Pražské trio

Začínali s názvem Nové klavírní trio (Jiří Klika – housle, Daniel Veis – violoncello, Arnošt Střížek – klavír ), který změnili roku 1973 na Nové pražské trio .

Tím navazovali na někdejší proslulé Pražské trio (František Rauch, Bruno Bělčík, Miloš Sádlo), které působilo od druhé světové války do počátku sedmdesátých let. Pod tím názvem koncertovali v sestavě Střížek-Klika-Zvolánek do roku 1990, kdy se přejmenovali na Pražské trio .

Ve třídě prof. Kohouta se zprvu vyrovnávali s klasikou, pak přibrali českou romantickou oblast a následně i 20. století. I pro dnešek je charakteristický vztah ke Smetanovi, Dvořákovi a Martinů. Během let nastudovali celkem 52 trií a dalších 25-30 trií k jediné příležitosti. V první etapě byli natolik vytíženi, že přes snahu hrát i sólově, museli se věnovat výhradně triu. Koncertovali v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech, Japonsku, Mexiku, Egyptě, Indii, Indonésii a na Dálném Východě. Účastnili se také významných festivalů: Van Vlaanderen v Belgii (1978), Menton (1994), Soluň (1982), Festival české hudby ve Vídni (1978).

Roku 1973 vznikla první deska pro Panton (s Martinů a Beethovenem) a následovaly další tři LP desky, dvě pro Supraphon a poté 3 CD pro Le Chant du Monde (s kompletem Dvořákových trií a klavírních kvartetů), ve spolupráci s Janem Talichem. Sklidily vynikající kritiky. Pozoruhodná je nahrávka tria Belgičana Guillauma Lekeua pro firmu Duchesne. V nové době vznikla pro Music Vars 3 CD, mimo jiné s kompletem trií Bohuslava Martinů.

V sestavě Pražského tria se během doby nešťastnou hrou osudu vystřídalo pět violoncellistů! Po čtyřleté etapě za studií s Markem Jeriem bylo jasné, že se violoncellista vystěhuje za přítelkyní do Švýcarska a za něj tedy nastoupil roku 1974 Jan Zvolánek. S ním prošel soubor až do roku 1994 etapou svých největších úspěchů. Poslední společný koncert 13. října 1994 se konal v síni Zdenky Podhajské.

O měsíc později, 10. listopadu, po Zvolánkově náhlém úmrtí, stálo trio před rozhodnutím, zda pokračovat, nebo uměleckou cestu ukončit. Díky množství termínovaných koncertů byla dohodnuta spolupráce s Bohuslavem Pavlasem. Uskutečnili společně zájezdy po Rakousku, Německu, Itálii, Švýcarsku a Japonsku a dospěli přes 49 koncertů do konce sezony 1994-1995. Tehdy pochopili, jak fixovaný byl jejich dosavadní interpretační styl a jak nový, byť kvalitní jedinec, přináší zásadní změnu, zejména pro nutnost nového studia už zažitého repertoáru.

Objevili hráče se znalostí celé šíře repertoáru, Václava Jírovce, z právě zaniklého Foersterova tria. Našli v něm vynikajícího komorního partnera s velkou praxí, nicméně s jinou hráčskou dynamikou, komornějšího typu a útlejší tónové dimenze. Do konce roku 2000 uskutečnili společně 125 koncertů. A 27. 10. zahráli poslední koncert. Jírovec při návratu z japonského turné s Pražskými komorními sólisty, které vedl, nečekaně ve Frankfurtu nad Mohanem zemřel.

Hráči tria znovu přemýšleli jak, a zda vůbec dál. Rozhodli se dohrát nasmlouvané koncerty a tehdy dostali nabídku spolupráce Daniela Veise. Zjistili, že jejich společný styl se podobá nejlepším interpretacím z let vrcholné etapy s Janem Zvolánkem a setrvali s ním dodnes. Hrají naplno, ve svobodném dynamickém a výrazovém rozpětí, s novou radostí z hudby.

Charakteristika hry Pražského tria se vyznačovala od začátku dokonalou souhrou, jednotou cítění a pojetí interpretačního záměru. Celých jedenadvacet let, kdy denně zkoušeli, nepoznali na koncertech napětí a nejistotu. Dnešek se v jistém smyslu tomuto stavu blíží. Kvůli pedagogické vytíženosti Veise na AMU a Střížka na hudebním gymnáziu samozřejmě koncertují méně. Také někdejší kontakty s pořadateli se jen těžko obnovují. Přesto čeká soubor v příštím roce vystoupení pro Český komorní spolek a zájezdy do Španělska, Japonska, i příslib turné po Brazílii. S přílivem nových a mladších trií bude sotva původní koncertní frekvence stejně rozsáhlá jako v době vzestupu, kdy bylo Nové pražské trio srovnáváno kritikou s výkony Beaux Arts Tria.

Sdílet článek: