Poučení z Japonska

Bez mediálního humbuku, zato systematicky a účinně probíhá intenzivní kulturně umělecká spolupráce mezi japonskou Společností pro umění a kulturu prefektury Tojama s představiteli české kultury, především v oblasti divadla, tance a hudby. Česká veřejnost se s jejími výsledky poprvé seznámila v roce 2005 v rámci „Roku mezilidských vztahů mezi EU a Japonskem v ČR“. Tehdy se Česká republika zapojila do velkého kulturního projektu, jehož cílem bylo prohloubit vzájemné porozumění mezi občany pětadvaceti členských států Evropské unie a Japonska. Mezi sedmdesáti pěti kulturními akcemi, které probíhaly po celé České republice ve spolupráci Japonského velvyslanectví v České republice a Ministerstva kultury České republiky, byla vystoupení tanečního souboru Tradičního a moderního umění z Tojamy v brněnském Národním divadle a pražském Stavovském divadle. Producent souboru Hiroši Koizumi a režisérka – choreografka Haruka Kasai k nám přivezli program nezapomenutelného půvabu. Jejich pořad „Tance Země vycházejícího slunce“ uvedl scénické kreace spjaté s kulturními tradicemi japonského života a založené na japonských tancích a písních, pěstovaných u příležitosti japonských svátků a slavností.

Po třech letech se Hiroši Koizumi, prezident Divadelní společnosti Bungeiza ve městě Tojama, čestný předseda Asijského regionálního centra AITA/IATA, a Haruka Kasai, místopředsedkyně Sdružení moderního baletu prefektury Tojama a vedoucí tanečního souboru Kasai, stali hostiteli umělecké skupiny posluchačů Taneční konzervatoře hlavního města Prahy na Světovém festivalu divadla mládeže v Tojamě. The World Festival of Children Performing Arts in Toyama 2008 , pořádaný ve dnech 31. 7. – 6. 8., přivítal dva tisíce mladých umělců z osmnácti zemí ve městech Tojama a Takaoka. Program, vydaný k té příležitosti, představuje soubory všech žánrů a stylů v abecedním pořádku: Argentina, Austrálie, Belgie, Čína, Brno, Praha, Francie, Indie, Izrael, Itálie, atd., na konci seznamu Oregon a South Dakota. Česká hudba, balet, tanec a pantomima získaly v Japonsku během mnohaleté spolupráce mimořádné uznání, které se projevuje i v takovém detailu, jako je uvedení českých účastníků světového setkání pod názvem jejich domovského města: Brno/Czech – Pantomima S.I (Pantomima neslyšících ) a Prague/Czech – Prague Conservatory (Taneční konzervatoř hlavního města Prahy ).

Pantomima neslyšících

Záměr celého uměleckého setkávání vyjadřovalo motto festivalu: Harmony, Unity, Beauty. Kromě zahraničních souborů se ho zúčastnila více než desítka domácích kolektivů z celého Japonska. U nás známý Taneční soubor Kasai a Divadelní společnost Bungeiza uvedly padesátiminutový balet Děvčátko se zápalkami (The Little Match Girl ) podle H. CH. Andersena, inspirovaný pohádkami Ošklivé káčátko , Červené střevíčky a Statečný cínový vojáček . Celý festival charakterizovala vzájemná tolerance k různým formám uměleckého projevu, úcta k národním tradicím jednotlivých zemí, smysl pro stylové nuance odlišných kultur a touha po vzájemném poznání a obohacování. A tak vedle sebe vystupovali mladí umělci, kteří pěstují modern dance, lidový tanec, klasický balet západní i východní, tradiční divadlo, pantomimu, muzikál, operetu, artistická vystoupení i revuální show.

Malá skupina posluchačů Taneční konzervatoře hlavního města Prahy byla pořadateli vyzvána, aby do Tojamy přivezla dva programy. První zahrnul L'Adage a La Flute z Lifarovy Suite en blanc , Variaci z baletu Esmeralda , Vainonenovy Loutky na hudbu A. K. Ljadova a Šmokův duet Musica Slovaca na hudbu I. Zeljenky. Druhým programem čeští tanečníci uzavírali celý festival v tojamské kulturní hale Aubade pro dva a půl tisíce diváků. Po revuální show muzikálového souboru z amerického Oregonu předvedli Pas de deux z baletu Louskáček v choreografii Vasilije Vainonena, poté moderní a pohybově vtipnou kreaci Indigo Rose od Jiřího Kyliána na hudbu T. Daffana a Janáčkovu Suitu v choreografii Aleny Drapalíkové. Závěrečná Česká polka (zatančená v jednom páru!) a slovenský mužský lidový taneční duet Koňare vyvolaly bouřlivý potlesk a volání bravo, při němž se vstává ze židlí. „Něco tak krásného jsem už dlouho neviděl, bylo to vysoce profesionální; přivezli jste skutečně evropské umění“, konstatoval po představení Hiroši Koizumi. Nadšení japonští diváci se shodovali: „Slovak Samurai were beautiful“ – „Slovenští Samurajové byli báječní“.

Říká se, že poznání je nepřenositelné. Nikdo nemůže pochybovat o tom, že Japonsko patří po všech stránkách mezi nejvyspělejší země světa. A přesto, nebo spíše právě proto věnuje pozornost světovému rozvoji umění a kultury, aniž by ho bezhlavě kopírovalo, a přitom pěstuje a zachovává tisícileté tradice a zvyky vlastní země. Doufejme, že zářivý úspěch několika ukázek českého baletu a národních tanců na Světovém festivalu divadla mládeže v Tojamě rozsvítí alespoň v některých osvícených hlavách potřebu zachování a rozvíjení české národní kulturní identity a českého tanečního a baletního odkazu nejen na regionální, ale také na celostátní úrovni. Aby se už ministři některých resortů veřejně neptali: A k čemu je nám nějaký taneční soubor?

Sdílet článek: