si dovedli představit. Opřeli jsme se o naše partnery v Evropské vysílací unii a oslovili tělesa, která byla pro měsíc září disponibilní. Základní osa je tedy na poli symfonických orchestrů, případně zmenšené komorní varianty, jako je tomu v případě Komorní filharmonie Holandského rozhlasu. V budoucnu bychom však chtěli rozšířit spektrum festivalové nabídky o komorní soubory a sólisty, kteří statutárně působí u rozhlasových těles. Žánrově se nechceme vymezovat pouze úzce na tradiční klasiku, ale jednak bychom rádi iniciovali novou tvorbu, jak to například dělá BBC, jednak se nabízí rozkročení do světa jazzu. V řadě rozhlasů včetně našeho působí výborné big bandy. Koneckonců se nabízí i směr, kterým se léta úspěšně ubírá BROLN.

Bude se tedy festival konat vždy v září? Na zářijovém termínu nijak nelpíme. Už nyní bereme na vědomí, že Dvořákova Praha se chce v roce 2011 výrazně posunout do září, takže po letošním preludiu se první řádný ročník bude konat v příštím roce v říjnu.

Varovný případ Pražského podzimu ukazuje, jak může být riskantní orientovat se pouze na jediného sponzora. Jak to bude u vás? Určitě chceme jít cestou portfolia různých partnerů a jsme v tom aktivní. Je to stejné, jako v každém podnikání: když se orientujete na jediný produkt, na jediného partnera, tak se rizika úměrně tomu zvyšují. Důležité bude, jak dopadne letošní prolog. Od toho se bude jistě odvíjet další existence festivalu.

Výběr tří zahraničních orchestrů byl veden pragmatickou myšlenkou „kdo má čas“? Loni jsem jednal s Karstenem Dufnerem, jenž je intendantem rozhlasových těles a vysílání v lipském Středoněmeckém rozhlase – MDR, a dohodli jsme se, že by bylo užitečné vytvořit v rámci Evropské

Jeno Jandó Jeno Jandó
vysílací unie internější síť, s nadsázkou „rozhlasový Visegrád“, kde by se zintenzivněly kontakty mezi veřejnoprávními stanicemi v tomto středoevropském prostoru. Výsledkem těchto jednání je účast jak orchestru MDR, tak Budapešťského rozhlasu. Komorní filharmonie Holandského rozhlasu je pak příjemnou třešničkou na dortu. Velmi však stojíme hlavně o zintenzivnění styků v rámci orchestrů mezi námi a Slovenskem, Polskem, Maďarskem a Rakouskem, kde jsou známy existenční problémy orchestru ORF. Vzhledem k tomu, že Německo má 13 rozhlasových orchestrů, tak bude důležitým zdrojem festivalu. Když pominu finančně zatím nedosažitelný Bayerische Rundfunk, tak všechny si považují za čest přijet do Prahy. Samozřejmě jestli se nám podaří získat další finanční prostředky, tak budeme moci festival okořenit účastí hvězd, i když ne vždy je velké jméno zárukou kvality nebo návštěvnosti.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.