pondělí, 10. říjen 2005

Přehlídka současného sborového zpěvu

Napsal(a) 

Festival sborového umění v Jihlavě je bezpochyby jedním z nejstarších festivalů v naší republice. 48. ročník se uskutečnil mezi 24. a 26. 6. a byl jakousi přehlídkou současné úrovně sborového zpěvu u nás. Časy, kdy se v Jihlavě prezentovala i špičková tělesa, je dávno pryč a na festival se hlásí běžné sbory, které jsou ovšem důležité pro širokou základnu sborového zpěvu, z níž pak vznikají nejlepší soubory. Jihlava není soutěž, ale festival, na kterém se sbory nehodnotí, možná i to je důvod, že se přihlásily pouze tři zahraniční sbory.

Festival má tradičně na programu jubilanty, loni to byl Petr Eben a letos celá řada skladatelů, kteří mají nebo by měli kulatá výročí: Jan Maria Dobrodinský, Zdeněk Šesták, Jiří Teml, Zdeněk Blažek, Jan Hanuš, Pavel Křížkovský, Vítězslav Novák, Miroslav Raichl a Josef Suk. Mezi pozvanými hosty byl jubilant Dobrodinský, který je přes svůj věk ve světě sborového umění stále velmi aktivní a z Londýna přijel Antonín Tučapský, aby si poslechl i Pěvecké sdružení moravských učitelů, v jehož čele stál v letech 1964 až 1973. Veřejného uznání se dostalo rovněž PhDr. Jaroslavě Modrochové z ARTAMY, která s aktivitou jí vlastní posledních 14 ročníků festivalu řídila.

Festival byl otevřen v chrámu sv. Ignáce, kde se nejdříve představily Dívčí sbor PF UJEP z Ústí nad Labem a Musica Oeconomica Pragensis VŠE z Prahy. V druhé části byla na programu Haydnova Missa brevis in B v podání spojených sborů. Druhý koncert v sále hotelu Gustav Mahler byl velmi vyrovnaný a když vynecháme Švédy, tak měl asi i nejvyšší festivalovou úroveň. Rosex z Liberce pod vedením Aleny Sobotkové je sestaven z dvaceti mladých nadšených členů. Přibližně stejnou velikost i kvalitu měl i Kalliope z belgického Gentu vedený Sabinou Haenebalcke . V divadelním sále DKO se ve večerním koncertě představila dvě pěvecká sdružení. Průměrné Foerstrovo komorní pěvecké sdružení z Prahy, které řídil Lukáš Vasilek , interpretovalo Deset zpěvů op. 15 Josefa Suka a Pěvecké sdružení moravských učitelů . Pod vedením Lubomíra Mátla předvedlo sedm sborů Pavla Křížkovského na texty Františka Sušila. Starý dobrý sbor sice zeštíhlel, ale i díky Mátlovi si udržel svůj typický plný zvuk s pěknými mezza voce v tenorech. Poslední festivalový koncert se moc nevydařil. Sotva půměrné české studentské sbory z Plzně a Liberce doplnila Musica Capriciosa z rakouského Linze (sbormistr Kurt Dlouhy ) s programen, který by se možná hodil na jakousi školní besídku pod širým nebem, ale určitě ne do Jihlavy. Každý druhý sbor končil svoje představení spirituálem a často byl program sestavován bez jakékoliv dramaturgie. To je dost málo pro mezinárodní sborový festival. V tomto směru uspokojil pouze koncert jubilantů a belgické Kalliope, které kromě současné belgické skladatelky (Erika Budai) přednesl nádherný a málo známý dvoudílný Opus 42 Samuela Barbera.

A na závěr to nejlepší: Komorní sbor chrámu sv. Jakuba ze Stockholmu. Statutem amatérský sbor, ale úrovní profesionální těleso pod vedením amerického Švéda Garyho Gradena . Je neuvěřitelné, jaké hlasové techniky a hudební vyspělosti mohou dosáhnout takzvaní amatéři. Kromě Alfreda Schnittkeho (části z Bussverse ) a spirituálu vystoupili se současnými švédskými skladateli. Bylo skutečným uměleckým požitkem poslouchat těchto 32 mladých Seveřanů. Už jen kvůli tomuto sboru stála cesta do Jihlavy zato.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.