O víkendu na přelomu července a srpna se letos už podvacáté konaly Pasecké hudební slavnosti. Kostel sv. Václava v Pasekách nad Jizerou byl v pátek večer tradičně zcela zaplněn. Na programu je Händelovo Concerto grosso, Straussovy Metamorfózy a po přestávce Magnificat Johanna Sebastiana Bacha. V orchestru nazvaném Akademie svatého Václava převažují mladí hudebníci, často studenti pražského hudebního gymnázia Jana Nerudy a konzervatoře, ale poznáváme mezi nimi i členy Českého komorního orchestru. Účinkuje také amatérský Svatováclavský sbor, který tu před třiceti lety založil Josef Waldmann, jeho syn Jakub je pak organizátorem celého festivalu.
Kostel sv. Václava stojí na překrásném místě. Z přilehlého hřbitova je jeden z nejkrásnějších výhledů na Krkonoše a zdobí ho busta Věnceslava Metelky, který je zde pochován. Jeho osudy kdysi inspirovaly K. V. Raise k napsání románu Zapadlí vlastenci. A to je jen jedna z mnoha zajímavých věcí, které tvoří předivo kulturní historie tohoto místa a které tu nějak dodnes žijí.
Připomeňme, že na počátku 90. let účinkovala na zahajovacích koncertech Paseckých slavností část České filharmonie, na prvních dvou ročnících ji řídil dokonce Václav Neumann a Jiří Bělohlávek při jedné z příležitostí hrál na violoncello. Koncerty tu několikrát uváděl Ivan Medek.
Druhý den letošních Slavností, v sobotu dopoledne, se v kostele koná beseda, kterou tentokrát přenášel živě Český rozhlas, publikum je nebývale pozorné, besedují Jiřina Šiklová, hudebníci Marek Jerie, Jiří Hlaváč a Štěpán Špinka. A diskutuje se právě nad promluvou Ivana Medka na zahajovacím koncertu roku 1993. Program končí v neděli slavnostní mší, kde opět účinkuje sbor svatého Václava a hudební složka je díky Haydnově Misse výpravnější, než bývá zvykem. Kostel je opět zcela zaplněn.
Možná si řeknete, že to je taková idyla starých časů. Přál bych si, aby takové akce mnohem víc spoluurčovaly naši budoucnost. Nemohou nahradit velké prestižní festivaly, ale bez nich našemu vnímání kulturnosti možná chybí něco podstatného.
