pátek, 23. říjen 2009

Revival gregoriánského chorálu

Napsal(a) 

Nejstarší hudební forma, gregoriánský chorál, je zhruba dvě poslední desetiletí na zřetelném vzestupu. EMI prodala 350 000 CD se starými nahrávkami španělských mnichů ze Silosu a Universal si vedl ještě lépe s kompaktem z minulého roku s cisterciáckými mnichy z rakouského Stift Heiligenkreuz, dodnes bylo prodáno již přes 800 000 CD. Ve stejné rovině proběhl také Festival gregoriánského chorálu ve Watou, malebném hraničním městečku mezi Belgií a Francií.

Vznikl v roce 1981 jako tříletá aktivita a je dodnes organizován řadou místních nadšenců gregoriánského chorálu. V čem vidí příčiny úspěchu festivalu hlavní organizátor Bernard Deheegher? „V první řadě je to zásluha samotné orientace festivalu: gregoriánský chorál. Ten se stal společenským fenoménem, kde zejména mladí lidé hledají hlubší duchovní útěchu. Gregoriánský chorál není jen hudební pojem, je to cosi fascinujícího a mystického co v dnešním světě chybí.“ Ve Watou se představilo 24 souborů gregoriánského chorálu z 15 zemí tří kontinentů. Nejdůležitější částí festivalu byly čtyři audice, na kterých se představily téměř všechny soubory, dále to byly večerní koncerty a náboženské aktivity jako mše, nešpory a laudes. Workshop se zabýval repertoárem a interpretací gregoriánského chorálu a vedl ho Eugeen Liven d’Abelardo z Amsterodamu. Téma festivalu ‚Imitatio Christi‘ dalo souborům možnost představit jak nový, tak i starý repertoár.

Lze bez nadsázky říci, že festival představil špičkové soubory gregoriánského chorálu, i když tentokrát chyběla Schola Gregoriana Pragensis Davida Ebena, ve Watou velmi populární. Nejsilnější zážitky přinesly vystoupení Vox Clamantis z Estonska, Choeur Grégorien de Paris a k velkému překvapení také Schola Gregoriana Gaudete z venezuelského Maracaiba. Estonci zařadili na pořad večerního koncertu rovněž duchovní skladby Arvo Pärta. Paříž je již řadu let díky svému centru gregoriánského chorálu líhní specialistů. 12 mladých mužů z Venezuely předvedlo čistě evropský způsob interpretace (jejich dirigent studoval v Bavorsku) na opravdu vysoké úrovni. Soubory z Japonska a Jižní Koreje byly hlasově dobrě vybaveny, i když jejich styl nezapřel asijský původ. Rovněž norská Schola Sanctae Sunnivae z Trondheimu, rakouská Choralschola z institutu duchovní hudby při universitě v Grazu, Hartkeriana z Nizozemí a oba vlámské soubory, vynikající profesionální Psallentes a Schola Truchiniensis, patřily k tomu nejlepšímu, co lze momentálně slyšet v tomto oboru. Soubory z Maďarska, Lotyšska, Německa a Spojených států byly sice solidní, ale musí se ještě dost učit. Zklamáním byli italští sólisté z Verony s melismatickými sólovými zpěvy z ambroziánského repertoáru a zejména spíše křičící než zpívající Choristers of the Westminster Cathedral Choir ve skladbách polyfoních mistrů.

Na setkání souborů na vysoké úrovní si musejí příznivci gregoriánského chorálu počkat, za dva roky bude organizován festival v maďarském Vácu a v roce 2012 je opět řada na belgickém Watou.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.