Vyznění Novoroční slavnosti, tradičního ekumenického shromáždění křesťanských církví, vysílaného (1. 1.) živě Českou televizí, obohatila letos nová kompozice Jiřího Pavlici . Primáš Hradišťanu , protagonista projektů moravsky zakotvené world music i postupně se etablující skladatel duchovní hudby v jedné osobě sáhl tentokrát ke skutečně náročnému tématu, textově i hudebně. Skladbu nazval Oratorium smíru a použil pro ni biblické novozákonní slovo, žalmové chvály, staroslověnský Proglas, latinskou liturgii, Otčenáš, Krédo a další texty, jejichž smyslem bylo upozornění na Boží lásku a vztahy mezi lidmi. Hudební jazyk, jímž toto vše stmelil do přesvědčivého celku, je decentně obohacený folklorními východisky i moderní úsporností a emocionální naléhavostí, která na sebe však neupozorňuje žádnými schválnostmi či výbojností. V instrumentaci i v sazbě se Pavlica vesměs drží předvídatelných postupů. Při přísném pohledu jde tedy sice více méně o eklekticismus, z hlediska duchovního působení to však byla zcela svébytně znějící hudba, svým melodicko-harmonickým založením zajímavá a svou přístupností až odzbrojující. Pavlica vůbec nenapsal hudbu primárně určenou k liturgii, i když liturgický rozvrh skladba přibližně sleduje. Zde zněla po částech, prokládána promluvami, modlitbami i recitací. Pražský metropolitní sbor , z něj vyčleněná „schola“ a Pražská komorní filharmonie sloužily při tomto nestandardním „koncertu“ se čtveřicí sólistů pod taktovkou Tomáše Hanuse pokorně a soustředěně.
