čtvrtek, 9. duben 2015

S Adamem Plachetkou o kurzech na HAMU, zpívání v MET a domově ve Vídni

Napsal(a) 

Adam Plachetka, foto Ilona Sochorová Adam Plachetkafoto: Ilona Sochorová
V zákulisí sálu Martinů na HAMU mě vítaly ozvěny jeho znělého a mohutného hlasu. To Adam Plachetka zrovna prodělával své ranní rozezpívání. A nejen hlas, ale i jeho nepřehlédnutelná postava je pro jeviště jako stvořená. Český basbarytonista a současná operní hvězda Adam Plachetka, který nedávno debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku, je plný sil a zcela jistě patří ve svém hlasovém oboru k těm nejlepším. Málokdo by se mohl v jeho mladém věku chlubit tím, že dobyl jednu z nejprestižnějších světových operních scén. O právě probíhajících mistrovských kurzech na HAMU, o jeho současné práci a plánech do budoucna jsme si povídali v ranních sobotních hodinách právě po jeho rozezpívání. Pěvec se také netajil svým pozitivním vztahem ke kvalitnímu muzikálu.  

Nacházíme se v prostorách HAMU, kde právě probíhají pěvecké kurzy pořádané ve spolupráci s hudebním festivalem Jarmily Novotné v Litni. Na tyto kurzy budou navazovat ještě další, které se budou konat v létě přímo v Litni. Můžete tyto kurzy více přiblížit? Komu jsou určeny, jaká je jejich náplň a vyústění? Jsem rád, že Akademie dává prostor dalšímu vzdělávání a otvírání nových obzorů nejen svým studentům, ale i studentům jiných škol. Myšlenka kurzů zrála asi půl roku, kdy jsme se snažili najít vhodný termín a vhodný rámec, do kterého by bylo možné celou akci zasadit. Nakonec jsme uskutečnili koprodukci ještě s festivalem v Litni, kde jsme se o kurzech bavili už od léta. Včerejší den působil velmi příjemně. Aktivní účastníci kurzu jsou otevření připomínkám a je vidět, že je výuka skutečně zajímá a že jsou zároveň schopni rychle reagovat. Celkové vyznění kurzů je pro mě velmi pozitivní, což mi dělá velkou radost.

Podílel jste se nějak na výběru účastníků? Měl jsem poradní hlas, ale šlo o kolektivní výběr. Přihláškami se zabývali zástupci HAMU a společně jsme posléze došli k nějakému konsenzu.

Jak budou kurzy probíhat dál ve druhém kole na festivalu v Litni? Kurzy v Litni budou navazovat na tyto právě probíhající, ale přímá souvislost obou kol je pouze taková, že jeden nebo dva účastníci budou vybraní, aby se mohli druhého kola zúčastnit za podpory školy. Kurzy se řadí do kategorie projektů, kterými sdružení Liteň podporuje mladé umělce. V rámci festivalu Jarmily Novotné proběhne jeden koncert účastníků za účasti mé a mojí ženy Kateřiny Kněžíkové, která letní kurzy povede se mnou. Na liteňské kurzy se bude moci přihlásit každý, nejen student hudební školy, ale každý účastník si musí kurzy sám finančně pokrýt. 

Máte už první den kurzů za sebou. Narazil jste na nějaký výrazný talent? Zaujal vás někdo? Těžko říct. Asi nemůžu mluvit o jednom výrazném talentu, ale víceméně všichni mě překvapili velmi pozitivně co do přístupu i celkového výkonu. Myslím, že se povedlo vybrat velmi schopné studenty a že tu nejsme zbytečně. Kdybych vypíchnul jednoho nebo dva, křivdil bych zbytku.

Máte už z minulosti nějakou zkušenost s vyučováním zpěvu? A pokud ano, můžete ji popsat? Vyučovat jsem začal asi před třemi lety, kdy mě přemluvil Roman Válek na Letní školu barokní hudby. Tam jsem se i já ve svých pěveckých začátcích seznámil s barokem. Nabídka ze strany Romana Válka mi zpočátku nepřišla jako dobrý nápad, ale Roman mě umluvil a já posléze souhlasil. Nakonec jsem byl velmi mile překvapen. Člověk má v roli pedagoga okamžitou zpětnou vazbu. Hned vidíte, jak studenti vaše rady vnímají, co komu prospívá a co ne. Zároveň mně samotnému to pomohlo k dalšímu uchopení techniky v tom smyslu, že jsem se naučil formulovat svoje myšlenky a pocity. Dnes už docela přesně vím, co a jak při zpívání dělám, jak tvořím tón a jak celkově u zpívání funguju. Je to ale vše většinou už automatické a pocitové. Je pak hodně zajímavé naučit se tyto pocity formulovat a předávat je několika různými způsoby, protože každý je pak pochopí trochu jinak.

Masterclass na AMU, foto Linda Průšová Masterclass na AMUfoto: Linda Průšová

Myslíte si, že jste pedagogický typ? Chtěl byste se učením v budoucnu více zabývat? Hrozně mě těší, když můžu někomu pomoci. Také mám radost, když vidím, že třeba po jedné nebo dvou lekcích student najednou odchází a zpívá se mu snáz, nebo když mám pocit, že jsem mu něco ulehčil. V tomto duchu by mě vyučování určitě bavilo i do budoucna, ale nejsem si jist, že bych zvládnul skutečnou dlouhodobou pedagogickou práci. Je rozdíl ve způsobu, jakým do tohoto procesu vstupuju já, tzn., že poradím pár tipů a pak v mnohaleté pedagogické práci, kdy se musíte člověku věnovat několikrát týdně roky. Na to bych si asi zatím netroufl a nevím, jak bych to zvládal.

Nemůžu se nezastavit u Vašeho nedávného debutu v Metropolitní opeře v New Yorku (MET). Jaké máte dojmy z asi nejsledovanější světové operní scény? Velmi pozitivní. Jel jsem tam s velkým očekáváním. Z pár návštěv, které jsem v MET absolvoval jako divák ještě před svou aktivní účastí na této scéně, jsem měl vždycky pocit, že atmosféra je tam velmi uvolněná a příjemná. Upřímně mě zajímalo, jestli to tak bude, když člověk v MET pracuje, protože se často říká, že jsou tam umělci pod velkým tlakem. Zpěváci jsou v MET tolik na očích, že tamější působení není nic snadného. Naštěstí se mi tyhle obavy vůbec nepotvrdily, ba naopak to bylo velmi přátelské a příjemné prostředí – přesně tak, jak jsem je znal již ze svých předchozích návštěv. Z toho jsem měl obrovskou radost.

Mohl byste se pokusit srovnat denní provoz, přípravy na premiéru, přístupy zaměstnanců v MET s ostatními scénami, kde jste působil? S Vídní je to naprosto srovnatelné – jsou to velmi podobné domy s tím, že v MET je na všechno o něco víc času. Myslím, že tam jsou i větší kapacity co do účasti organizačního týmu na zkouškách, kde vždy sedí 3 nebo 4 lidé z divadla, kdežto ve Vídni máte na zkouškách pouze asistenta režie a nápovědu. Personálně asi si toho mohou v MET dovolit víc a zkoušková období jsou delší, než jaká máme ve Vídni. Ale v přístupu a průběhu zkoušek bych moc rozdílů nenašel.

Potkal jste v MET třeba nějaké pěvce – kolegy, které jste neznal osobně a chtěl jste se s nimi seznámit? Ve Vídni je hodně velká fluktuace pěvců, takže s velkou většinou těch, kteří na podobných scénách zpívají, jsem se už potkal v minulosti. V New Yorku jsem se potkal se spoustou lidí, co jsem rád viděl, ale nových setkání tolik nebylo.

V současné sobě jste velmi vytížený. Kde vás můžou diváci zastihnout v nejbližší době? První koncerty v Čechách mě čekají od dubna. 29. dubna vystoupím v Příbrami na zahajovacím koncertě Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Pak chystám pro Pražské jaro koncert 23. května, který bude uveden ve spolupráci s festivalem Jarmily Novotné (koncert nese podtitul „Pocta Jarmile Novotné“). Na tomto koncertě představím mladé pěvce, které jsem potkal na různých kurzech nebo jsem je slyšel na jiných akcích a usoudil jsem, že by bylo fajn jim udělat reklamu a zkusit je uvést do centra pozornosti. I Pražské jaro si již od svého založení klade za cíl podporovat mladé umělce, takže se tento nápad sešel s pozitivním ohlasem. Poté se 29. května zúčastním koncertu na Janáčkově máji a následně v červnu mám v plánu závěrečné koncerty se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a také se objevím na festivalu Smetanova Litomyšl. V červenci se budu účastnit festivalu Třeboňská nocturna. Mezitím mám ještě představení Mozartova Dona Giovanniho ve Vídni a teď pro mě nejaktuálnější, leč neveřejné, jsou zkoušky na salzburský festival na Figarovu svatbu, kam jedu příští týden na celý měsíc, a na ně navazující natáčení se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.

V současné době jste pravděpodobně vzorem pro mnoho pěvců začínajících, ale možná i pro ty již etablované. Máte i vy nějaké pěvecké vzory ať už z řad zpěváků žijících nebo již zemřelých? Současných vzorů mám spoustu, ale je těžké vypíchnout jedno nebo dvě jména. Principiálně se spíš obracím k těm starším generacím z 60., 70., příp. 80. let. Z konkrétních příkladů uvedu jména jako Cornell MacNeil, Leonard Warren nebo George London. Mám pocit, že od nich se máme pořád ještě hodně co učit a že pěvecká technika jako taková se od té doby relativně dost změnila a nemyslím si, že nutně k lepšímu. Nahrávací technika si něco žádá, jiné hlasy se líp natáčí apod. Když si mám něco poslechnout, tak to radši poslouchám v podání pěvců buď už zesnulých, nebo těch dnes velmi vyzrálých. Ze současných pěvců bych řekl, že největším vzorem je pro mě italský basista Ferruccio Furlanetto.

Adam Plachetka, foto Ilona Sochorová Adam Plachetkafoto: Ilona Sochorová

Jednou jste řekl, že ve vašich úplných začátcích ještě před tím, než jste nastoupil na konzervatoř, se vám velmi líbil muzikál. Lákal by vás ještě dnes? Ano. Rád bych se k muzikálu někdy dostal, ale chci si být stoprocentně jistý, že to nebude vnímáno tak, že se k němu uchyluji kvůli malému zájmu v opeře. Naopak bych rád zúročil zkušenosti z opery a udělal muzikál na dobré úrovni. Z konkrétních titulů mám rád klasické broadwayské muzikály autorů, jako byli Frederick Loewe, Richard Rodgers a Oscar Hammerstein. Možná by mě lákal muzikál South Pacific, který byl psán přímo pro operního pěvce. Velmi by se mi líbil třeba profesor Higgins z My Fair Lady, ale to je role, které asi nemám příliš co dát, protože v ní o zpívání až tak nejde tolik, jako o herecký výkon. Vidělo by se, ale určitě bych se k muzikálu rád někdy dostal, když k tomu budou vhodné podmínky a příznivá situace.

Jaké máte plány do budoucna z hlediska nový rolí a vašeho pěveckého vývoje? Principiálně bych se rád věnoval bel cantu. To neznamená, že bych chtěl upozaďovat Mozarta, ale cítím, že nastal čas, abych se začal posouvat dál a nezůstal do konce života jen mozartovským pěvcem. Tyto škatulky se hrozně rády udržují, takže bych svůj repertoár rád rozšířil o Rossiniho, Donizettiho, příp. Belliniho. Chtěl bych se za pár let podívat na Tannhäusera, na což ještě konkrétní plán nemám. Nicméně hledáme vhodné místo a čas. Co se koncertního repertoáru týče, tam to jde mnohem víc stylem nabídka – poptávka. Připravuji Dvořákovu kantátu Svatební košile. Nechystám se k žádné divoké změně, spíš pomalu oťukávám, co by mohlo mému hlasu svědčit, kam by bylo vhodné se posunout, aniž by mi to uškodilo hlasově nebo zařazením do jiné „škatulky“.

Působíte v Praze, ve Vídni a v New Yorku. Jezdíte takřka po celém světě. Kde vlastně skutečně žijete? Podle SPZ na autě ve Vídni (smích). Ve Vídni jsme s rodinou asi největší část roku. Teprve teď po těch čtyřech letech plného nasazení mám najednou víc času na aktivity i jinde, protože jsem ve Vídni přešel do jiného režimu spolupráce. Ve Vídni trávím tak čtvrtinu sezóny. Je ale fakt, že když se to sečte, tak to je určitě nejvíc ze všech míst, přibližně tak 3 až 4 měsíce během roku. V jiných městech pak trávím za rok tak měsíc a půl až dva měsíce.

Chtěl byste se natrvalo usadit v cizině nebo jste spíš typ patriota, který by neopustil Českou republiku? Já jsem si v tom tak nějak udělal jasno během let, co jsem v cizině žil. Vídeň mi velmi vyhovuje. Líbí se mi tam, přitom je blízko domovu. Mentalitou mám pocit, že jsme si také celkem blízcí. Nedávná přítomnost monarchie je v mých očích stále živá, takže Vídeň ani nevnímám jako cizinu. Kvůli přátelům a rodině jsem samozřejmě rád v Praze a letos se povedlo sezónu naplánovat tak, že jsem po minimálně asi pěti letech celkem skoro 4 měsíce v Praze, což se teď výhledově zase určitě dlouho nestane. Do Prahy se rádi s rodinou vracíme, ale není to bohužel možné na tak dlouho, jak by se mi líbilo nebo abychom se tady zase usazovali.

A New York pro trvalý život by vás nelákal? Dovedl bych si představit život v New Yorku, kdyby byl blíž. Do Evropy se dostává obtížněji a návštěvy také zavítají zřídka. Do Vídně každou chvíli někdo zajede, ať je to na vánoční trhy nebo na letní pobyt. Cesta do New Yorku zahrnuje větší přípravy – vymýšlet cestu, shánět letenky, které jsou také v jiné cenové relaci než autobus do Vídně. K tomu se připočítají dva dny na cestu, a dalších pár dní na aklimatizaci, takže pro návštěvy nemá smysl létat do New Yorku na méně než na deset nebo čtrnáct dní, což už si samozřejmě každý rozmyslí. Z tohoto důvodu v New Yorku budoucnost nevidím. Přesto ale město jako takové se mně i mé manželce velice líbí a říkali jsme si, že se sem rádi budeme pravidelně vracet.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.