S jakými představami jste přijímal post uměleckého šéfa jednoho z nejproslulejších hudebně divadelních festivalů na světě? Od roku 1920 nabízí toto umělecké setkání v Mozartově rodišti divadelní, koncertní a operní události na nejvyšší umělecké úrovni. Nyní však končí jedna z významných epoch Salcburských letních her. Pod desetiletým vedením belgického jevištního managera Gérarda Mortiera se zde zrodila řada nových impulzů. Mortierovi bezesporu vděčíme za to, že umělecký koncept otevřel a ovlivnil nové směry estetiky. Tento způsob práce pochopitelně nelze opakovat. Mně jde především o to, abych odhaloval nové tendence, které zobrazují naše představy na začátku 21. století. Možná se budou lišit od scénického pojetí z 90. let. Už nyní zaznamenáváme rozvoj, který lze tušit z kontaktu s dirigenty, režiséry a někdy také s hudebními teoretiky a kritiky. Totiž přiblížit se výrazněji k vnímání diváka a posluchače, k scénickému vyjádření partitur, k nové imaginaci. Snad se nám podaří učinit Salcburk výchozím bodem k druhé hudební moderně. Opravdu ideální produkční podmínky nám umožňují otevřít se volným prostorám a zahájit nové umělecké procesy více nežli v jiných místech. Pochopitelně nesměřujeme k tomu, abychom restaurovali nějaké tradice, budoucnost divadla rozhodně není v muzeální setrvačnosti. Estetický vývoj je třeba chápat v dialektických procesech – pohybuje se kupředu jako spirála. V jistém bodě může ustrnout a přitom zaznamenat obrovskou historickou zkušenost. Zastavit se v místě, které nám umožní srovnávat naše úsilí s dřívějšími pozicemi. Zároveň ale neslevit nic z vyšší úrovně estetického vědomí, které bychom bez zkušenosti nemohli zaznamenat. Proto nelze produkovat něco, co bylo již dávno spotřebováno. Pojem „druhé moderny“ totiž jako definice souvisí s pokrokem, čímž rozumíme i společenský pokrok. Co se týká formálních rysů scénické produkce, musíme se více opírat o všechny výdobytky moderních technologií, i když bez samoúčelnosti. Například závěr Dona Giovanniho je vždy scénicky problematický. Proč bychom jej však nemohli řešit třeba pomocí laserových technologií, vyvolat virtuální realitu a vtáhnout diváky do přímo kosmických dimenzí? Řada jevištních děl obsahuje podobný utopický potenciál, který lze řešit současnými prostředky.
Jaký je váš koncept příštích ročníků Salcburských letních her? Dramaturgický profil příštích pěti ročníků spočívá symbolicky na pěti základních sloupech. V první řadě je to Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho 260. výročí narození v roce 2006 vyžaduje právě v Salcburku zvláštní pozornost. Scénicky má být prezentováno 22 jeho jevištních děl. Nikolaus Harnoncourt se vrátí k festivalu a nastuduje tři operní produkce s mladým rakouským režisérem z Grazu Martinem Kusejem: V roce 2003 La Clemenza di Tito a v roce 2005 Figarovu svatbu , která by měla zasvětit nový Mozartův památník. Všechny opery budou realizovat Vídeňští filharmonikové. Letos budou do výjimečné inscenace angažováni proslulí světoví sólisté: Thomas Hampson (Giovanni), Kurt Moll (Komtur), Ildebrando D'Arcangelo (Leporello) a z uměleckého dorostu Anna Netrebko (Anna), Magdalena Kožená (Zerlina) a Luca Pisaroni (Masetto).
Druhým sloupem je Richard Strauss. Dlouhá tradice festivalu je výzvou k tomu, abychom vzpomněli jeho kořenů. Do análů se nezapomenutelně zapsal jeden ze zakladatelů – skladatel Richard Strauss. Každoroční produkcí jedné ze Straussových oper chceme dokumentovat jeho přínos do hudební historie. Budeme se snažit o nové, objektivnější zhodnocení Straussova operního díla po druhé světové válce. Tento cyklus zahájí mytologická témata jeho operní tvorby (Egyptská Helena, Dafne, Láska Danaina ) v den 50. výročí Straussových operních premiér v Salcburku – 14. srpna 1952.
Třetím sloupem jsou stěžejní operní díla 19. století. Ústředním bodem každoročních festivalových premiér budou operní díla předminulého století v exemplárním provedení a novém významu. Zvláštní důraz přitom budeme klást na pečlivé hudební edice. Vstupem bude Pucciniho Turandot, kterou autor nestačil dokončit, zanechal náčrt a hlavní skici a podle nich dílo dopsal Luciano Berio. Tuto verzi nyní studuje režisér David Pountney ve výpravě Johana Engelse pro Velké festivalové divadlo. Do hlavních rolí byli vybráni Gabriele Schnaut (Turandot), Johan Botha (Kalaf), Cristina Gallardo Domas (Liu) a Paata Burchaladze (Timur); Vídeňské filharmoniky bude řídit Valerij Gergijev. Mimochodem toto dílo ještě na festivalu nezaznělo.
Čtvrtým sloupem jsou exiloví skladatelé. Salcburské letní hry chtějí totiž také vzpomenout hudebníků, kteří byli svého času ve svých zemích násilně umlčeni nebo se po roce 1945 nehráli. Dva z nich dokonce působili v českých zemích – Alexander Zemlinsky a Erich Wolfgang Korngold. Dále to byli Franz Schreker a Egon Wellesz, kteří odešli do exilu a jejich tvorba byla označena za „zvrhlé umění“. Řada děl nebyla dosud vůbec provedena, partitury ztraceny nebo zapomenuty. Salcburské hry je chtějí po zásluze rehabilitovat. Úkolu se ujal dirigent Kent Nagano s Německým symfonickým orchestrem z Berlína. Scénická díla připraví režisérka Christine Mielitz a výtvarník Alfred Hrdlicka. Jde především o Zemlinského operu Král Kandaules , Welleszovu operu Bakchantky , Korngoldovo dílo Mrtvé město a Schrekerovy Poznamenané .
Zvláštní místo v mých plánech zaujímá pátý pilíř – nové hudební divadlo. Kdyby se totiž opera stala muzeem, znamenalo by to její konec. Právě tak by neměl být repertoár zužován na několik úspěšných titulů, které se hrají pořád dokola. Salcburské letní hry si proto stanovily jako úkol být permanentní dílnou, v níž se stále budou vymýšlet a studovat nová díla. Každý rok bude jeden projekt vyhrazen novému hudebně-scénickému dílu. Pro rok 2003 komponuje Hans Werner Henze operu L'Upupa aneb Triumf synovské lásky podle vlastního libreta; režisérem bude Dieter Dorn, hudebně dílo nastuduje šéfdirigent Německé opery Christian Thielemann. Skladatelce Olze Neuwirth jsme nabídli zakázku na novou skladbu, operu plánuje také skladatel Matthias Pintscher, audiovizuální prezentaci chystá pro Salcburk skladatel Helmut Lachenmann.
Co čeští interpreti na letošních Salcburských hrách? S Magdalenou Koženou počítáme jako se slibným pěveckým debutantem. Tato pěvkyně studuje roli Zerliny v Donu Giovannim a bude se podílet na řadě koncertů, například v tradičním uvedení Mozartovy Mše c moll v salcburském dómu sv. Petra a Pavla. Současná sólistka Curyšské opery Martina Janková vystoupí v Kouzelné flétně jako Papagena a v Mozartově scénické kompozici Thamos . Původem česká mezzosopranistka Hana Minutillo převzala sólový part v Haydnově Nelsonově mši .
Součástí činoherní přehlídky Salcburských her je přehlídka „Young Directors Project“ pro začínající umělce. Počítáte zde také s účastí českých umělců? V budoucnu určitě. Přehlídka má přilákat mladé režiséry a soubory z celé Evropy a prezentovat se v mateřském jazyce. Letos se prosadil litevský soubor s režisérem Oskarasem Koršunovasem. Tento úsek festivalu řídí známý režisér Jrgen Flimm.
Promítnou se do plánů festivalu výročí Antonína Dvořáka, sté výročí úmrtí, a Leoše Janáčka, 150 let od narození? Hledáme potřebné náměty, abychom zmíněná jubilea vzpomněli dramaturgicky zajímavým způsobem. Pokud jde o interprety, přivítáme v roce 2004 Českou filharmonii s Dvořákovým Requiem v nastudování Gerda Albrechta.
