pondělí, 8. březen 2010

Poznámka ke stati Případ Klavírní sonáty od Jaroslava Ježka – reakce

Napsal(a) 

Toto je poznámka ke stati Případ Klavírní sonáty od Jaroslava Ježka (1. část, 2. část) a reakce na reakci Františka Cingera (1. část, 2. část)

Napsal jsem stať jako osobní dárek panu Brunovi Nettlovi, emeritnímu profesoru University of Illinois (Urbana, Illinois), který měl přijet do Prahy, aby převzal ocenění prezidenta České akademie věd, k čemuž také došlo. Měl jsem pocit, že se na jeho rodině dopustila historie zvláštní křivdy - tak, jak je to popsáno ve zmíněném eseji. Při psaní jsem si uvědomil, že se mně nelíbí také některé řádky věnované otci Bruna Nettla, profesoru Paulu Nettlovi, v knize Miloše Šafránka (tamtéž zmíněné - Setkání po padesáti letech. Praha Torst 2006) a nelíbily se mně i některé soudy týkající se tak či onak Bohuslava Martinů od Františka Cingera, Karla Boleslava Jiráka a zčásti i Milana Kuny.

Vyjádřil jsem se k nim a byl jsem si vědom, že toto vyjádření vyvolá nelibost oněch autorů a že se dost možná ohradí s tím, že pisatel jejich stanovisku dobře neporozuměl, vytrhl věci ze souvislosti a že všechno je vlastně jinak. Což je jejich svaté právo od nepaměti.

Charlotte Martinů i Frances Ježková ke mně chovaly srdečné přátelské sympatie. S myšlenkou na ně jsem zareagoval v článku citověji, když jsem si uvědomil, že kauza uvádí v pochybnost morální postoje Bohuslava Martinů - a to post mortem a po zveřejnění slov, adresovaných skladatelem paní Frances, o údajném "zmaření" Ježkovy premiéry - "Taky jsem tam [v Holzknechtově knize] našel ten artikl, jak nějaký skladatel zkazil to Ježkovo provedení na festivalu [v New Yorku 1941], a to vypadá, zrovna jako bych to byl já, ačkoliv jsem to nebyl, protože jsem žádného předsedu festivalu neviděl ani předtím, ani potom, a ostatně jsem přijel, když už programy byly hotovy, na nichž byla J. [Ježkova klavírní] sonáta a také moje Ricercari, na jejichž provedení jsem také nešel, nýbrž je poslouchal v rádiu" (Mihule, Martinů - Osud skladatele, pozn. 569 na str. 569, Karolinum 2002).

Dále už podle mne přece není o čem diskutovat - ledaže bychom chtěli naznačit, že se tu Martinů mýlil nebo lhal. Když se k svému textu s odstupem vracím, musím konstatovat, že jsem se nechal v obraně Bohuslava Martinů poněkud unést do osobního tónu. Lituji toho a omlouvám se - zejména panu dr. Františku Cingerovi.

Jaroslav Mihule

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.