Jednatřicetiletá Janine Jansen sklidila na festivalu Dvořákova Praha mimořádný úspěch, ačkoli byla koncertní síň jen zpola zaplněna, publikum dokázalo ocenit její naprosto čistou, precizní a osobitou hru. V Praze se představila poprvé, před českým publikem však nikoli. Před lety hrála s Filharmonií Brno v moravské metropoli Dvořákův Houslový koncert. Ve Dvořákově síni Rudolfina předvedla dvě skladby Bély Bartóka – Koncert č. 1 pro housle a orchestr a Rapsodii č. 1 pro housle a orchestr. Po koncertu nám stačila odpovědět na dvě otázky.
Proč jste si vybrala tyto dvě melodické a romantické skladby? Jsme na koncertním turné se Symfonickým orchestrem Hesenského rozhlasu z Franfurktu a Paavem Järvim a děláme je vlastně v rámci něho. Tyto Bartókovy skladby nejsou v podstatě tak známé a často hrané jako velký Druhý houslový koncert. Tento kus mi doporučil Paavo Järvi, jednou mi ho zahrál a já jsem byla ihned zasažena. Je tak nádherný v souvislosti s příběhem, který ho provází. Je jakýmsi prohlášením lásky. Bartók byl totiž velmi zamilován do houslistky Stefi Geyer a napsal tuto skladbu pro ni. Ona ale jeho lásku neopětovala a nikdy skladbu nehrála. Je to skutečně emocionální dílo, nádherné a velmi osobní s tímto příběhem v pozadí.
Jste již několik let velmi úspěšná a dokázala jste se prosadit i přes své mládí. Kde myslíte, že je klíč či tajemství úspěchu? Nevím, na to nedokážu odpovědět. Já pouze miluji hudbu víc, než cokoli jiného. A ráda i hraji. Vyrůstala jsem v muzikanstké rodině a hudba byla vždy okolo mne. Je mou součástí. Úspěch je podle mne něco nepředvídatelného. Samozřejmě, že pracuji velmi tvrdě… Jsem tak ráda, že mám a měla jsem šanci hrát s rozmanitými hudebníky po celém světě v nádherných koncertních síních. Nevím, kde je tajemství úspěchu. Možná, že v trpělivosti, lásce k hudbě, tvrdé práci a samozřejmě troše štěstí. Cítím štěstí a požehnání toto dělat.
