Housle mají dalšího anděla
Mozartovy houslové koncerty a klavírní tria Felixe Mendelssohna Bartholdyho na nových kompaktních deskách v poslední době opět o něco víc přitáhly pozornost ke jménu Julia Fischer. Třiadvacetiletá německá houslistka, jejíž maminka je Slovenka, už několik let patří k muzikantům se skvělou současností a s výjimečnou budoucností.
Letos v září a v říjnu koncertovala Julia Fischer mimo jiné v Bruselu s Belgickým národním orchestrem, s nímž hrála Brahmsův Houslový koncert, a v Essenu a ve Vídni, kde s Orchestrem románského Švýcarska uvedla Beethovena. V Kasselu a v Neumarktu hrála s Danielem Müller-Schottem a s Jonathanem Giladem komorní hudbu – Mozarta, Mendelssohna a Šostakoviče. A v opatství Maria Laach v Německu měla recitál. Její rozvrh hovoří pak o dalších vystoupeních v lednu, únoru a březnu – hvězdná sólistka by se měla postupně objevit s dirigentem Yakovem Kreizbergem nejprve v pařížském Salle Pleyel s Orchestre de Paris v Mozartově Koncertu G dur a pak v Cincinnati s tamním orchestrem při uvedení Mendelssohnova Houslového koncertu. Později ji očekávají ve washingtonském Kennedyho centru, kde s National Symphony Orchestra a Emmanuelem Krivinem zahraje třikrát Chačaturjanův Houslový koncert…
Evropský i americký tisk o této houslistce (kterou česká metropole poznala v roce 2004 na Pražském jaru s Mozartem) už dávno nepíše jen jako o „talentu“, ale naopak jako o zralé „fenomenální houslistce“, které nejde jen o technickou brilanci. Julia Fischer podle tisku hraje s úžasnou hudební inteligencí a dává hudbě vcítění a cit, jejímu věku až překvapivě zralý.
Na housle se učila hrát mnichovská rodačka ještě dříve, než jí byly čtyři. O pár měsíců později ji začala maminka Viera učit na klavír. Skutečné studium houslí zahájila ovšem na Konzervatoři Leopolda Mozarta v Augšpurku pod vedením Lydie Dubrovské. Díky ní se stala a je velkým obdivovatelem umění Davida Oistracha. V devíti letech pak vstoupila na mnichovskou Hudební akademii do třídy Any Čumačenkové, u níž studovala dlouhé roky. Zejména díky ní se naučila všechno důležité o slohu a jeho čitelnosti i o technice, u ní si vybudovala repertoár, ona jí pomohla rozvinout její osobnost a naučila mladičkou houslistku podle jejích slov samostatně uvažovat o interpretovaném díle.
Maminka Julie Fischerové pochází z Košic, studovala v Praze hru na klavír. Otec pochází z někdejší Německé demokratické republiky. V roce 1972 spolu tato dvojice odešla do Západního Německa. Viera Fischer byla první, kdo dceru povzbudil, aby hrála Smetanu a Dvořáka, takže jako první velký romantický koncert studovala Julia Fischer Dvořákův Koncert a moll.
V roce 1995 Julia Fischer jako dvanáctiletá vyhrála Mezinárodní houslovou soutěž Yehudiho Menuhina. Vedle první ceny získala zvláštní cenu za nejlepší provedení Bachovy skladby pro sólové housle. Zvítězila o rok později také v 8. ročníku soutěže Eurovize určené pro mladé instrumentalisty. Soutěž se z Lisabonu vysílala do 22 zemí. Celkem už vyhrála řadu prvních cen, a to nejen v houslovém, ale i v klavírním oboru. Její repertoár sahá od Bacha po Bartóka a Pendereckého, od Vivaldiho po Vaughana-Williamse a Šostakoviče. Obsahuje na čtyřicet děl s orchestrem a kolem 60 komorních skladeb. Julia Fischer o sobě říká, že poslouchá jen klasickou hudbu a že nemá žádného „svého“ nejoblíbenějšího skladatele. Užívá stradivárky z roku 1716, které jí zapůjčila Nippon Music Foundation.
„Nesnažím se hrát lépe než druzí; jde mi spíše o jednu přesvědčivou interpretaci a o předání poselství skladby publiku,“ řekla o sobě Julia Fischer. Souvisí s tím i její přesvědčení, že je jako interpretka médiem mezi autorem a posluchačem, že zastává funkci „překladatelky“. „Rozhodně chci v každém případě prožít zbytek života s hudbou – a to nadání, které mi Bůh daroval, jak jen je to možné přiblížit k dokonalosti,“ uvedla před dvěma roky. A nyní? HARMONII odpověděla Julia Fischer na několik otázek:
Jak rychle – podle svých pocitů – umělecky v posledních letech dozráváte?
To mohu těžko sama posoudit – mohu říci jen to, že neustále studuji nový repertoár. Dnes mám mnohem víc možností spolupracovat s vynikajícmi kolegy hudebníky – a to je pro mě velmi inspirující.
Kam směřujete? Jaké máte konkrétní dílčí i vzdálenější cíle, skladby, mety…?
Snažím se co nejvíc se učit, a to spoluprací s kolegy a studiem nového repertoáru. Od nového semestru vyučuji na vysoké hudební škole ve Frankfurtu, protože mi pedagogická činnost leží na srdci a je mi také velmi blízká.
Jak jste se ztotožnila s letošním Mozartovým výročím?
Nahrála jsem všechny jeho koncerty a měla jsem příležitost zúčastnit se čtyřiadvacetihodinového programu k Mozartovým narozeninám, kde jsem měla možnost hrát na jeho housle.
Sledujete umělecké aktivity dalších houslistek a houslistů současnosti?
Samozřejmě, že mě zajímá, co dělají moji kolegové hudebníci – a nejen houslisté…
Poměřujete se s nimi, inspirují vás něčím konkrétním?
Inspiruje mě každý hudebník, každá interpretace, což ovšem neznamená, že napodobuji. Ale vyměňovat si názory s kolegy, to patří k nejkrásnějším zážitkům v mém povolání. Proto mám tak ráda komorní hudbu.
Soupeříte s nimi? Nebo je pro všechny na trhu dostatek místa?
Jsem si jistá, že pro každého přesvědčivého umělce je místo. To nejkrásnější na hudbě je, že je ji možné vidět vždy z různých perspektiv.
Co nabízíte ve svém Mozartovi jiného než další interpreti?
Člověk se nestává hudebníkem, protože by chtěl být lepší než jiní, ale chce být bezpodmínečně zajímavým. Hudebníkem – interpretem se stane ten, kdo 
má co říci, kdo chce dál podávat skladatelovy myšlenky. Dlouhodobým studiem se učíme hudebnímu jazyku jednotlivých skladatelů rozumět, ale koneckonců musíme najít vlastní vyjadřovací prostředky.
Soudě podle kompaktních desek, láká vás nyní víc komorní hudba?
Komorní hudba byla vždy podstatnou částí mé činnosti a zůstane jí i v budoucnu. Nahrávka komorní hudby byla přirozeným důsledkem.
Jak jste si užila uměleckou spolupráci při natáčení Mendelssohnových trií pro label PentaTone?
Daniel a Jonathan jsou nejen skvělí, inspirující hudebníci, ale také přátelé, s nimiž už se znám dlouhé roky. Nemáme sice vždy stejné názory, ale máme vždy stejné cíle před očima.
Vedle Bacha a Prokofjeva zatím zůstáváte spíše u romantické hudby – zajímá vás nějak výrazněji i ta nejsoučasnější?
Nezajímám se obzvlášť o nějakou epochu – nerada rozlišuji mezi současnou a „nesoučasnou“ hudbou. Ačkoli moje hudební výchova byla konzervativní, tak se v posledních dvou letech intenzivně zaobírám současnými kompozicemi.
Jaké další plány máte s firmou PentaTone? Máte ve výběru projektů volnou ruku?
Důvodem, proč jsem uzavřela smlouvu s PentaTonem, bylo, že mi tato firma nechává úplně volnou ruku, pokud se týká repertoáru. Jsem proto velmi ráda. Ještě před vánočními svátky vyjde CD s díly Petra Iljiče Čajkovského – s houslovým koncertem, Serenadou melancholique, Valse-Scherzo a Souvenir d‘un lieu cher. V příštím roce by to měl být Brahmsův houslový koncert a jeho Dvojkoncert pro housle a violoncello s orchestrem – s Danielem Müller-Schottem. A dále plánuji Bachovy koncerty s Academy of St Martin in the Fields.
Julia Fischer má pochopitelně své internetové stránky juliafischer.com, na nichž komunikuje s fanoušky a posluchači o tom, co je u ní nového. Dá se tam třeba dočíst, že na jejím životě mimo sféru hudby není vlastně téměř vůbec nic zajímavého. „Hudba je středem mého života a tak to také zůstane,“ píše tam. Ale je pár věcí, které měla ráda: německou literaturu. Na škole měla prý dobrého učitele, který ji vedl k tomu, aby ráda četla a aby o tom, co přečetla, přemýšlela. Jako dítě měla ráda matematiku a s bratrem – o čtyři roky starším – prý často, jen tak pro zábavu, u nedělní snídaně řešili všelijaké matematické úlohy. Je to také bratr, kdo ji ovlivnil ve věci tance; začal chodit na hodiny latinskoamerických i běžných tanců a své sestře poradil, aby s tím začala také. „I když nejsem takový nadšenec jako on, líbí se mi to,“ píše houslistka na webu. A od zimních olympijských her v roce 1994 Julia Fischer fandí jedné z disciplín, přičemž obdivuje zejména jistého Alexeje Jagudina…
Jak zde píše, na housle hraje už od tří let, takže si ani nepamatuje, že by vůbec kdy žila bez hudby, bez houslí, toho úžasného nástroje. Vzpomíná na svou první učitelku, vynikající v práci se začátečníky. „Bylo nás kolem třiceti dětí a vždy v úterý odpoledne, kdy jsme měli společnou hodinu, jsme si užívali spoustu zábavy,“ vybavuje si zážitky z dětství. Nejprve hrály všechny děti dohromady, pak si šly ven hrát a později se zase vrátily ke cvičení. „I samostatné hodiny byly nádherné. Díky Helge Thelen jsem se naučila jednu podstatnou věc, pro dítě velice důležitou: užívat si hudbu. Od té chvíle, co jsem začala, už nebylo nikdy nic zajímavějšího, nic, co bych měla tak ráda, jako objevování mých houslí.“
Mnoho mých přátel ví, připomíná Julia na internetu, že mou druhou láskou je klavír. Dává jí možnost studovat houslové sonáty i koncerty takříkajíc z obou stran.
Její poděkování patří v závěru nejen učitelům a kolegům, dirigentům či sólistům, ale i manažerům. „Pomohli mi dostat se do ‚byznysu‘, aniž bych si toho v podstatě všimla…,“ přiznává s povděkem.
Diskografie (PentaTone):
Ruské houslové koncerty (Chačaturjan, Prokofjev, Glazunov)
Ruský národní orchestr, Yakov Kreizberg
„Možná se budete divit, proč jsem zvolila pro svou první kompaktní desku právě tyto koncerty,“ píše Julia Fischer na své webové stránce. Vysvětluje, že to byla trochu náhoda a částečně také nápad dirigenta Yakova Kreizberga. Potkali se poprvé v roce 2003 ve Filadelfii, kde spolu uvedli Chačaturjanův Houslový koncert. Toto dílo bylo už dávno Juliiným snem, zasáhlo ji velice už po prvním poslechu. Bylo jí tehdy jedenáct a skladbu hrála se studentským orchestrem její kamarádka. Nikdy nechápala averzi některých hudebníků k tomuto opusu. „Společná práce s Yakovem Kreizbergem se nám natolik zalíbila, že jsme hned začali hledat nějakou možnost toto nádherné dílo také natočit,“ svěřuje se sólistka. Když se rozhodlo, že doprovázejícím tělesem bude Ruský národní orchestr, bylo jen a jen logické přidat i další ruská díla. Prokofjevův 1. houslový koncert podle Julie Fischer obsahuje všechny charakteristiky skladatelova slohu – jeho ruskost, jeho sarkasmus i jeho lyričnost. „Je to především lyrika, co mě v této skladbě fascinuje,“ prohlašuje sólistka. Lyrika a zároveň symfonismus díla, jehož houslový part je velmi šikovně vetkán do orchestrálního zvuku. Houslový koncert Alexandra Glazunova je pak podle ní z houslistického hlediska „absolutním potěšením“.
Johann Sebastian Bach – Sonáty a partity pro sólové housle
„Bezpochyby si mnohý z vás řekne, jestli jsme neměla ještě počkat. Natočit komplet Bachových sonát a partit v jednadvaceti…? No, trpělivost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky… Čekala jsem ostatně na tuto příležitost už několik let. Zabývala jsem se sonátami a partitami dlouhou dobu během studií a poprvé jsem oba cykly uvedla už v bachovském roce 2000.“ (Julia Fischer)
Brahms – Klavírní kvartety č. 1, op. 25 a č. 3, op. 60
Spoluúčinkují: Tatjana Masurenko, viola, Gustav Rivinius, violoncello, Lars Vogt, klavír
Felix Mendelssohn-Bartholdy – Klavírní tria
Spoluúčinkují: Daniel Müller-Schott, violoncello, Jonathan Gilad, klavír
W. A. Mozart – Houslové koncerty č. 1 – 5
Nizozemský komorní orchestr, Yakov Kreizberg
Vivaldi – Čtvero ročních dob (DVD)
Julia Fischer, Academy of St Martin in the Fields. Národní botanická zahrada, Wales. Titul umožňuje přehrát soundtrack buď s obrazem zachycujícím hudebníky na koncertě, nebo s poetickými obrazy nafilmovanými během proměn ročních dob v přírodě.
Biografie:
Narozena v roce 1983 v Mnichově, Julia Fischer patří mezi vrcholné představitele houslového umění současnosti. Koncertuje s takovými dirigenty, jako jsou Jurij Těmirkanov, Sir Neville Marriner, David Zinman, Jun Märkl, Ruben Gazarian, Marek Janowski, Jeffrey Tate, Herbert Blomstedt nebo Michael Tilson Thomas, objevila se s orchestry v Německu, USA, Británii, Polsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Nizozemsku, Norsku, Rusku, Japonsku a na Slovensku. Objevila se i v Japonsku a Brazílii a dalších zemích. Její repertoár sahá od Bacha k Pendereckému, od Vivaldiho k Šostakovičovi – jsou to čtyři desítky děl s orchestrem a na šedesát partitur komorní hudby. V současné době hraje Julia Fischer na italský nástroj z dílny Giovanniho Battisty Guadagniniho z roku 1750.
