Ráda se nechávám očkovat bacilem zvídavosti

Nicméně, i když to není virtuózní koncert, mnoho houslistů ho považuje snad za nejtěžší v dosavadní literatuře. Ano, to je pravda.

Má to něco společného s faktem, že housle často pouze doprovázejí orchestr? Ano, to má. V dlouhých plochách hraje houslista jen arpeggiové trojzvuky, nic víc. Přesto je tu pokaždé uskutečňována hudební výpověď a vy ji musíte formulovat. Stavba první věty s velkými oblouky napětí vyžaduje to nejopatrnější hraní. Rozsáhlé myšlenkové pochody jsou zde srovnatelné s jazykem Thomase Manna.

Pokud nejsou tyto lomené akordy úplně čisté, hned je to strašně slyšet. Vaše hraní je ale úžasně zřetelnévám znějí housle zcela čistě. Je to zřejmě přinejmenším tak těžké jako u Mozartových koncertů. V Mozartovi se počítá každá nota. Nemůžete nic odebrat, ani přidat – tím by se vše zkazilo. Myslím, že to nemůžete říct o žádném jiném autorovi mezi Beethovenem a Mozartem.

Měla jste ráda Beethovenův koncert od začátku, nebo byste zpětně dala přednost jinému před tímto s Karajanem? Ne, vždycky jsem ho milovala, ale strašně jsem se ho bála hrát, protože jsem vyrostla s tím, že pro něj musíte nejprve dosáhnout určitého věku. Tím nemyslím biologický věk, nýbrž osobní zralost a pokoru, které jsou životně důležité vzhledem k Beethovenovu tragickému charakteru.

Ráda se nechávám očkovat bacilem zvídavosti

Jsem přesvědčen o tom, že jste ten koncert hrála během let různými způsoby, a když se podívám zpět na vaši uměleckou kariéru, které máte ještě před sebou jistě více než polovinu, řekl bych, že je vaše interpretace stále dramatičtější. Pokouším se nic neopakovat a pokaždé předstírám, že dílo neznám a že ho zítra objevím nanovo. Nevím, jak jsem hrála Beethovenův koncert před 20 lety. Dokonce mě to ani nezajímá.

Posloucháte své staré nahrávky? Ne, raději bych, kdybych nemusela posuzovat, jak jsem hrála dřív, ať už pro sebe, nebo pro své posluchače.

Jaké máte pocity při melodiích první věty? Beethoven a melodie, to je složité téma. Beethoven měl vždy potíže s psaním krásných melodií.

Ale co třeba Sonáta G dur op. 96 nebo „Císařské“ trio op. 97? To jsou pozdější výjimky, ale dříve – a Houslový koncert pochází z jeho středního období – s tím měl opravdu problémy.

Jakou kadenci hrajete? Kreislerovu.

Ta je asi nejvíce vzrušující, že? Ano. Umožňuje také ukázat virtuozitu, aniž by se příliš odbočilo od charakteru koncertu.

A co rondo? Téma se objevuje asi dvacetkrát: myslíte si, že by se variace měly obměňovat? To nechávám úplně na momentálním okamžiku, i když mé smyky a frázování zůstávají stejné. U smyčcových nástrojů můžete dosáhnout nových barev i skrze prstoklad, takže při repríze hraji téma s jiným prstokladem než u expozice, nemluvě o zcela odlišných gestech.

Témata mezitím něco „prožila“ a když to není jasně dáno najevo, nemá význam hrát dál. Správně, pak není nutné nic opakovat. Ale opakování je zcela oprávněné, protože je něčím víc než jen opakováním – je to také obnovené potvrzení tématu, nebo jeho zpochybnění.

Kterou kadenci hrajete ve finále? Jednu velmi krátkou od Kreislera. Mám moc ráda tuhle šestnáctinovou pasáž, protože tak dobře sedí a může být „vysypána“ v neuvěřitelném tempu.

Na závěr našeho rozhovoru se vraťme zpět ke Karajanovi. Když říkáte, že s vámi zkoušel v Lucernu nakonec několik dnů, není to něco, co se dalo předpokládat? Nic z toho, co Karajan dělal, se nedalo předpokládat a myslím, že nikdo, kdo s ním nepracoval skutečně neví, jak vážně hudbu bral. Na začátku mi řekl: „Musíš pracovat jen s těmi nejlepšími hudebníky, nejlepšími dirigenty. Teprve pak se něco naučíš.“ Samozřejmě by to mohl někdo převrátit a říci, že je dobré umět obstát v nepříznivých podmínkách a umět z věcí vytěžit to nejlepší. Ale v podstatě se můžete něco naučit jen tehdy, když jste s lidmi, kteří toho vědí mnohem více než vy, kteří mají vizi a kteří vás co možná nejdříve naočkují bacilem zvídavosti.

ANNE-SOPHIE MUTTER vstoupila na dráhu sólistky roku 1977 na Salcburských Svatodušních koncertech pod vedením Herberta von Karajana.

V letošním roce začala sezónu u DG s pianistou Lambertem Orkisem (spolupracovali spolu již například v roce 2000 na festivalu „Back to the Future“ v New Yorku či na festivalu v Lucernu) nahrávkou děl Gershwina, Brahmse, Faurého, Kreislera a prvního digitálního záznamu díla Tango Song and Dance André Previna. Poté následovalo turné s komorními koncerty po Německu a Švýcarsku, kde se k Mutter a Orkisovi připojil Lynn Harell v Beethovenových, Brahmsových a Mendelssohnových klavírních triích. V březnu premiérovala Anne-Sophie Mutter v bostonské Symphony Hall další Prévinovo dílo, jeho Houslový koncert , autor řídil Boston Symphony Orchestra, který si u něj dílo objednal.

Ráda se nechávám očkovat bacilem zvídavosti

V dubnu Mutter hrála a zároveň řídila Salzburg Camerata Academica ve všech Mozartových houslových koncertech, a to během turné, při němž navštívili Paříž, Mnichov a tři města ve Španělsku. K dílu Sinfonia concertante pro housle a violu se k Mutter připojil Jurij Bashmet. V témže měsíci se konala v Londýně a Kolýně nad Rýnem premiéra Houslového koncertu Sur le meme Henryho Dutilleuexe, který si u skladatele objednala Londýnská filharmonie. Koncert dirigoval Kurt Masur. Přelom května a června znamenal znovu spojení tandemu Mutter-Masur při Beethovenově Houslovém koncertu s Newyorskou filharmonií v Avery Fisher Hall, který živě nahrával DG.

Poté se Mutter vrátila zpět do Londýna, kde se v sérii několika koncertů s Prévinem a Londýnskou filharmonií konala evropská premiéra Prévinova koncertu a Bernsteinovy Serenade . Tato díla byla uvedena i začátkem července v Hamburku na Šlesvicko-holštýnském hudebním festivalu a ve Wiesbadenu na Rheingau festivalu. O týden později hrála Mutter a klavírista Prévin s mladým německým cellistou Danielem Müller-Schottem klavírní tria na festivalových koncertech v obou již výše jmenovaných německých městech.

Kalendář pro zbytek roku 2002 je zaplněn podobnými velkými projekty: V srpnu Mutter hrála a řídila na Salcburském festivalu Vídeňskou filharmonii při Mozartově Houslovém koncertu a Sinfonii concertante (s Jurijem Bashmetem); v září otevírala houslistka Čajkovského Houslovým koncertem pařížskou sezónu Orchestre de Paris pod taktovkou Christopha Eschenbacha; v listopadu bude hrát Anne-Sophie Mutter s Londýnskou filharmonií a Michaelem Tilsonem Thomasem Bergův Houslový koncert v Londýně, Berlíně a Baden-Badenu.

Ráda se nechávám očkovat bacilem zvídavostiAnne-Sophie Mutter nahrávala poprvé pro DG, když jí bylo 14 let. Za své nahrávky získala bezpočet ocenění včetně Deutscher Schallplattenpreis, Record Academy Prize, Grand Dix du Disque, Internationaler Schallplattenpreis, Edison Award a Ceny Harmonie (dříve Zlatá Harmonie). Roku 1999 byla její nahrávka Pendereckého Druhého houslového koncertu – byl jí věnován – s Londýnskou filharmonií a autorem dvakrát nominována na Grammy Awards jako „Nejlepší sólová instrumentální nahrávka s orchestrem“ a „Nejlepší klasická soudobá skladba“. Její živý snímek Beethovenových houslových sonát, který vznikl během světového turné roku 1998, byl nominován na Grammy 2000. Roku 1999 se objevila nahrávka Vivaldiho Čtvero ročních dob , poté následoval snímek s názvem „Recitál 2000“ (CD Compact Award 2000) – živá nahrávka z projektu „Back to the Future“ – vydaný v roce 2000.

Jak už projekt ukazuje, Anne-Sophie Mutter se zajímá o současnou houslovou literaturu a autoři jako Witold Lutoslawski, Norbert Moret, Krzysztof Penderecki, Wolfgang Rihm a Sebastian Currier jí věnovali některá ze svých děl. Sonáta pro housle a klavír , kterou umělkyně získala od Pendereckého, byla poprvé ke slyšení v Londýně roku 2000. Další díla pro ni připravují Pierre Boulez, Sebastian Currier a Sofia Gubaidulina.

Roku 1987 založila Mutter Nadaci Rudolfa Eberleho, která podporuje mladé hráče na smyčcové nástroje po celé Evropě. K této organizaci se připojila Nadace přátel Anne-Sophie Mutter založená v Mnichově, která pracuje v podobném duchu na mezinárodní úrovni.

Houslistka se také zajímá o zdravotní a sociální problematiku a dává řadu dobročinných koncertů. V únoru 2001 hrála v kostele v Aurachu, aby podpořila jeho rekonstrukci. V říjnu hrála ve Festspielhausu v Baden-Badenu pro dětský psychiatrický institut v Saratově na Volze a v roce 2002 koncert pro johanitskou kliniku psychiatrie dětí a mládeže v Neuwiedu. Anne-Sophie Mutter byla poctěna německým, bavorským a bádensko-württemberským řádem za zásluhy. Získala také řád rakouského kříže pro vědu a umění.

V létě se devětatřicetiletá houslistka, jež před třinácti lety ovdověla, provdala v New Yorku za třiasedmdesátiletého dirigenta, skladatele a pianistu André Previna.

Sdílet článek: