Putování české hudby Evropou

Jiří BártaExcentrický Jiří Bárta sice hraje na violoncello Gagliano z roku 1785, ale přesto patří k nadšeným propagátorům soudobé české hudby. České sny a Jiří Bárta jsou zkrátka neoddělitelní.

1. Kromě „stálic“ Dvořáka, Janáčka a Martinů jsem se vždy snažil pomáhat žijícím českým skladatelům, a to včetně těch nejmladších. Moje obzory se, co se české hudby týká, stále rozšiřují.

2. Premiéra je vždy otázka spolupráce s pořadatelem, a to se bohužel v zahraničí ne vždy daří. Jsem rád, že jsem se v rámci Českých snů setkal se svým dlouholetým kamarádem Pavlem Novákem-Zemkem, který byl festivalem vyzván k napsání skladby pro cello, harfu a klavír. Další malý klenot z jeho dílny.

3. Myslím, že má šanci přežít tak i tak, pro movité v prestižních sálech na prestižních festivalech i na vesnicích pro lokální publikum i na akcích naprosto neformálních podaných „jinak“ a zábavně. Co se týká budoucnosti klasické hudby, tak nejsem pesimista.

4. Těžko říct, mám rád atmosféru středního východu i dynamiku Moskvy a New Yorku.

5. [Odpověď je z první říjnové dekády.] Zítra ráno letím do Milána, abych o víkendu hrál na dvou festivalech v Lombardii program, jehož těžiště je v hudbě Antonína Dvořáka, pokračuji pak do Španělska, kde budu hrát několik provedení koncertu Eduarda Lala a Antonína Dvořáka, ale i recitál se skladbami Petra Ebena, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

6. Přimět Brahmse, Beethovena, Mozarta a Bacha k napsaní violoncellového koncertu. A to se mi asi těžko splní…

Barbara Maria Willi1. Jak obsáhlý je váš český repertoár a jak často českou hudbu ve světě uvádíte? Díky Českým snům se můj český repertoár výrazně rozšířil o částečně ještě nevydané skvosty hlavně v písňové a komorní oblasti. Jelikož jsem v cizině již považovaná za umělkyni z Čech, je pro mne relativně snadné prosadit české tituly do svých koncertních programů.

2. Jak často ve světě uvádíte premiéry hudebních děl soudobých českých skladatelů? Měla jsem příležitost představit česká díla – částečně i pro mne komponovaná, nemohu ale tvrdit, že by se takové příležitosti naskytly příliš často. Tak tvůrčího, inteligentního a osvíceného dramaturga, jakým byl Aleš Březina, bohužel nepotkáte na každém kroku…

3. Má vážná hudba šanci přežít? Zůstane v budoucnosti pouze na prestižních pódiích s movitým publikem, anebo i mimo ně? (Vážná) hudba bydlí v srdci člověka a není závislá na místě, kde se vykonává. Na hloupé lidi můžete narazit kdekoli. Většinou však platí, že malá místa mají své kouzlo a posluchači mimo centra reagují možná o něco vděčněji než publikum v metropolích.

4. Nejen v rámci Českých snů jste sjezdila kus světa. Je nějaké místo, které vám přirostlo k srdci? „Jako doma“ se cítím hlavně v České republice a v Německu. Velmi mě ale přitahuje trojjazyčná Belgie – snad uznáte, že země se třemi ministry kultury je užasná?!

5. Jaké koncerty vás v nejbližší době čekají? Budete na nich hrát českou hudbu? Čekají mne velké změny: v rámci turné „Monogamný vzťah“ Richarda Müllera si vyzkouším slovenský bigbeat na virginalu. Za další významnou výzvu považuji spolupráci s neuvěřitelně inspirativní Ivou Bittovou.

6. Máte nějaký prozatím nesplněný interpretační sen? Ráda bych realizovala CD nahrávku české klasicistní písňové tvorby s Martinou Jankovou.

Dodnes chodí „do houslí“. Je to nástroj pro Ivu Bittovou tak bohatý, že má pracovní náplň do konce života. Originál z Moravy, avantgardní skladatelka a interpretka je přirozenou součástí Českých snů.

1. Repertoár všech druhů programů, které uvádím jak doma tak i za hranicemi, z většiny spočívá na mé vlastní tvorbě. Tedy dalo by se říci, české hudbě. Vyrůstala jsem hlavně v moravském a slovenském folkloru a klasické hudbě.

2. Přiznávám, že velmi málo rezonuji s dnešní tvorbou soudobých skladatelů a snažím se co nejvíce přinášet stále nová díla ze své vlastní dílny. Dokud je inspirace a příznivá energie, zapisuji do notové osnovy všechny své hudební nápady.

3. Idea přinést umění i do míst, jež jsou dál od hlavních měst, je velmi pozitivní. Určitě všude se najdou vnímaví a vděční posluchači. Sama ráda podporuji aktivitu kulturních akcí na vesnici.

4. K srdci mi přirostla většinou místa klidnější, ne velkoměsta. Nemám ráda velký hluk. Třeba Hakušu v Japonsku, Pyreneje ve Francii, St. John na New Foundlandu…

5. Mám nyní několik různých druhů programu. Například duo s Barbarou Maria Willi a naše koncertní úpravy Janáčka, Dvořáka, Martinů, a také naše autorské skladby.

6. Mým snem je snad jen přání: všechny ty hudební sny, které sním a ve snění slyším, převést a hrát v bdělém stavu.

Klavírista Karel Košárek je žákem Valentiny Kameníkové, mimo jiné spolupracovníkem Magdaleny Kožené a sólistou s debutem z roku 2001.

1. Skladby českých autorů tvoří takřka polovinu mého repertoáru, jsou to díla jak pro sólový klavír, tak i komorní. Vždy se snažím alespoň jednoho českého autora zařadit do programu a musím říct, že třeba takový Voříšek, Suk nebo Novák je pak pro zahraniční publikum doslova objevem.

2. V poslední době jsem žádnou skladbu přímo jako premiéru neuváděl, ale těch skutečně „soudobých“ jsem měl a mám nyní v programech hodně – třeba cykly Jiřího Temla Sapientia pro baryton a klavír, nebo Ebenových Šest písní na slova Maria Rilkeho.

3. Podle mých zkušeností je reakce v „menších“ místech často mnohem vřelejší a nadšenější než v sálech slavných jmen. Věřím, že budoucnost klasické hudby není odkázána jen na prestižní pódia a určité mimořádné koncerty, které se mnohdy stávají v podstatě snobskou záležitostí.

4. Jsem asi velký patriot, takže „doma“, s tím vším, co to znamená, bude pro mě vždycky v Čechách a na Moravě.

5. Koncert s Magdalenou Koženou v Praze, můj sólový recitál v Utrechtu a italském Sondriu, kde hraji díla Voříškova, Novákova, Smetanova a Martinů. Vystoupím také s Janou Bouškovou a s dalšími kolegy ve Švýcarsku a Německu.

6. Jeden takový sen se mi splnil letos na jaře – bylo to natáčení koncertů pro housle a klavír Bohuslava Martinů s houslistou Bohuslavem Matouškem, Českou filharmonií a dirigentem Christopherem Hogwoodem.

Od roku 1998 je sólistkou Curyšské opery. Jinak je absolventka ostravské konzervatoře a univerzity, sopranistka Martina Janková dalším originálem ve skládačce Českých snů.

1. V mém českém repertoáru lze najít jména Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, ale i dalších skladatelů.

2. Prozatím se mi to nepodařilo.

3. Chápu tento projekt jako misionářskou práci a přeji si, aby česká hudba v podání těch nejlepších interpretů otevřela co nejvíce srdcí, ať v hlavních, nebo menších zahraničních městech.

4. Pro mě je to samozřejmě Švýcarsko, které mi otevřelo dveře do světa.

5. V červnu 2005 budeme provádět v curyšské Tonhalle Voříškovu mši, kterou ještě neznám, ale moc se na ni těším. A také připravuji Lišku Bystroušku pro ženevskou operu na říjen 2005.

6. Mým snem by bylo natočení našeho krásného písňového programu českých emigrantů s Barbarou Marií Willi.

Na americký nástroj hraje díla českých i světových autorů. Někteří je zkomponovali právě pro ni – pro českou harfistku Janu Bouškovou.

1. Harfová literatura obsahuje hlavně díla starých mistrů a soudobých českých skladatelů. Samozřejmě se vždy snažím uplatnit na koncertech aspoň jednu takovou skladbu, protože cítím povinnost reprezentovat naši hudbu nejen u nás, ale i v zahraničí.

2. Několik skladatelů mi svoje díla věnovali nebo je pro mě přímo zkomponovali, a proto je i pro mě radost tyto skladby dál představovat publiku nejen u nás, ale i v zahraničí, kde se vždy setkávají s velmi dobrými ohlasy.

3. Zájem o „vážnou“ hudbu je v současnosti ohraničen na menší skupiny lidí. Je to spíš ukázka kulturního vzdělání a vyspělosti národa a v každé zemi se interpret setká s odlišným přístupem k tomuto žánru.

4. „Jako doma“ se cítit zřejmě nebudu nikdy v žádné jiné zemi, ale jsou místa, kam se ráda vracím. Krásné vzpomínky si odnáším například vždy ze zemí jižní Evropy, kde jsou lidé spontánní a koncerty mají nezapomenutelnou atmosféru.

5. Momentálně se připravuji na vystoupení v rámci festivalu Dny soudobé hudby, kde uvedu skladby Josefa Marka a Miloslava Kabeláče. Pak odjíždím do Německa, kde vystoupím v sólovém harfovém koncertu s orchestrem.

6. Přála bych si, aby harfa získala pozici častěji uplatňovaného sólového nástroje v programech špičkových orchestrů a byla pravidelně slyšet na prestižních festivalech.

Sdílet článek: