Pod rohožkou: violoncellistka Michaela Fukačová

Moje kdysi největší a dnes už naplněná touha. Znamená tolik, že o tom vlastně nejde moc psát.

Životní styl a bydlení

Pro mne je velmi důležité vytvořit si kolem sebe harmonické zázemí, oázu, která je pohlazením pro oko i pro duši a zároveň funkčním prostředím pro různé praktické aktivity. Investuji spoustu svých sil do zvelebování našeho domu a zahrady. Je to pro mne činnost, při které se vybíjím a zároveň načerpávám novou energii radostí z fyzické práce a z přímého kontaktu s přírodou.

Kuchyně

Tak na této parketě se moc chlubit nemůžu. Peču sice téměř každý den čerstvý chleba, ale mám na to digitálního pekaře, kterému stačí nasypat příslušné ingredience. Jinak se starám o dezerty, záviny, cukroví a také o polévky. Ty jsou v Dánsku velmi opomíjeny, ale jelikož naše rodina má kořeny ve střední Evropě, tak se úplně bez polévek neobejdeme. Vládu nad hlavními chody ovšem převzal můj manžel. Je natolik šikovný, že mu nemohu konkurovat, a tak jsem se automaticky stáhla z kuchyně a omezila své zásahy na minimum. Jeho vaření má jen jedno minus: připravuje jídlo v dávkách – jak říká moje maminka – pro regiment, s tím, že budeme mít navařeno na pár dní dopředu.

Hobby, odpočinek

Vyslovené hobby nemám, zájmy různé: od literatury, přes computer až po svou milou zahrádku… Odpočívat vlastně moc neumím. Občas na to i doplatím, protože se zkrátka přetáhnu, aniž bych si toho stačila všimnout.

Cestování

K mému povolání to nerozlučně patří. To snad jen za Casalsem jezdilo publikum do Prades… O své fobii z letadel se zmiňuji takřka v každém rozhovoru, stále jsem nenašla dost síly, abych se s ní vypořádala. Auta už mě taky neberou jako dřív, najezdila jsem tisíce kilometrů a často ohromné vzdálenosti, rekord mám myslím Kodaň – Neapol na jeden zátah. (A rekord v jízdě pouze na trojku mám Plzeň – Odense.) Zato vlaky, hlavně noční spoje mám ráda pořád. Připadá mi romantické i praktické uložit se na lůžko, ukolébat se tím krásným vlakovým rytmem tadam tadam, a ráno se probudit úplně jinde.

Oblečení

Uznávám, že posluchač je i divák, ale nerada bych, aby oblečení poutalo větší pozornost než samotná hudba. Nepřikládala jsem dříve svému odívání příliš velkou váhu a spíše jsem se obávala, aby na pódium nepřišly dominantní šaty a v nich někdo zabalen… (I když se mi to občas povedlo.) Časem a zkušenostmi se mi ujasňuje, co mi vlastně vyhovuje a v čem jsem nejvíc sama sebou… A momentálně vyhrávají kalhoty.

Oblíbená místa

Poznala jsem na svých cestách spoustu krásných míst a někdy se mi stýská po jejich specifických vůních. Stále mne přitahuje jih, a jakmile zahlédnu palmu, hned bych se stěhovala… Osud mne zavedl opačným směrem, na sever, který je zase kouzelný úplně jinak. Před osmi lety jsem se přestěhovala z velkoměsta do malinké vesničky blízko moře a objevila jsem krásu života v přírodě. Po českých kopcích a skalách se mi tu ovšem stýskat nepřestalo.

Biorytmus

Tady v Dánsku se dělí lidi na A a B. K ranním ptáčkům tedy rozhodně nepatřím a omlouvám si to tím, že to vyplývá z mého nočního povolání. Když se mi občas podaří zařadit se mezi skupinu A, tak si s obdivem vychutnám nádheru jarního rána, ale pokud mi to děti dovolí, tak se druhého dne ráno dospím.

Internet, computer

Computer je u nás dávno zabydlený kamarád. Přesně si pamatuji, kdy jsem se s ním seznámila poprvé: bylo to v Holandsku na soutěži, kde jsem byla ubytována v soukromí. Moji hostitelé mi ukázali jednu computerovou hru a já jsem tomu okamžitě propadla. Do pěti do rána jsem se přemlouvala, že už jen jednu hru… Dnes hlavně mailuji s přáteli. Písemný kontakt mezi lidmi je sice zdlouhavější než třeba telefon, ale zato hlubší a niternější.

Pohled na život

Pohled na život – to je výstižné samo o sobě. Život se nám jeví takový, jaký na něj zvolíme pohled. Léta jsem urputně hledala pravdu o životě a mockrát jsem se už zamotala do svých úvah. Pochopila jsem jen, že pravdu nenajdu ani sebeusilovnějším přemýšlením. A zjistila jsem, že největší pravda je láska. Ale nejsem s tímhle tématem zdaleka hotová…

Civilizace

Tíhnu k optimismu a stále věřím, že se lidstvo poučuje a vyvíjí k lepšímu. Vážím si v tomto směru Skandinávie, která je dobrým příkladem demokratické, mírumilovné a kultivované společnosti. Potom se ovšem podívám na nějaký dokument o hrůzách, které se ve světě denně dějí, a připadám si se svým optimismem jako pštros s hlavou v písku. Kolik utrpení si lidé stále způsobují! Co všechno se rodí z hlouposti, fanatismu a závisti.

Národnost, vlast

Jako Češka se švýcarským manželem žijící uprostřed Dánska, s kolegy mluvícími většinou anglicky nebo rusky jsem dávno přestala vidět svoje češstvím dané pohledy jako určující. Měla jsem možnost nechat se poučit i obohatit mnoha kulturami. Zeptáte-li se však, kde to pro mne voní nejvíc domovem, tak v malé vesničce na Moravě, kde jsem vyrůstala.

Jiný nástroj

Cello je pro mě ideální, o tom jsem přesvědčena. Ale když to chcete vědět, tak nejvíc mě láká saxofon.

Sdílet článek: