čtvrtek, 25. červen 2009

Pražské jaro 2009 od Martinů k Pánu prstenů

Napsal(a) 

Orchestre des Champs-Elysées, foto Jean-Philippe Baltel Orchestre des Champs-Elyséesfoto: Jean-Philippe Baltel

Přirozenou dominantou letošního 64. ročníku bude v souvislosti s výročím skladatelovy smrti dílo Martinů. Jeho hudba zazní celkem na 17 koncertech. Se zástupci ostatních institucí, kteří se spolupodílejí na projektu „Martinů Revisited“ jsme se přitom dohodli, že Pražské jaro z tvorby Martinů upřednostní vokálně instrumentální a kantátové skladby. Společně s ročníkem 2010, kdy si budeme připomínat 120. výročí narození Martinů a kdy budeme v této linii pokračovat, tento záměr vytvoří celistvější pohled na tu část jeho tvorby, která se s výjimkou „poličských“ kantát nehraje tak často. Jiný zřetel, který jsme při výběru skladeb z tvorby Martinů sledovali, se týkal interpretace. Sotva si asi představíme autentičtější provedení jeho Toccaty e due canzoni než s jakým přijede někdejší Sacherův Kammerorchester Basel , pro který Martinů skladbu složil a těleso ji hrálo na premiérovém večeru v lednu 1947 vedle Stravinského Concerta in Re , rovněž zařazeného do festivalového programu švýcarského tělesa (31. 5.). Podobně jako jsme v rámci ročníku 2004 dali zaznít všem třem Dvořákovým instrumentálním koncertům v podání zahraničních sólistů, uplatnili jsme stejné kritérium i tady. Chceme věřit, že pro domácí posluchače bude přitažlivé slyšet třeba skladatelův 2. houslový koncert v interpretaci houslisty takového formátu, jakým je Frank Peter Zimmermann , nadto v doprovodu skvostného orchestru Severozápadního rozhlasu z Hamburku a ještě k tomu pod taktovkou světové dirigentské hvězdy Christopha von Dohnányiho , který na Pražském jaru naposledy vystoupil před rovnými dvaceti lety s Clevelandským orchestrem. Navíc je nabíledni, že investuje-li takový hráč jako Zimmermann čas i námahu na nastudování koncertu Martinů, je pravděpodobné, že ho v těchto dvou skladatelových jubilejních ročnících bude uvádět i jinde, což platí podobně u Schlomo Mintze , který si pro letošní festivalový koncert vybral jeho Pět krátkých skladeb z roku 1929. Výjimkou mezi zahraničními sólisty bude znamenitý domácí houslista Bohuslav Matoušek , který si tu s francouzským umělcem Régisem Pasquierem na živo zopakuje jejich nahrávku skladatelova Koncertantního dua pro dvoje housle a orchestr .

A ještě jednu poznámku ke koncipování martinůovských programů: snažili jsme se také o to, aby v obou nadcházejících ročnících zněla hudba Martinů v kontextech s ostatními skladateli jeho doby. Takto budou například připomenuti jeho pařížský učitel Albert Roussel a jediný český žák Martinů Jan

Juan Diego Flórez, foto Decca/Uli Weber Juan Diego Flórezfoto: Decca/Uli Weber
Novák na koncertu Českého noneta ve Vencovského aule Vysoké školy ekonomické (21. 5.). Mladá houslistka Martina Bačová přednese 2. houslovou sonátu Jaroslava Doubravy, kterou její autor připsal památce Martinů a jeho dílem i zcela konkrétním motivem byly inspirovány Variace na téma Bohuslava Martinů současného autora Zdeňka Zouhara. Domnívám se, že v přiměřené míře splňuje letošní Pražské jaro i hvězdný zřetel a očekávání velkých jmen. Na prvním místě to platí o současné hvězdě mezi světovými tenoristy Juanu Diego Flórezovi , který na Pražské jaro a vůbec k nám přijede poprvé. Čtenáře HARMONIE možná potěším, když jim prozradím, že je to i zásluhou šéfredaktora jejich oblíbeného měsíčníku. My jsme sice umělcův management kontaktovali už na přelomu tisíciletí, když se peruánský pěvec začal objevovat jako nová star ve Vídeňské státní opeře, ale byl to dr. Stehlík, který se na mne v roce 2002 obrátil s dotazem, zda ho Pražské jaro přiveze. Ten rok se poprvé objevil také v MET a tak jsme začali být stále neodbytnější až se nám o dva roky později podařilo podepsat smlouvu „o smlouvě budoucí“ na tehdy ještě nespecifikované datum Flórezova festivalového koncertu. Nejdřív jsme se ho snažili usadit na nějaký termín navazující na představení ve Vídni, ale Flórez zřejmě velmi obezřetně zachází se svými silami, takže to nakonec trvalo oněch sedm let.

Pokud jde o pěvce, znovu přijede Thomas Hampson a to s výběrem u nás zřídka provozovaných a přitom krásných písní Hugo Wolfa. Poprvé

Susan Graham, foto Dario Acosta Susan Grahamfoto: Dario Acosta
tady uslyšíme na vlastní uši americkou mezzosopranistku Susan Graham , kterou jsme obdivovali v přenosu z MET v Berliozově Faustově prokletí . Její večer už předem obestírá lákadlo v podobě reprezentativního výběru francouzských písní z jejího posledního skvělého kompaktu. Osobně se ovšem zvláště těším na první pražskojarní vystoupení paní Martiny Jankové , která nenápadně a tak trochu za našimi zády vyrostla v cizině ve vyhledávanou hvězdu evropských operních domů. Přitom ani v jejím případě se nebude jednat o žádný tuctový recitál à la „to nejlepší z oper“, nýbrž lahůdkový večer Haydnových písní, z nichž některé jsem dosud sám neslyšel (17. 5.).

V případě současné první dámy houslí Anne-Sophie Mutter jsme si od jejího posledního festivalového koncertu užili dvanáctiletý půst, dobrou zprávou je naopak to, že dopadne-li všechno podle našich představ, uslyší ji teď její ctitelé dvakrát za sebou. Letos přednese s Drážďanskou filharmonií a Kurtem Masurem koncert jubilujícího Mendelssohna-Bartholdyho a v roce 2010 s Pittsburgh Symphony Orchestra další dílo z oné „velké pětky“ houslových koncertů od Johannesa Brahmse.

Přitažlivá je rovněž nabídka velkých zahraničních orchestrálních těles, což je svým způsobem pražskojarní specifikum. Tím spíše, že letos se mezi nimi objevuje hned několik orchestrů, které u nás nikdy předtím nehrály. Hned zpočátku festivalu uslyšíme skvělou pověstí provázený francouzský

Anne-Sophie Mutter, foto Harald Hoffmann/DG Anne-Sophie Mutterfoto: Harald Hoffmann/DG
Orchestre des Champs-Elysées s výtečným dirigentem Philippem Herreweghem (14. 5.), o týden později si odbude festivalovou premiéru Lucemburský filharmonický orchestr s jiným znamenitým dirigentem Emmanuelem Krivinem a nádavkem s klavíristou Nikolajem Luganským v Rachmaninově koncertu a konečně uslyšíme Šanghajský symfonický orchestr . Ten je sice pro nás ve většině velkou neznámou, ale jde o nejstarší čínské těleso evropského typu, založené už v roce 1879 a tvořené až do 2. světové války téměř výlučně Evropany. Jako hosté s ním v minulosti účinkovaly takové legendy jako Oistrach, Pjatigorskij, laureát houslové soutěže Pražského jara z roku 1949 Viktor Pikajzen a dokonce Karel Ančerl, který s ním spolupracoval formou jakéhosi workshopu. Čajkovského koncert s orchestrem zahraje další z čínských klavírních zázraků Mei-Ting Sun (vzdělaný a působící ovšem převážně ve Státech) a ze skladby současného autora Guo Wenjinga Smutek nad prázdnotou hor na nás dýchne ozvěna jedné z nejstarších hudebních kultur a zvuk bambusové flétny, na kterou Číňané hráli už před naším letopočtem.

Vedle řady zajímavých komorních koncertů, vystoupení hvězdného jazzového kvinteta Dave Hollanda , pokračujícího ve stopách hostů kalibru Herbieho Hancocka nebo Wayna Shortera, bych rád zmínil ještě alespoň dvě akce, překračující běžné koncertní schéma festivalových večerů. V Kongresovém centru nás čeká česká premiéra celovečerní šestivěté Symfonie Pán prstenů , kterou americký skladatel Howard Shore zkomponoval na motivy vlastní hudby, doprovázející od roku 2001 stejnojmennou filmovou ságu podle literární předlohy J. R. R. Tolkiena. Autor za ni získal tři Oscary za nejlepší filmovou hudbu, stejný počet cen Grammy a od premiéry před šesti lety se už dočkala více než stovky provedení na celém světě. Vlastně půjde o multimediální megaprodukci doprovázenou obrazovou projekcí, která nejspíš přiláká také rodiče s jejich ratolestmi.

Jsem přesvědčen, že Pražské jaro se ani v budoucnu nevzdá svého určujícího poslání i pověsti, kterou si vydobylo coby nejvelkorysejší domácí podnik svého druhu a zprostředkovatel především špičkových uměleckých hodnot v provedení těch nejlepších z nejlepších. Na druhé straně se ale nechce izolovat ani od živoucího odkazu a přítomnosti ostatní hudby, která zní kolem nás. Letos poprvé se tak bude spolupodílet i na vrcholné události pražské sportovní sezony, při níž od roku 1995 každoročně v první polovině festivalového měsíce května zaplní centrum našeho hlavního města tisíce běžeckých vytrvalců na dvaačtyřicetikilometrové trati Pražského mezinárodního maratonu, považovaného za jeden z deseti nejprestižnějších maratonů na světě. Protože letos jeho konání připadlo už na neděli 10. května, nezvyklým prologem tohoto ročníku Pražského jara se stane podvečerní promenádní koncert pod širým nebem v cíli běhu na Staroměstském náměstí. V podání Hudby Hradní stráže a Policie ČR na něm zazní skladby Johanna Strausse otce, Johna Philipa Sousy, Josefa Suka (známý „olympijský“ pochod V nový život ), Arama Chačaturjana či domácích klasiků dechové hudby Julia Fučíka a Václava Vačkáře.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.