čtvrtek, 3. duben 2008

přijede bopový Veterán Griffin

Napsal(a) 

Johnny Griffin Johnny Griffin

Kdysi jedna z ikon hard-bopu, saxofonista Johnny Griffin, jezdí nyní do Spojených států jen zřídka. Dlouhodobě žije na francouzském venkově a zdá se, že je v Evropě nadmíru spokojen. To však neznamená, že by v jazzu řekl své poslední slovo. Stále nahrává a poměrně často i koncertuje, na 23. září se pak chystá vystoupení jeho kvarteta v rámci pražské série Jazzu na Hradě.

V 50. letech si vysloužil pověst "nejrychlejšího tenora na světě". Mohla za to snad pozornost, kterou Griffinovi (1928) věnoval kritik Ralph J. Gleason. Do Down Beatu v roce 1958 napsal: "Johnny Griffin umí hrát na tenor bezpochyby rychleji, než kdokoliv z žijících jazzmenů. A při takové rychlosti dokáže navíc troubit bez nádechu déle, než jsme dosud měli za možné. S touhle výbavičkou je pak schopen zahrát téměř vše, co si v daném chorusu vůbec umíme představit."

Gleason tato slova napsal v době, kdy už měl Griffin mnoho za sebou. Vždyť jeho první známou nahrávkou je záznam vystoupení s orchestrem Lionela Hamptona z roku 1945, kdy mu bylo sotva sedmnáct let! Brzy po tomto angažmá strávil dva roky v bandu Hamptonova trumpetisty Joe Morrise. Jeho hlavní příležitosti přišly ale skutečně až v 50. letech: Art Blakey0˜s Jazz Messengers (1957), Quartet a Sextet Theloniouse Monka (1958), několikrát nahrával s Quintetem Nata Adderleyho (1958, 1978). Pěkná historka se váže k oceňované nahrávce A Blowin0˜ Session (1957), která bývá považována za jeden z nejlepších záznamů studiového jam sessionu období hard-bopu vůbec. Jde o jediné album, kde se Griffin setkal ve studiu s Johnem Coltranem - ten však původně na desce neměl vůbec hrát, Griffin ho potkal náhodou na cestě do studií Rudy Van Geldera a prostě ho přemluvil, aby si šel s kapelou zajamovat.

Na vrcholu kariéry se rozhodl odstěhovat do Evropy (1963). Nejprve na popud nahrávací společnosti, která chtěla v Evropě propagovat Griffinova alba. Manažerů Riverside se prý tehdy ptal: "Jít do Evropy, jako proč? Všechno podstatné se přece děje tady, v New Yorku!" Nicméně s odstupem času Griffin uznal, že zejména Francie mu otevřela oči. "Jazz má nyní v Evropě mnohem silnější pozici než v Americe. Je mi to líto, ale je tomu skutečně tak." Jak říká, s odchodem do Evropy za sebou nechal zakořeněný zámořský rasismus, tlaky newyorských agentů i klesající počet jazzových klubů. Po epizodě v Nizozemí se usídlil natrvalo na francouzském venkově a podle svých slov na tom nechce nic měnit. "Jsem tady doma. Jím ovoce a zeleninu z vlastní zahrady, mám kolem sebe skvělé lidi, zkušebnu s piánem, computerem a synťákem; vše, co potřebuji. Dostat se do práce je sice trochu dobrodružství (hodina autem na nejbližší nádraží), ale když se vracím, cítím se nádherně."

Do Prahy přijede Griffin s Quartetem, se kterým jezdí posledních pár let: doprovázejí jej Kirk Lightsey (piano), Gilles Naturel (kontrabas), Douglas Sides (bicí).

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.