středa, 28. prosinec 2005

Reportáž ze Švédska

Napsal(a) 

Esa-Pekka Salonen Esa-Pekka Salonen

Östersjönfestivalen 2005, Skandinávie 9. - 19.srpna. Účinkující: Mariinské divadlo - Valery Gergiev, Helsinský státní orchestr - Esa-Pekka Salonen, Švédský rozhlasový orchestr - Manfred Honeck, Dánský rozhlasový orchestr - Tomas Dausgaard, Estonský národní orchestr - Arvo Volmer, Estonský komorní sbor a Sbor švédského rozhlasu - Tono Kaljuste, sbor Erica Ericsona. Sólisté: Per Tengstrad, HelÉne Grimaud - klavíry, Nikolaj Znaider - housle, pěvci Inger Dam-Jensen, Solveig Kringelborn, Juha Kotilainen, Ruth Ziesak, Anely Peebo, Sune Hjerrild a Georg Zeppenfeld.

Letošní ročník byl sice teprve třetím v pořadí, ale není pochyb, že se jedná opravdu o závažnou mezinárodní akci. Otcem festivalu je finský dirigent Esa-Pekka Salonen (viz foto), proslulý i jako skladatel a velmi čilý organizátor. Porozumění pro svoji ideu našel u podobně schopného kolegy Valerije Gergieva a zázemí u vedení Švédského rozhlasového orchestru ve Stockholmu.

Všem partnerům jde více než o další z mnoha letních festivalů. "Je to způsob, jak udělat něco pro záchranu našeho moře. Univerzální jazyk hudby pojí lidi bez ohledu na jejich jazyky a politiky. Daří se nám přitáhnout pozornost nových a vlivných lidí, kteří se díky festivalu seznámí a mohou spolu něco zlepšit," řekl Esa-Pekka Salonen. Není běžné, aby dirigent světového formátu hovořil o čistotě moře, ale o to víc to je působivé. Seveřané si naléhavě uvědomují, že existuje mnoho legislativních mezer, kterými se politika nezaobírá a které mají pro ekologii zrádné důsledky.

Jen malou nehudební odbočku: Baltické moře má neuvěřitelných 15% podílu na lodní dopravě celého světa; jeho znečištění se po vstupu Polska a pobaltských zemí do EU díky zemědělským dotacím (tedy masivnímu užití hnojiv) výrazně zvýšilo. Ryby umírají a voda plná řas se pomalu stává jedovatou. "Nechci už zažít, abych musel svým dětem zakazovat koupání v moři, které je znečištěné toxickými řasami,"

Östersjönfestivalen Östersjönfestivalen
prohlašuje Esa-Pekka. Mimořádná je nejen idea, ale i itinerář festivalu. První týden se orchestry, sbory i publikum důmyslně přesouvaly mezi městy na čtyřech velkých lodích.

Ansámbly z Finska, Švédska, Estonska a Ruska hrály střídavě pod taktovkami tří hlavních dirigentů - Salonena, Gergieva a Manfreda Honecka (šéfdirigenta Švédského rozhlasového orchestru). S velkým ohlasem proběhla vystoupení i na pevnině v Turku, Helsinkách, Tallinu a Gdaňsku.

V druhém týdnu festival "přistál" ve Stockholmu. Zaznělo tam celkem devět koncertů a dvě operní představení. Kromě dvou sborových koncertů konaných v kostele, se symfonické večery odehrávaly v Berwaldhallen (v budově pojmenované po prvním švédském symfonikovi Franzi Berwaldovi), sídle rozhlasového orchestru. Další zvláštnost: Celý objekt byl v 70. letech doslova vylámán ve skále a slouží jako nahrávací studio i druhá hlavní koncertní síň města. Sál pro 1600 lidí má překrásně ztvárněné prostory pro publikum, kde se pojí moderní architektura s původní skálou a prosklenými průhledy do zeleně.

Každý orchestr si sestavil program většinou z děl národních skladatelů. Jen Esa--Pekka Salonen s Finy přišel s tématem "Moře jako inspirace" a kromě Sibeliových Oceanid hráli Debussyho a Ravela. Výkony všech orchestrů byly na tak vysoké úrovni, že pochybuji, zda ještě existuje pomyslná desítka nejlepších světových ansámblů. Absolutní dokonalost smyčců a jejich krásná barva, doplněná o perfektně hrající dechové nástroje, je tady samozřejmostí, aniž přitom mizí osobitost souborů.

Vyzdvihovat skvělé výkony severských sborů je jako nošení sov do Atén, přesto chci zmínit úžasné provedení hodinové Schnittkeho a cappella skladby Dvanáct kajícných žalmů Švédským rozhlasovým sborem.

Co jedině přineslo poněkud zklamání byla dvě představení Borise Godunova s Mariinským divadlem. Stockholm se dlouho těšil na petrohradské právě s ruským repertoárem. Avšak jako by se Gergievův ďábelský temperament unavil. Publiku se dostalo docela akademického představení postrádajícího dramatičnost a kontrasty, bez výraznějších pěveckých výkonů a se značně schematickou scénou.

Výběr repertoáru i sólistů mi opět připomenul, jak málo se toho ve střední Evropě ví o severské hudbě a o tom, co všechno hudba může. K naší škodě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.