Putování s kontrabasem z Lotyšska na Moravu a odtud do Evropy

O jeho skvělé hře na kontrabas jsem na JAMU nejprve slyšela, teprve později jsem se s ním setkala. Přívětivý, bezprostřední, chlapecký – takový je šestadvacetiletý Lotyš Gunars Upatnieks (narozen 1983 v Jelgavě). A hlavně velmi dobře mluví česky.

Jak jste se náš jazyk naučil? Vůbec si nemyslím, že bych mluvil nějak zvlášť dobře. Naučil jsem se česky až tady, konverzací s českým pedagogem a kamarády. Studuji tu od roku 2006, ale poslední rok bydlím ve Vídni, takže česky mluvím méně. Kromě rodné lotyšštiny umím ještě anglicky, rusky a trochu německy.

Co vás přivedlo do Brna? Před lety jsem se dověděl o Mezinárodním setkání kontrabasistů, které na HF JAMU každoročně organizuje Miloslav Jelínek a kterého se účastní slavní hráči. Rozhodl jsem se, že nestačí zůstat jen v Lotyšsku a přijel jsem. Chtěl jsem totiž poznat českou kontrabasovou školu, která je jedna z nejlepších a nejstarších v Evropě.

Vaši rodiče jsou profesionálními hudebníky, maminka je houslistka, tatínek kontrabasista – vedoucí skupiny v Lotyšské národní opeře v Rize. K tomuto nástroji vás přivedl on? Moje rodina je hodně muzikální. Mám ještě pět sourozenců, tři bratry a dvě sestry. Starší bratr je profesionálním hobojistou, mladší sestra a bratr zpívají v amatérském sboru. Na kontrabas jsem ale začal hrát až ve čtrnácti letech. Předtím jsem nehrál na klavír, na housle, ani na kytaru pop music. Od dětství jsem jen chodil na zkoušky orchestru, ve kterém hrají rodiče. Pak jsem studoval na hudební škole Emila Darzina (1997 – 2002, red.) , vlastně lotyšské konzervatoři, a na Lotyšské hudební akademii u Jazepa Vitoly (2002 – 2007, red.) . Poslední rok bakalářského studia jsem už byl na stáži v Brně v rámci projektu Erasmus/Socrates. V Lotyšsku jsem tedy získal veškeré hudební základy, které se tam učí na vysoké úrovni. Pak jsem pocítil, že potřebuji ještě širší a další zkušenosti a vlastně na poslední chvíli jsem se rozhodl pro magisterské studium na JAMU. Miloslav Jelínek, jinak také vedoucí kontrabasové skupiny Filharmonie Brno, je jedním z nejvýznamnějších kontrabasistů v Evropě. Je vynikajícím pedagogem a hráčem, navíc s ním mám velice dobrý osobní vztah. Nejsem si jist, zda někde jinde bych získal tolik co tady.

Zúčastnil jste se řady soutěží, ze kterých jste si odvezl četná ocenění, například cenu za největší osobnost soutěže, vítězství v mezinárodních soutěžích v americké Oklahomě (2007 ), v Blatné, v polské Vratislavi, v německém Ludwigslustu (2008). Tou nejvýznamnější byla v roce 2009 Mezinárodní soutěž ARD Mnichov, v níž jste vyhrál a získal cenu publika. Přihlášených bylo na všechny čtyři nástroje asi 450, na kontrabas kolem stovky. Je to prestižní soutěž, tak jsem byl nervózní. Hrál jsem náročný program, ve finále v mnichovském Herkulově sále to bylo Divertimento concertante od Nina Roty se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. To byl ohromný zážitek! Při vyhlašování výsledků jsem nejprve nevěřil svým uším, byl to neuvěřitelný pocit štěstí a radosti! Také pro Miloslava Jelínka a moji pianistku Marcelu Jelínkovou, která mě doprovázela na všech soutěžích. Potom jsem dostal řadu pozvání na koncerty v Petrohradu, Tallinu, Mannheimu a jinde, takže mám naplánovaný rok dopředu. Letos v lednu jsem udělal konkurs do filharmonie v norském Bergenu, jednoho z nejstarších světových orchestrů vůbec, kde nastoupím v srpnu. Vedle orchestrálního hraní mám v plánu sólové a komorní projekty, hlavně s Rix kvartet z Lotyšska. Mám také pozvání na Kronberg Academy do Německa, kterou v květnu organizuje houslista Gidon Kremer. Na festivalu ARD vystoupím v září.

Kolik hodin denně cvičíte? A co dalšího stíháte kromě hraní? Během studia jsem cvičil pět až sedm hodin denně, teď většinou tak šest. Pokud mi zůstane nějaká volná chvilka, rád hraji basketbal, samozřejmě opatrně. Taky rád čtu bestsellery autorů, jako je Remarque, Hemingway.

Co říkají rodiče a sourozenci tomu, že žijete tak daleko? Rodiče jsou šťastní, že jsem úspěšný. Snažím se být s nimi a se sourozenci neustále v kontaktu.

V brněnské kontrabasové třídě je hodně zahraničních studentů… Ano, je nás tam několik. Atmosféra ve třídě je velice dobrá, přátelská. Je to díky Miloslavu Jelínkovi, který je velikým nadšencem, má vše promyšlené a věnuje svému nástroji hodně energie. Vedle kontrabasových setkání organizuje kontrabasový orchestr.

Věděl jste před příchodem do Brna o hudbě Leoše Janáčka? Znal jsem Janáčkovy smyčcové kvartety a houslový koncert, jeho opery se v Lotyšsku ještě nehrají.

Co vás čeká v nejbližší době? Hlavně osobní záležitosti: v červenci se žením, moje snoubenka studuje ve Vídni public relations a pomáhá mi s organizací koncertů, a potom se budeme stěhovat do Norska.

Sdílet článek: