Pardubická filharmonie v roce 51 aneb Orchestr, který je ve svém městě skutečným rodinným stříbrem

Regionální orchestry mají na růžích ustláno, tj. nemálo trnů kolem sebe. Přesto tvrdošíjně a většinou úspěšně bojují o místo na hudebním slunci. Jedním z nich je Komorní filharmonie Pardubice, kde je historie spjata se jmény Libor Pešek, Libor Hlaváček, Petr Altrichter, Marko Ivanović… Několik otázek mířilo k ředitelce Jarmile Zbořilové.

Komorní filharmonie Pardubice má za sebou půlstoletí a začíná jednapadesátou sezonu. Jejím zřizovatelem je město Pardubice. Podporuje vás jistě i Pardubický kraj. Jak mocná je podpora města a kraje a jsou vztahy idylické či sinusoidní? Vztah s naším zřizovatelem, tedy statutárním městem Pardubice, mohu jednoznačně označit za nadstandardní. A to v podstatě nezávisle na měnící se politické garnituře na radnici. Doufám, že je to odraz naší snahy o maximálním naplňování představ zřizovatele o fungování „jeho“ orchestru. Pokud jde o podporu finanční, tak na základě racionálně vyargumentovaných potřeb jsme prozatím vždycky došli ke konsensu, se kterým jsme spokojeni. Neméně důležitá je pro nás vedle podpory finanční i podpora morální – cítíme, že město nás skutečně má za „své rodinné stříbro“. Finance z podpory Pardubického kraje používáme v rámci naší činnosti především na obslužnost regionu. Výše příspěvku Pardubického kraje je pevně dána dohodami o vzájemné podpoře kulturních institucí mezi městem a krajem. Samozřejmě, že představa vyšší krajské podpory je příjemná, ale na druhou stranu je třeba přiznat, že když znám situaci v některých jiných orchestrech, bylo by docela nespravedlivé si stěžovat.

Penězi vás podporuje i ministerstvo kultury. To však asi nebude fundamentální, že? Jste s ní spokojena? Orchestr je podporován ze zdrojů MKČR v rámci Programu státní podpory profesionálních divadel, profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Pro rok 2019 nám byl přiznán příspěvek ve výši 3 mil Kč. Tato částka představuje necelých 8 % celkových ročních nákladů orchestru. Je pravdou, že je to částka na hodnotě 260 % částky podpory, kterou jsme obdrželi v roce 2015. Tedy snahu ministerstvu kultury o zlepšování stavu upřít nelze. Nicméně každoroční realita je ve výsledku pravidelně pořád vzdálená jak představám orchestrů, ale i ministerstva, kterému se nedaří obhájit potřebné navýšení prostředků určených pro oblast kultury při konstrukci státního rozpočtu. A teď je otázkou, komu to vyčítat… Kultura v tomto bohužel vždycky byla Popelkou a já, i když jsem jinak docela optimistka, nevěřím, že se to v dohledné době zásadně změní.

Komorní filharmonie Pardubice

Máte pocit, že nastal čas změnit systém a úroveň podpory státu regionálních orchestrů? Poslední dobou dochází opakovaně k legislativnímu navyšování platů v oblasti kultury, tedy i v orchestrech. To je víc než v pořádku. Podle mého názoru by ovšem toto navyšování neměl stát nechávat pouze na zřizovatelích ve městech a krajích. Ze státního rozpočtu se řeší pouze finance pro ministerstvem přímo zřizované instituce, ale města a kraje stojí pak před úkolem ber, kde ber. A aby toho nebylo málo, často dochází k navyšování platů v závěrečných měsících roku, kdy s tím obecní ani krajské rozpočty vůbec nemohly počítat, natož rozpočty orchestrů. Pokud jde o výše zmíněný Program státní podpory, tak tady snad proti systému ani námitku nemám. Program má svá jasná pravidla pro vstup do něj, ta byla navíc v poslední době inovována. Má přesně stanovená kritéria, podle nichž se finance rozdělují a i ta prošla před dvěma roky zásadní revizí, na které ministerstvo úzce spolupracovalo s Asociací symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR. Stanovení kritérií hodnocení jednotlivých orchestrů není vůbec věc snadná, ani mezi orchestry na to není zcela jednotný názor a je to předmětem častých diskusí. Snaha o optimalizaci systému tedy rozhodně je, stěžejní ve výsledku opět zůstává disponibilní objem financí.

Život regionálního orchestru asi nebude snadný. Jistě se snažíte přivážet hudbu do řady pardubických obcí. Jak často vyjíždíte a kam nejčastěji? Máte pravdu, vedle výše zmíněného pěstování vztahu k finančním donátorům, je to vlastně nikdy nekončící boj, ale vlastně docela příjemný a motivační, o přízeň posluchačů. Naštěstí na tu si nemůžeme stěžovat nejen v sídelním městě, ale ani v rámci kraje. Jsme pravidelnou součástí většiny festivalů klasické hudby, které v regionu probíhají, včetně toho nejprestižnějšího, tedy Smetanovy Litomyšle. Koncerty v kraji jsou zásadně limitovány tím, jestli pořadatelé mají sál s pódiem, na který se orchestr vejde. Často a velmi rádi zajíždíme například do překrásného sálu muzea se skvělou akustikou v nedaleké Chrudimi. Veliký objem naší činnosti v regionu představují edukativní pořady komorních hráčských seskupení, se kterými vyjíždíme za dětmi a mládeží přímo do škol, a to i do těch nejmenších a nejvzdálenějších obcí. O tyto pořady je setrvale obrovský zájem. Rok 2018 byl, pokud jde o regionální činnost, mimořádný. Hráli jsme v Pardubickém kraji celkem 55 z celkového počtu 147 realizovaných koncertů! Na tomto nadstandardně vysokém počtu koncertů se podstatnou měrou podílel pořad speciálně vytvořený ke 100. výročí založení republiky, který od počátku vznikal se záměrem, co nejvíc jej prezentovat v celém našem kraji. Ve výsledku jsme ho vloni ani nestačili zahrát všude, kde byl zájem. S drobnými korekcemi ho tedy hrajeme i nadále.

Filharmonie patří mezi tělesa, která se snaží oscilovat mezi dramaturgickou náročností, empatií k publiku a genetickými komorními základy. Těžký úkol – tři koncerty, na které byste čtenáře pozvala do Pardubic. Odpověď je aktuálně o to těžší, že v právě začínající 51. sezoně probíhá v Domě hudby, který je sídlem orchestru, rozsáhlá rekonstrukce a tato skutečnost zcela zásadně ovlivní naši činnost. Do března 2020 jsme byli nuceni zrušit všechny abonentní cykly, narychlo vytvořit podstatně redukovaný plán sezony a hledat po městě pro jednotlivé zkoušky a koncerty náhradní prostory. Dobrá tedy, vaše čtenáře pozvu nejprve na dva koncerty do Auly Arnošta z Pardubic Univerzity Pardubice, která se po dobu rekonstrukce stane naším hlavním koncertním sálem. V říjnu tomu bude přesně 50 let, kdy se začala psát historie našeho orchestru. Připomínkou bude 9. října koncert nazvaný Máme narozeniny!, jehož program bude z části kopií toho, ve kterém se orchestr v roce 1969 představil svým posluchačům vůbec poprvé (Martinů, Voříšek). Narozeninový koncert diriguje samozřejmě stávající šéfdirigent orchestru Stanislav Vavřínek, sólistou na housle v Mendelssohnově koncertu bude Miroslav Ambroš. Srdečně zvu i do velice úspěšného cyklu mimořádných koncertů s názvem Máme hosty, v jehož rámci budeme rovněž na pardubické univerzitě hrát 20. listopadu spolu s uskupením Esqualo Quintet argentinské tango v mnoha podobách v programu s názvem Vášeň s tangem. Doufejme, že rekonstrukce proběhne v pořádku, v březnu se budeme moci do zkvalitněného prostředí Domu hudby vrátit a podle plánu realizovat alespoň okleštěný abonentní cyklus. V jeho rámci bych doporučila některý ze tří závěrečných koncertů (8. – 10. června), jejichž program věnujeme 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena, které si celý kulturní svět bude v roce 2020 připomínat. Vedle Osudové symfonie zahraje skvělý Ivo Kahánek autorův 5. klavírní koncert zvaný Císařský. Diriguje Stanislav Vavřínek.

Otázka, kterou jste dostala jistě bezpočtukrát. Je pro vás problémem blízká Filharmonie Hradec Králové? Je to konkurence nepříjemná, motivující, provokující, přátelská…? A víte, že už se mě na to dlouho nikdo nezeptal? Filharmonie Hradec Králové je pro nás orchestr, se kterým máme vztahy kolegiální a přátelské. Naprosto nepociťujeme žádné konkurenční prostředí. Víme o tom, že na naše koncerty zajíždějí i posluchači z Hradce Králové a pravděpodobně to platí i naopak. Naše občasné úkroky do většího symfonického repertoáru jsou jen rozšířením námi poskytované hudební nabídky tady ve městě a zcela jistě žádnou konkurenci pro kolegy v Hradci nepřestavují. Přiznám se, že naopak vůbec netuším, jak často hradecká filharmone zabrousí do vod mozartovsko-haydnovského obsazení. Nesleduji to. Blízkost orchestrů využíváme při vzájemných výpůjčkách orchestrálního materiálu nebo hudebních nástrojů, často jsou to právě někteří hráči hradecké filharmonie, kde hledáme v případě potřeby příležitostné externí výpomoci do našeho orchestru. Osobně bych občas uvítala i spolupráci na nějakém společném zajímavém projektu obou orchestrů.

Na postu šéfdirigenta vystřídal před časem Petera Ferance Stanislav Vavřínek. Jaké úkoly čekají jeho a vedení filharmonie? V 50. jubilejní sezoně vystřídal po čtyřech letech působení na postu šéfdirigenta Petera Ferance Stanislav Vavřínek. Hlavním hostujícím dirigentem zůstal i nadále Marko Ivanović. Příchod nového šéfdirigenta je pro orchestr vždycky zcela zásadním okamžikem plným očekávání jak u hráčů, tak i u vedení orchestru. U nás byla tato skutečnost navíc podtržena tím, že došlo zároveň i k výměně na postu koncertního mistra (novou koncertní mistryní je Markéta Čepická). Po jedné sezoně zkušeností velmi ráda konstatuji, že jsme s volbou šéfdirigenta spokojeni, Stanislav Vavřínek si s orchestrem po všech stránkách rozumí. Dokáže psychologicky velmi dobře namíchat vysoké umělecké nároky s dávkou přirozené autority i lidského přístupu. Je s ním i příjemná kolektivní spolupráce ve vedení orchestru. Když se ptáte na úkoly, s trochou nadsázky, nicméně velmi vážně a bohužel bez humoru musím konstatovat, že teď všichni v orchestru držíme palce stavbařům a řemeslníkům, aby rekonstrukce proběhla podle plánu a pro nás i posluchače tak v březnu příštího roku skončilo toto provizorní a velmi nepříjemné období. V Domě hudby bojujeme s rámusem sbíječek a všudypřítomným prachem, hráči přišli o své stabilní zázemí, management pracuje v podmínkách, které lze nazvat alespoň vyhovujícími jen s oběma očima pevně zavřenýma. A to nás za provozu ještě někdy na podzim čeká výměna oken a dveří. Všichni v KFP bez rozdílu musíme tedy s co nejmenší újmou překonat toto období i v těchto podmínkách produkovat co nejkvalitnější hudbu a věřit, že nám posluchači zachovají přízeň. Pak teprve se všichni budeme moci vrátit ke standardním úkolům, včetně toho, že i šéfdirigent bude mít možnost pokračovat v systematické práci na rozvoji orchestru, kterou už úspěšně nastartoval v prvním roce svého působení.

Sdílet článek: